📖 Úvod
Tato tropická masožravá rostlina tvoří růžici lesklých, lepkavých listů, účinně lapajících drobný hmyz pro získání živin. Roste často epifyticky na kůře stromů nebo na vlhkých skalách. Její květy jsou obvykle bílé až krémové, vyrůstající na tenkých stoncích. Vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a rozptýlené světlo. Je zajímavá pro pěstitele pro svůj fascinující životní cyklus.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, s přízemní růžicí o průměru 5-10 cm a květním stvolem vysokým 5-15 cm, bez zjevné koruny, celkový vzhled je tvořen plochou, k zemi přitisklou růžicí masitých, lepkavých listů, přičemž rostlina je heterofilní, tvořící odlišnou letní (masožravou) a zimní (sukulentní, nemasožravou) růžici.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený tenkými, krátkými a málo větvenými kořínky, které slouží primárně k ukotvení rostliny a mají jen omezenou absorpční funkci.
Stonek: Vlastní stonek je extrémně redukovaný a téměř neznatelný, listy a květní stvoly vyrůstají z krátkého podzemního oddenku; nadzemní částí je bezlistý, vzpřímený a často žláznatě chlupatý květní stvol (stvol), bez trnů a borky.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou přisedlé, letní masožravé listy mají tvar obvejčitý až lopatkovitý s celokrajným, mírně vzhůru podvinutým okrajem, barvu mají svěže zelenou až žlutozelenou s nezřetelnou žilnatinou; povrch je hustě pokryt mnohobuněčnými trichomy dvou typů: příchytnými stopkatými žlázkami produkujícími lepkavý sliz a přisedlými žlázkami vylučujícími trávicí enzymy.
Květy: Květy jsou bílé, často s fialovou kresbou v jícnu a žlutou skvrnou na spodním pysku, jsou souměrné (zygomorfní), dvoupyské s kuželovitou ostruhou na bázi, vyrůstají jednotlivě na vrcholu dlouhých stvolů; kvetou obvykle v období dešťů.
Plody: Plodem je suchá, mnohosemenná tobolka, která je v době zralosti hnědé barvy, má kulovitý až vejčitý tvar a puká dvěma chlopněmi; dozrává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh, jehož původním a jediným areálem výskytu je Kuba, konkrétně vápencové oblasti v pohoří Sierra de Moa na východě ostrova; v Evropě ani v Asii se přirozeně nevyskytuje a v České republice není původní ani zavlečená, ve volné přírodě zde neroste.
Stanovištní nároky: Preferuje velmi specifické epifytické stanoviště, roste na kmenech a větvích stromů porostlých mechem v mlžných horských lesích; není to půdní rostlina, ale roste na organickém substrátu z mechu a rozkládající se kůry, přičemž vyžaduje polostín nebo filtrované světlo a konstantně vysokou vzdušnou vlhkost, nesnáší přímé slunce a vysychání.
🌺 Využití
Její hlavní a prakticky jediný význam spočívá v okrasném pěstování, je vysoce ceněna mezi specializovanými pěstiteli masožravých rostlin a sběrateli rarit, kteří ji pěstují v tropických teráriích či sklenících, přičemž nejsou známy žádné specifické kultivary; v léčitelství, gastronomii ani průmyslu se nevyužívá a její ekologický význam je pouze lokální, kdy lapá drobný hmyz, ale vzhledem k vzácnosti je její role v ekosystému malá.
🔬 Obsahové látky
Listy na svém povrchu produkují lepivý sliz (mucilago) tvořený komplexními polysacharidy, který slouží k lapání kořisti, a dále trávicí enzymy, především proteázy a esterázy, které rozkládají ulovený hmyz a umožňují vstřebávání živin z něj.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné příznaky otravy; možnost záměny v české přírodě neexistuje, jelikož se zde nevyskytuje, a v rámci specializovaných sbírek by mohla být zaměněna s jinými drobnými kubánskými druhy, odlišuje se však specifickým tvarem listů a detaily květu.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna, jelikož zde neroste; na mezinárodní úrovni je však vedena v Červeném seznamu IUCN v kategorii Ohrožený (EN) kvůli svému extrémně omezenému areálu výskytu a hrozbám pro její přirozené prostředí, jako je odlesňování.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z latinského „pinguis“, což znamená „tučný“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit z listů pokrytých lepkavým sekretem; druhové jméno „lignicola“ je složeninou latinských slov „lignum“ (dřevo) a „colere“ (obývat), což přesně popisuje její speciální a fascinující adaptaci – je jedním z mála skutečně epifytických druhů ve svém rodu, které nerostou v zemi, ale přímo na kmenech stromů.
