📖 Úvod
Tato vodní masožravá rostlina pochází z Austrálie a daří se jí v mělkých, často dočasných vodách. Tvoří ponořené, jemně dělené stonky s malými, měchýřkovitými pastmi, které aktivně nasávají drobné vodní organismy. Její jasně žluté květy, obvykle nesené nad vodní hladinou na štíhlých stoncích, se vyznačují výraznou ostruhou. Je to přizpůsobivý druh, často se vyskytující v živinami chudých prostředích, spoléhající na svou masožravou povahu pro výživu. Její jemný vzhled klame její účinnou predátorskou strategii.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Vodní masožravá trvalá bylina, tvořící volně plovoucí nebo na dně přichycené husté propletené rohože; ponořené stonky dosahují délky až 20 cm, zatímco květní stvoly vyrůstají 5-15 cm nad hladinu; celkový vzhled je jemný, vláknitý, ponořený, s vyčnívajícími květy.
Kořeny: Kořenový systém: Pravé kořeny zcela chybí, rostlina je ukotvena k substrátu pomocí specializovaných vláken nazývaných rhizoidy, které však neslouží k příjmu živin.
Stonek: Stonek či Kmen: Lodyhy jsou tenké, vláknité, větvené, plovoucí nebo plazivé stolony, které jsou hladké, zelené a nesou střídavě uspořádané listy a lapací měchýřky; postrádají trny či jakékoliv druhotné tloustnutí.
Listy: Uspořádání střídavé; listy jsou přisedlé, ponořené, jednou až dvakrát vidličnatě dělené v nitkovité, celokrajné úkrojky zelené barvy s nezřetelnou žilnatinou; některé úkrojky jsou přeměněny v drobné, stopkaté, kulovité lapací měchýřky (pasti); na povrchu se mohou nacházet slizové žláznaté trichomy.
Květy: Barva jasně žlutá; tvar souměrný, dvoupyský s vydutým horním pyskem a velkým, plochým, trojlaločným dolním pyskem, z jehož báze vyrůstá kuželovitá ostruha; květy jsou uspořádány v řídkém, vzpřímeném hroznu po 1 až 6 na tenkém stvolu; doba kvetení je od června do září.
Plody: Typ plodu je kulovitá tobolka o průměru 2-3 mm, která je zprvu zelená, při zrání hnědnoucí a obsahuje mnoho drobných semen; dozrává v pozdním létě a na podzim po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Ačkoliv je název Utricularia incisa platným popisem, v současné botanice je tento taxon nejčastěji považován za synonymum pro druh Utricularia australis (bublinatka jižní), proto se následující informace vztahují k tomuto široce přijímanému pojetí; jedná se o druh s rozsáhlým původním areálem zahrnujícím Evropu, Asii, Afriku a Austrálii, přičemž v České republice je původním druhem, ačkoliv velmi vzácným; celosvětově je rozšířena v mírných a subtropických oblastech Starého světa a Austrálie, zatímco v ČR se vyskytuje roztroušeně a vzácně především v teplejších oblastech, jako jsou rybniční pánve jižních Čech (Třeboňsko), Polabí, Poodří a jižní Morava.
Stanovištní nároky: Jakožto volně plovoucí vodní rostlina preferuje čisté, stojaté nebo jen velmi mírně proudící vody, jako jsou tůně, rybníky, slepá ramena řek a okraje rašelinišť; nevyžaduje žádnou půdu, jelikož nekoření v substrátu; je výrazně světlomilná a nesnáší zastínění jinými rostlinami či zákal vody; prospívá v oligotrofních až mezotrofních vodách, které jsou chudé na živiny, a preferuje mírně kyselou až neutrální vodu s nízkým obsahem vápníku.
🌺 Využití
Pro tuto rostlinu neexistuje žádné známé využití v tradičním ani moderním léčitelství, nejsou sbírány žádné její části pro farmaceutické účely a nejsou jí připisovány léčivé účinky; v gastronomii se neuplatňuje, není považována za jedlou a nekonzumuje se; rovněž chybí jakékoliv technické či průmyslové využití; v okrasném pěstování se objevuje jen zřídka u specializovaných pěstitelů masožravých rostlin, kteří ji mohou pěstovat v zahradních jezírkách nebo velkých akváriích, specifické kultivary neexistují; její ekologický význam spočívá v tom, že poskytuje úkryt pro vodní bezobratlé a rybí potěr a jako masožravá rostlina se podílí na regulaci populací drobných korýšů a larev hmyzu, včelařsky je bezvýznamná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především trávicí enzymy, jako jsou proteázy, fosfatázy a esterázy, které jsou produkovány žlázami uvnitř lapacích měchýřků a slouží k rozkladu ulovené kořisti; kromě toho obsahuje běžné rostlinné metabolity jako chlorofyl, karotenoidy a flavonoidy, ale žádné specifické bioaktivní látky nejsou široce dokumentovány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; v České republice hrozí záměna především s příbuznou a hojnější bublinatkou obecnou (Utricularia vulgaris), od které se spolehlivě odliší v době květu podle květní ostruhy, která je u bublinatky jižní kuželovitá a přitisklá ke spodnímu pysku koruny, zatímco u bublinatky obecné je válcovitě kuželovitá a odstávající; ve sterilním stavu je odlišení velmi obtížné a vyžaduje zkušenost; od jiných ponořených rostlin (např. růžkatec) se snadno odliší přítomností typických lapacích měchýřků na listových úkrojcích.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o zvláště chráněný druh, který je v zákoně č. 114/1992 Sb. zařazen do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) a ve vyhlášce MŽP č. 395/1992 Sb. je uveden ve stejné kategorii; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž veden jako kriticky ohrožený (kategorie C1t); na mezinárodní úrovni není zařazena do seznamů CITES, avšak v globálním Červeném seznamu IUCN je druh Utricularia australis hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) díky svému obrovskému areálu rozšíření, přestože na lokální úrovni v mnoha zemích Evropy patří mezi ohrožené druhy.
✨ Zajímavosti
České jméno „bublinatka“ je odvozeno od přítomnosti lapacích měchýřků připomínajících bublinky; latinské rodové jméno Utricularia pochází z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „kožený váček“, což je přímý odkaz na lapací orgány; druhové jméno „incisa“ znamená „nařezávaná“ a pravděpodobně odkazuje na jemně dělené listy, zatímco synonymní „australis“ znamená „jižní“; největší zajímavostí je její masožravost a vysoce sofistikovaný mechanismus lovu pomocí podtlakových pastí – měchýřky aktivně odčerpávají vodu, čímž uvnitř vzniká podtlak, a při podráždění citlivých chloupků u vchodu drobným živočichem se víčko pasti bleskově otevře a kořist je nasáta dovnitř i s okolní vodou; v podmínkách střední Evropy velmi vzácně kvete a množí se především vegetativně pomocí zimních pupenů, tzv. turionů.
