📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina obývá vlhká místa a mělké vody, převážně v Austrálii. Je charakteristická svými miniaturními, aktivními pastmi ve tvaru měchýřků, jimiž lapá drobné vodní bezobratlé. Vyznačuje se nitkovitými stonky a jemnými listy, často ponořenými. Květy bývají malé, často fialové či purpurové, vynášející se nad hladinu. Roste v kyselých, chudých prostředích, kde jí lov hmyzu pomáhá získat potřebné živiny. Je to zajímavý zástupce svého rodu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Masožravá bylina, trvalka, výška kvetoucí lodyhy 5-25 cm, vegetativní části tvoří nízké, husté, plazivé porosty, celkový vzhled je drobný a nenápadný mimo dobu kvetení, tvořený sítí jemných výběžků s lapacími měchýřky a vzpřímeným květním stvolem.
Kořeny: Pravé kořeny chybí, rostlina je ukotvena pomocí tenkých, vláknitých, větvených výběžků (stolonů), které plní funkci kořenů a nesou listy i lapací orgány.
Stonek: Vegetativní stonek je redukován na plazivé, tenké, větvené stolony; květonosná lodyha (stvol) je vzpřímená, jednoduchá nebo zřídka větvená, velmi štíhlá, lysá, bez trnů, zelené až načervenalé barvy.
Listy: Listy mají uspořádání střídavé na stolonech, jsou přisedlé, tvarem niťovité až úzce čárkovité, často několikrát vidličnatě dělené na jemné úkrojky, okraj je celokrajný, barva zelená až načervenalá; žilnatina není zřetelná; část listů je modifikována v drobné, vejčité lapací měchýřky (pasti) s vnitřními a vnějšími žlázkami, které jsou funkčně mnohobuněčné trávicí a krycí trichomy.
Květy: Květy mají barvu světle fialovou, šeříkovou až růžovou s výraznou žlutou nebo bělavou skvrnou na patře dolního pysku, tvar je souměrný, dvoupyský s nápadnou, dopředu zahnutou ostruhou; květy jsou uspořádány v chudém koncovém hroznu, typicky 1-4 květy; doba kvetení je na jaře a v létě.
Plody: Plodem je kulovitá až vejčitá tobolka, barva za zralosti je hnědavá, tvar kulovitý; doba zrání nastává po odkvětu a obsahuje mnoho drobných semen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento druh je endemitem Austrálie, konkrétně se vyskytuje v jihovýchodní části kontinentu, především ve státech Viktorie a Jižní Austrálie a na Tasmánii. V Evropě ani v České republice se přirozeně nevyskytuje a není zde považován za původní druh ani za neofyt, jelikož ve volné přírodě neroste. Jeho rozšíření je striktně omezeno na jeho původní australský areál, kde je součástí specifických ekosystémů.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhká až mokrá, na živiny extrémě chudá stanoviště, jako jsou vřesoviště, okraje bažin a světlé vlhké lesy. Roste v kyselých, písčitých nebo rašelinných půdách. Je to světlomilná rostlina, která snese i mírný polostín, avšak klíčová je pro ni neustálá a vysoká půdní vlhkost, často roste na sezónně zaplavovaných místech.
🌺 Využití
Nemá žádné známé využití v léčitelství, gastronomii ani v průmyslu. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, avšak výhradně ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin, kde je ceněna pro své drobné, fialové květy s výraznou žlutou skvrnou. Pro běžné zahradní pěstování je zcela nevhodná a neexistují žádné široce rozšířené komerční kultivary. Z ekologického hlediska se v domovině podílí na regulaci půdních mikroorganismů, kterými se živí, ale nemá významnější roli jako potrava pro zvířata či pro včelařství.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní druhy rodu obsahuje ve svých lapacích měchýřcích specializované trávicí enzymy, jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy, které jí umožňují rozkládat a vstřebávat ulovenou kořist. V rostlinných pletivech se předpokládá přítomnost běžných sekundárních metabolitů typických pro rostliny, například fenolických sloučenin a flavonoidů, avšak specifické účinné látky pro tento druh nebyly podrobně studovány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro větší zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s jinými drobnými, pozemními druhy bublinatek z jejího australského areálu, například s *Utricularia dichotoma* nebo *Utricularia tenella*. Odlišení je obtížné a vyžaduje odborné botanické znalosti, přičemž klíčové rozlišovací znaky se nacházejí v detailní morfologii květu, jako je tvar, velikost a zbarvení spodního pysku a ostruhy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna, jelikož se zde nevyskytuje. Není uvedena na seznamu CITES. Na globálním Červeném seznamu IUCN není specificky hodnocena, ale mnoho jejích přirozených stanovišť v Austrálii je ohroženo vysoušením, zemědělstvím a urbanizací, proto může být na regionální úrovni (např. ve státě Viktorie) vedena jako vzácná nebo zranitelná.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Utricularia“ pochází z latinského slova „utriculus“, což znamená „měchýřek“ nebo „vak“, a odkazuje na charakteristické lapací orgány. Druhové jméno „beaugleholei“ bylo uděleno na počest australského botanika a sběratele rostlin Alexandra Clifforda Beaugleholea (1920–2002). Největší zajímavostí a speciální adaptací je její masožravost realizovaná pomocí podzemních lapacích měchýřků, které fungují jako sofistikované podtlakové pasti; po podráždění spouštěcích chloupků vně měchýřku se do něj bleskově nasaje voda i s drobnou kořistí, například s hlísticemi, prvoky a dalšími půdními mikroorganismy.
