📖 Úvod
Tato vodní či semi-akvatická masožravá rostlina je charakteristická svými unikátními lapacími měchýřky. Roste v mělkých vodách a vlhkých rašeliništích, často zakořeněná v substrátu, ale s volně plovoucími stonky. Její listy jsou rozděleny na dvě části: jednu fotosyntetickou a druhou nesoucí podvodní měchýřky, které aktivně loví drobné bezobratlé. Květy jsou drobné, žluté a vyrůstají nad hladinu. Je to ohrožený druh vyžadující specifické podmínky pro svůj růst a přežití. Její adaptace k predaci mikroorganismů je fascinující.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, vodní masožravá rostlina, květní stvol dosahuje výšky 5-20 cm, zatímco ponořené lodyhy mohou být delší, celkovým vzhledem jemná, ve vodě či bahně plazivá rostlina s dvojími prýty (zelenými asimilačními a bezbarvými s lapacími měchýřky) a s nad hladinu vynořeným květenstvím.
Kořeny: Pravé kořeny chybí, rostlina je ukotvena v substrátu pomocí specializovaných bezbarvých prýtů (rhizoidů), které zároveň nesou lapací měchýřky a přebírají funkci kořenů.
Stonek: Lodyhy jsou dvojího typu: plazivé, tenké, nitkovité, větvené, olistěné zelené prýty provádějící fotosyntézu a bezbarvé podzemní či ponořené prýty nesoucí lapací měchýřky; z lodyh vyrůstá přímý, nevětvený, tenký, oblý, lysý květonosný stvol.
Listy: Listy uspořádány střídavě na zelených prýtech, jsou přisedlé, v obrysu polokruhovité, 2-4x dlanitosečně dělené na velmi jemné, ploché, nitkovité až štětinovité úkrojky, okraj úkrojků je celokrajný, ale hustě porostlý drobnými, dopředu směřujícími jednobuněčnými krycími trichomy v podobě štětinek, barva je světle zelená, žilnatina je nezřetelná.
Květy: Květy jsou světle žluté až citrónově žluté, dvoupyské, s horním pyskem celistvým a dolním pyskem plochým, mělce trojlaločným s oranžovou nebo červenohnědou kresbou; jsou uspořádány v chudém, řídkém hroznu (2-6 květů) na konci stvolu; ostruha je krátká, kuželovitá a tupá; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je kulovitá tobolka, která se otevírá nepravidelným pukáním, v mládí je zelená, při zrání hnědne a obsahuje mnoho drobných semen; dozrává v pozdním létě a na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje cirkumpolární oblasti severní polokoule, tedy mírné a chladnější pásmo Evropy, severní Asie a Severní Ameriky. V České republice je původním druhem, nikoliv neofytem. Její celosvětové rozšíření je sice rozsáhlé, avšak na mnoha místech, včetně ČR, je na ústupu kvůli ztrátě vhodných biotopů. V České republice se vyskytuje roztroušeně až vzácně, s těžištěm výskytu v oblastech s dochovanými rašeliništi a slatiništi, jako jsou Třeboňsko, Šumava, Krušné hory, Českomoravská vrchovina a Polabí, kde jsou její populace často malé a izolované.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím jsou mělké, stojaté či velmi mírně tekoucí vody, především rašelinné tůňky, litorální zóny oligotrofních rybníků, slatinné deprese a zaplavené příkopy. Jedná se o druh vázaný na živinami chudé (oligotrofní až mezotrofní), kyselé až slabě kyselé substráty, typicky rašelinné nebo písčité bahno. Je výrazně světlomilná (heliofyt) a nesnáší konkurenci a zastínění od vyšších rostlin. Její existence je naprosto závislá na trvale vysoké vlhkosti a stabilní vodní hladině, často roste ponořená ve vodním sloupci nebo na obnažených, vodou nasycených dnech.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství ani v moderní farmacii se nevyužívá a nejsou známy žádné její léčivé účinky; nesbírá se pro žádné části. Z gastronomického hlediska je nejedlá a v kuchyni se nepoužívá. Technické či průmyslové využití neexistuje. Pěstuje se však jako okrasná rostlina, ovšem výhradně ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin, a to v umělých rašeliništích, paludáriích či zahradních jezírkách; specifické kultivary se běžně nešlechtí. Její ekologický význam je značný jako specializovaného predátora, který reguluje populace drobných vodních bezobratlých (prvoků, vířníků, korýšů), a tím ovlivňuje strukturu mikrofauny v daném biotopu. Poskytuje také úkryt některým vodním živočichům, ale pro včelařství je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou trávicí enzymy, zejména proteázy, fosfatázy a esterázy, které jsou produkovány žlázkami uvnitř lapacích měchýřků a umožňují rozklad a vstřebávání živin (hlavně dusíku a fosforu) z ulovené kořisti. V ostatních částech rostliny se nacházejí běžné rostlinné metabolity, jako jsou fenolické sloučeniny a flavonoidy s antioxidační funkcí, ale žádné specifické, farmakologicky či toxikologicky významné látky nejsou známy.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s jinými druhy bublinatek rostoucími v ČR, například s bublinatkou jižní (*Utricularia vulgaris*) nebo bublinatkou menší (*U. minor*). Od nich se bezpečně odlišuje unikátní morfologickou specializací lodyh: vytváří dva typy prýtů – zelené, fotosyntetizující, které plavou ve vodě a nenesou lapací měchýřky, a oddělené bezbarvé prýty ponořené v substrátu, které jediné nesou lapací měchýřky. Ostatní podobné druhy mají měchýřky zpravidla přímo na zelených, asimilujících listových úkrojcích.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v kategorii silně ohrožený druh (§2) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena v kategorii ohrožený druh (C3). Na mezinárodní úrovni není chráněna úmluvou CITES, avšak v globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC), což je dáno jejím obrovským celkovým areálem rozšíření, přestože v mnoha evropských zemích je lokálně silně ohrožena.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Utricularia“ je odvozeno od latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožený vak“, a přesně popisuje její lapací orgány. Druhové jméno „intermedia“ znamená „prostřední“ a pravděpodobně odkazuje na její morfologické znaky, které se jeví jako přechodné mezi jinými druhy. Český název „bublinatka“ je přímým ekvivalentem latinského jména a odkazuje na bublinkám podobné lapací pasti. Největší zajímavostí je její vysoce sofistikovaná masožravost. Lapací měchýřky fungují jako podtlakové pasti – rostlina aktivně odčerpá vodu ven, čímž uvnitř vznikne podtlak. Když se drobný živočich dotkne spouštěcích chloupků na víčku pasti, víčko se bleskově otevře a kořist je nasáta dovnitř i s okolní vodou během zlomku sekundy (několika milisekund), což z ní činí jednoho z nejrychlejších predátorů v rostlinné říši.
