📖 Úvod
Tato vodní až bahenní masožravá rostlina je známá svými miniaturními pasti ve tvaru bublinek, kterými loví drobné vodní organismy. Její jemné lodyhy se vznášejí pod hladinou nebo koření v mokrém substrátu. Vytváří nápadné květy, často zářivě žluté, které se tyčí nad vodou na štíhlých stvolech. Preferuje teplé, vlhké prostředí tropických a subtropických oblastí a je zajímavým druhem pro pěstitele masožravek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Drobná masožravá trvalá bylina, vysoká 2-10 cm (výška květního stvolu), tvořící malé pozemní porosty s nenápadnými listy a jedním či několika vzpřímenými květními stvoly, celkově velmi jemného a křehkého vzhledu.
Kořeny: Rostlina postrádá pravý kořenový systém, místo něj má systém podzemních či povrchových vláknitých výběžků (stolonů) a jemných rhizoidů sloužících k ukotvení; na stolonech se nachází specializované lapací orgány (měchýřky).
Stonek: Nadzemní stonek je redukován na vzpřímený, jednoduchý, nevětvený, velmi tenký a nitkovitý květní stvol, který je lysý, bez trnů, často zelené až načervenalé barvy.
Listy: Listy jsou uspořádány v malé přízemní růžici nebo střídavě na podzemních stolonech, jsou přisedlé či velmi krátce řapíkaté, tvarem úzce obkopinaté až čárkovité, s celistvým okrajem, světle zelené barvy, s nezřetelnou jednožilnou venací; na podzemních orgánech se nacházejí žláznaté trichomy produkující sliz.
Květy: Květy jsou bílé až světle fialové, souměrné, výrazně dvoupyské s válcovitou, na konci rozšířenou ostruhou delší než spodní pysk; jsou uspořádány v řídkém koncovém hroznu, který nese obvykle jen 1 až 3 květy; doba kvetení závisí na srážkách v přirozeném prostředí.
Plody: Plodem je jednopouzdrá kulovitá tobolka, která po dozrání hnědne a puká; obsahuje četná velmi drobná, prachová semena a dozrává krátce po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu zahrnuje mírné oblasti severní polokoule, konkrétně Evropu, Asii a Severní Ameriku, jedná se tedy o cirkumboreální druh. V České republice je původní, nikoliv zavlečený neofyt. Ve světě je rozšířen v celé Evropě od Skandinávie po Středozemí, přes Sibiř až po Japonsko a také v Severní Americe. V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně, především v oblastech s vhodnými biotopy jako jsou rybniční pánve (Třeboňsko, Českomoravsko), Polabí a některé vrchoviny, přičemž jeho populace jsou na ústupu.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím jsou mělké, stojaté nebo velmi pomalu tekoucí, živinami chudé (oligotrofní až mezotrofní) vody, jako jsou rašeliniště, tůně, příkopy, okraje rybníků a jezer a slatinné louky. Jedná se o vodní rostlinu, která plave volně ve vodním sloupci nebo je volně přichycena ke dnu, tudíž nároky na půdu nejsou primární, klíčová je však chemie vody, která musí být kyselá až neutrální a chudá na vápník. Je to výrazně světlomilný druh vyžadující prosluněné vodní hladiny a jako hydrofyt je zcela vázán na vodní prostředí s trvalým zamokřením.
🌺 Využití
V léčitelství nemá žádné historické ani současné využití a nejsou sbírány žádné její části pro medicínské účely. V gastronomii je považována za nejedlou a nevyužívá se. Technické či průmyslové využití rovněž neexistuje. Občas se pěstuje jako okrasná rostlina v akváriích či zahradních jezírkách nadšenci do masožravých rostlin pro její unikátní biologii, specifické kultivary však nejsou známy. Ekologický význam spočívá v tom, že její ponořené části poskytují cenný mikrohabitat a úkryt pro vodní bezobratlé a hmyz. Svými lapacími měchýřky reguluje populace drobných organismů, jako jsou prvoci a korýši. Pro včelařství nemá význam.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou zejména trávicí enzymy, jako jsou proteázy, fosfatázy a esterázy, které se nacházejí uvnitř lapacích měchýřků a slouží k rozkladu ulovené kořisti. V pletivech rostliny se nacházejí běžné rostlinné sloučeniny jako flavonoidy a fenolické kyseliny, ale žádné specifické bioaktivní látky definující její vlastnosti nejsou uváděny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné příznaky otravy. Záměna je možná s jinými druhy bublinatek, například s větší bublinatkou obecnou (*Utricularia vulgaris*), která má však výrazněji dělené listy a větší, sytě žluté květy. Tento drobný druh se odlišuje jemnější stavbou, listy dělenými jen na několik málo segmentů a velmi drobnými, světle žlutými květy s krátkou, kuželovitou ostruhou. Při absenci květů ji lze zaměnit i s jinými ponořenými vodními rostlinami (např. rodem *Ceratophyllum*), které ovšem postrádají charakteristické lapací měchýřky na listech.
Zákonný status/ochrana: V České republice je tento taxon, obvykle vedený pod druhem *Utricularia minor*, chráněn zákonem jako ohrožený druh (kategorie C3). Hlavní hrozbou je zánik vhodných stanovišť vlivem odvodňování a eutrofizace (obohacování vod živinami). Na mezinárodní úrovni není zařazen do seznamů CITES, ale v globálním Červeném seznamu IUCN je *Utricularia minor* hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC) díky svému širokému rozšíření, avšak mnohé lokální populace jsou silně ohroženy.
✨ Zajímavosti
Český název „bublinatka“ je odvozen od přítomnosti malých lapacích měchýřků, které připomínají bublinky. Latinský rodový název „Utricularia“ pochází z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožená lahvička“, a rovněž odkazuje na lapací orgány. Druhové jméno „tubulata“ by znamenalo „trubkovitá“, což se může vztahovat ke tvaru květní koruny. Největší zajímavostí a speciální adaptací je její masožravost. Jedná se o rostlinu bez kořenů, jejíž lapací měchýřky fungují jako sofistikované podtlakové pasti. Po podráždění spouštěcích chloupků drobným vodním živočichem se záklopka měchýřku bleskurychle otevře a kořist je nasáta dovnitř i s okolní vodou, což představuje jeden z nejrychlejších pohybů v rostlinné říši.
