📖 Úvod
Tyto masožravé rostliny lákají a lapají drobný hmyz pomocí lepkavých listů. Mají obvykle rosetovitý růst a nádherné květy, které často připomínají violky. Preferují vlhká, minerálně chudá stanoviště, kde efektivně doplňují živiny z hmyzu. Listy jsou pokryty žlázkami produkujícími lepivý sekret, jenž funguje jako účinná past. Po zachycení kořisti se mohou mírně stočit, aby usnadnily trávení. Rozmnožují se semeny nebo vegetativně.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, masožravá, tvořící přízemní růžici o průměru 2-5 cm, s květním stvolem dosahujícím výšky 5-15 cm; celkový vzhled je drobná, plochá rostlina s lesklými, lepkavými listy.
Kořeny: Svazčitý, tvořený tenkými, bílými a mělkými kořínky, které slouží primárně k ukotvení rostliny v substrátu a mají omezenou schopnost přijímat živiny.
Stonek: Vlastní stonek je extrémně zkrácený a tvoří základ růžice; z něj vyrůstá tenký, vzpřímený, nevětvený a bezlistý květní stvol, který je často pokrytý žláznatými chlupy a je bez trnů.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici, listy jsou přisedlé, tvar lžičkovitý až obvejčitý s celistvým, mírně vzhůru podvinutým okrajem, barva je světle zelená až žlutozelená, často s narůžovělým nádechem; venace je nevýrazná; povrch listu je hustě pokryt mnohobuněčnými žláznatými trichomy dvou typů: stopkatými příchytnými trichomy produkujícími lepkavý sliz a přisedlými trávicími žlázkami.
Květy: Barva je fialová až purpurová s charakteristickou bílou skvrnou v ústí koruny; tvar je souměrný (zygomorfní), dvoupyský, s horním dvoucípým a spodním trojcípým pyskem a dlouhou, tenkou ostruhou na bázi; květy jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu květního stvolu; doba kvetení je především na jaře, ale může se opakovat během roku.
Plody: Typ plodu je suchá, mnohosemenná tobolka; barva v zralosti hnědá; tvar je vejčitý až kulovitý; dozrává několik týdnů po odkvětu a uvolňuje drobná, prachovitá semena.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Pochází výhradně z Mexika, konkrétně z malého území ve státě San Luis Potosí, jedná se tedy o endemit s velmi omezeným areálem rozšíření; v Evropě ani Asii se přirozeně nevyskytuje a v České republice není původní, není zde ani považována za neofyt, jelikož se ve volné přírodě vůbec nevyskytuje a je pěstována pouze ve specializovaných sbírkách.
Stanovištní nároky: Preferuje specifické stanoviště na svislých, stinných a vlhkých sádrovcových nebo vápencových skalách, je tedy litofyt přizpůsobený na minerálně bohatou, ale na živiny extrémně chudou půdu; vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost, rozptýlené světlo a je spíše stínomilná, jelikož nesnáší přímé sluneční záření, které by mohlo spálit její jemné listy.
🌺 Využití
Její hlavní význam je okrasný, je ceněnou sbírkovou masožravou rostlinou pěstovanou v teráriích či sklenících pro své atraktivní fialové květy a sezónní dimorfismus listových růžic, přičemž specifické kultivary nejsou běžně registrovány; v léčitelství ani gastronomii nemá specifické využití, ačkoliv jiné druhy rodu se historicky používaly k srážení mléka díky enzymům v listech; ekologický význam v místě původu spočívá v lovu drobného hmyzu a květy slouží jako zdroj nektaru pro opylovače.
🔬 Obsahové látky
Na povrchu listů se nacházejí dva typy žláz: stopkaté žlázy produkující lepkavý sliz tvořený převážně polysacharidy pro lapání kořisti a přisedlé žlázy, které po podráždění vylučují koktejl trávicích enzymů, jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy, které rozkládají měkké tkáně polapeného hmyzu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy; možnost záměny ve volné přírodě v ČR neexistuje, jelikož zde neroste, a ve sbírkách ji lze zaměnit s jinými mexickými druhy, například Pinguicula esseriana, odlišuje se však specifickým tvarem velmi kompaktní sukulentní zimní růžice a detaily v morfologii květu, přičemž žádný z těchto druhů není nebezpečný.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje, avšak mezinárodně je vedena na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN v kategorii ‚Ohrožený‘ (Endangered – EN) z důvodu velmi malého areálu rozšíření a hrozeb plynoucích z ničení stanovišť a nelegálního sběru rostlin z přírody.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno je odvozeno z latinského „pinguis“ (tučný, mastný) podle mastně lesklého vzhledu listů, zatímco druhové jméno „martinezii“ je poctou mexickému botanikovi Maximino Martínezovi; největší zajímavostí je její výrazný sezónní dimorfismus, kdy v létě tvoří masožravou růžici lepkavých listů a na suché zimní období zatahuje do kompaktní, nekarnivorní a sukulentní růžice připomínající cibulku, což je dokonalá adaptace na přežití období sucha.
