📖 Úvod
Tato masožravá rostlina pochází z Mexika a je známá svými lepkavými listy, které slouží k chytání drobného hmyzu. Tvoří přízemní růžici dužnatých, obvykle načervenalých až zelených listů. V období květu se objevují atraktivní květy, často v odstínech růžové nebo fialové. Je oblíbená mezi pěstiteli pro svůj exotický vzhled a nenáročnost. Ideální pro terária nebo vlhké parapety, kde pomáhá s kontrolou mušek.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, tvořící přízemní, plochou až mírně miskovitou růžici listů o průměru 5-10 cm, z níž vyrůstá jeden nebo více květních stvolů dosahujících výšky 5-15 cm; celkový vzhled drobné masožravé rostliny s mastně lesklými, lepivými listy a nápadnými květy.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený tenkými, bílými a poměrně krátkými kořínky, které jsou jednoduché a málo větvené, sloužící primárně k ukotvení rostliny v substrátu a k příjmu vody, nikoliv k masivnímu příjmu živin.
Stonek: Rostlina je bezlodyžná (akulescentní), stonek je extrémně zkrácený a přeměněný v podzemní oddenek, z něhož vyrůstá růžice listů; nadzemní část tvoří pouze bezlistý, vzpřímený a žláznatě chlupatý květní stvol (stvol), rostlina neobsahuje trny.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou přisedlé nebo s velmi krátkým, křídlatým řapíkem, tvar je obvejčitý až lopatkovitý, okraj je celokrajný a často mírně vzhůru a dovnitř stočený (involutní), barva je světle zelená až žlutozelená, na přímém slunci s načervenalým nádechem, venace je nezřetelná, povrch listu je pokryt dvěma typy mnohobuněčných žláznatých trichomů: příchytnými stopkatými žlázkami vylučujícími lepivý sliz a přisedlými trávicími žlázkami produkujícími enzymy.
Květy: Květy mají sytě purpurovou až fialovou barvu s výraznou bílou skvrnou a žlutými chloupky v ústí korunní trubky, tvar je souměrný (zygomorfní) a dvoupyský s tenkou ostruhou, jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu každého stvolu, netvoří pravé květenství a kvetou od pozdního jara do léta.
Plody: Plodem je jednopouzdrá tobolka, která je v zralosti hnědá a suchá, má vejčitý až téměř kulovitý tvar a otevírá se dvěma chlopněmi; zraje v létě, několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh pocházející výhradně z Mexika, konkrétně ze států Querétaro a Hidalgo v pohoří Sierra Madre Oriental, a proto v České republice není původní ani se zde nevyskytuje jako zavlečený neofyt; veškerý výskyt v ČR je omezen pouze na specializované pěstitele a botanické zahrady, jelikož její přirozený areál je striktně omezen na malou geografickou oblast ve Střední Americe.
Stanovištní nároky: Roste ve specifickém prostředí na strmých, svislých a často mechových vápencových nebo sádrovcových (gypsum) skalních stěnách a svazích, typicky v polostínu doubových a borových lesů v nadmořských výškách okolo 1300-2100 m n. m.; vyžaduje tedy silně vápnitou až zásaditou, dobře odvodněnou, ale vzdušně vlhkou půdu a preferuje stanoviště chráněné před přímým poledním sluncem, je tedy spíše polostínomilná.
🌺 Využití
Její hlavní význam je jako okrasná rostlina, vysoce ceněná mezi sběrateli masožravých rostlin pro své atraktivní, relativně velké fialové květy a úhledné růžice; v léčitelství ani gastronomii se cíleně nevyužívá, ačkoliv jiné druhy rodu se v lidové medicíně historicky používaly na kašel nebo pro srážení mléka díky obsahu enzymů, což ale u tohoto druhu není doloženo; její ekologický význam spočívá v tom, že je specializovaným predátorem drobného hmyzu (např. smutnic) ve svém biotopu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými látkami jsou enzymy obsažené v trávicím sekretu na listech, jako jsou proteázy, esterázy, fosfatázy a ribonukleázy, které umožňují rozklad lapeného hmyzu; lepkavý sliz (mucilag) na povrchu listů je tvořen složitými polysacharidy, které efektivně zadržují kořist.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro lidi ani domácí zvířata není považována za jedovatou, při požití nevyvolává žádné toxické příznaky; možnost záměny v přirozeném prostředí v ČR neexistuje, jelikož zde neroste; v kultuře si ji pěstitelé mohou splést s jinými mexickými druhy s fialovými květy, například s některými formami *Pinguicula moranensis* nebo *Pinguicula agnata*, od kterých se odlišuje specifickým tvarem a zbarvením květu, délkou ostruhy a tvarem letních a zimních listových růžic.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, protože se zde přirozeně nevyskytuje; mezinárodně je však vedena v Červeném seznamu IUCN v kategorii ohrožený druh (EN – Endangered) kvůli svému extrémně omezenému areálu rozšíření, který je ohrožen ničením stanovišť a nelegálním sběrem rostlin.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Pinguicula“ pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tlustý“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a pocit na dotek listů; druhové jméno „elizabethiae“ bylo dáno na počest mexické botaničky Elizabeth Sahagún; fascinující adaptací je její heterofylie, tedy střídání dvou typů listových růžic: v létě tvoří velkou růžici masožravých, lepkavých listů pro lapání hmyzu a v zimním období sucha zatahuje do malé, kompaktní růžice sukulentních, nemasožravých listů, aby přežila nepříznivé podmínky.
