📖 Úvod
Tato masožravá rostlina tvoří přízemní růžici podlouhlých, světle zelených listů. Jejich povrch je pokryt lepkavými žlázami, které zachycují drobný hmyz. Rostlina z něj získává živiny nezbytné pro svůj růst v chudých půdách. Kvete nápadnými, často fialovými květy na vzpřímených stoncích. Přirozeně roste ve vlhkých, vápencových skalních štěrbinách a na horských svazích, často ve vyšších nadmořských výškách, kde je vlhkost vzduchu značná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 10-25 cm v květu, tvořící plochou přízemní růžici dlouhých, polehlých listů, ze které vyrůstají vzpřímené květní stvoly; celkový vzhled je nenápadná, půdopokryvná rostlina s výraznými květy.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený slabými, krátkými, bílými adventivními kořeny, které slouží primárně k ukotvení rostliny v mělkém substrátu a mají jen omezenou schopnost přijímat živiny.
Stonek: Stonek je redukovaný a přeměněný v jeden nebo více vzpřímených, bezlistých květních stvolů (scape), které jsou tenké, oblé, zelené až načervenalé a v horní části obvykle pokryté žláznatými chlupy; kmen, borka ani trny se nevyskytují.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou přisedlé, tvarem velmi úzce až čárkovitě jazykovité (až 25 cm dlouhé), s okrajem celokrajným a typicky mírně vzhůru svinutým; barva je světle žlutozelená; žilnatina je nezřetelná; povrch je lepkavý díky pokryvu dvěma typy mnohobuněčných trichomů: stopkatými příchytnými žlázkami produkujícími sliz k lapání hmyzu a přisedlými trávicími žlázkami.
Květy: Květy jsou velké, modrofialové až fialové, často s bílou kresbou v ústí korunní trubky; tvar je souměrný (zygomorfní), koruna je dvoupyská s pěticípým lemem a nápadnou, dlouhou a tenkou ostruhou; květy vyrůstají jednotlivě na koncích stvolů, netvoří tedy klasické květenství; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je jednopouzdrá, mnohosemenná tobolka, která je ve zralosti suchá a hnědá, tvarem vejčitá až téměř kulovitá, pukající dvěma chlopněmi a uvolňující drobná semena; dozrává v průběhu léta.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je Evropa, konkrétně se jedná o endemický druh pohoří Pyreneje, kde roste na území Španělska, Francie a Andorry; v České republice není původní, nevyskytuje se zde ve volné přírodě a není považována za neofyt, jelikož její výskyt je omezen výhradně na specializované sbírky pěstitelů.
Stanovištní nároky: Preferuje velmi specifická stanoviště, jako jsou svislé, stinné a neustále vlhké vápencové nebo křídové skály a útesy, často v blízkosti vodopádů nebo tam, kde prosakuje voda; je to výrazně vápnomilná (kalcifilní) a stínomilná rostlina, která vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a chladnější prostředí horských poloh, přičemž nesnáší přímé slunce a vysychání substrátu.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívaly listy příbuzných druhů rodu pro jejich antiseptické a protizánětlivé účinky k ošetření ran, vředů nebo proti kašli, avšak u tohoto konkrétního druhu není využití doloženo; v gastronomii se nevyužívá a není považována za jedlou, ačkoliv jiné druhy se ve Skandinávii používaly ke srážení mléka díky obsahu enzymů; technické využití nemá; pro své atraktivní, dlouhé listy a velké fialové květy je vysoce ceněna a pěstována jako okrasná rostlina ve specializovaných sbírkách masožravých rostlin a na skalkách, přičemž se pěstují zejména formy z konkrétních lokalit spíše než formální kultivary; ekologický význam spočívá v tom, že je specializovaným predátorem drobného hmyzu, jako jsou komáři a mušky, čímž reguluje jejich populace ve svém mikrostanovišti.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými sloučeninami jsou trávicí enzymy (proteázy, esterázy, fosfatázy) obsažené ve slizovitém sekretu na povrchu listů, které umožňují rozklad lapeného hmyzu a vstřebávání živin, zejména dusíku a fosforu; listy dále obsahují fenolické sloučeniny jako kyselinu benzoovou a skořicovou, které mají antiseptické vlastnosti a zabraňují hnilobným procesům ulovené kořisti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi a větší zvířata není jedovatá a nepředstavuje žádné nebezpečí, její toxicita je omezena pouze na drobný hmyz, který je pro ni kořistí; v České republice je záměna ve volné přírodě vyloučená, protože zde neroste, teoreticky by si ji laik mohl splést s domácí tučnicí obecnou (*Pinguicula vulgaris*), od které se však dramaticky liší svými velmi dlouhými, úzkými, páskovitými listy, které mohou viset ze skal i přes 25 cm, zatímco tučnice obecná má krátkou přízemní růžici oválných listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, protože se zde přirozeně nevyskytuje; mezinárodně je podle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC), avšak některé její lokální populace mohou být ohroženy ničením stanovišť a zejména nelegálním sběrem pro pěstitelské účely; není zařazena v seznamu CITES.
✨ Zajímavosti
Latinské rodové jméno „Pinguicula“ pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tučný“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit na dotek listů pokrytých lepkavým slizem; druhové jméno „longifolia“ znamená „dlouholistá“, což přesně popisuje její nejvýraznější znak – nápadně dlouhé, převisající listy; její hlavní adaptací je karnivorie (masožravost), kdy listy fungují jako pasivní mucholapka, což jí umožňuje přežít na stanovištích extrémně chudých na živiny.
