📖 Úvod
Tato masožravá rostlina pochází z vysokých nadmořských výšek Mexika, kde roste jako vlhkomilný druh. Je charakteristická svými lepkavými listy uspořádanými do růžice, které efektivně lapají drobný hmyz. V závislosti na podmínkách může tvořit zimní klidový pupen. Květy jsou obvykle fialové až růžové, vyrůstají na stoncích nad listovou růžicí. Vyžaduje minerálně chudý substrát a vyšší vzdušnou vlhkost pro optimální růst.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, s přízemní růžicí o průměru 1-2 cm a květním stvolem vysokým 3-5 cm, tvoří miniaturní, plochou růžici masitých, sukulentně vyhlížejících listů, které mohou být načervenalé, celkový vzhled je velmi drobný a kompaktní, v zimě tvoří přezimovací pupen (hibernakulum).
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, velmi redukovaný a mělký, složený z několika tenkých, bělavých adventivních kořínků sloužících primárně k ukotvení rostliny v substrátu, nikoliv k významnému příjmu živin.
Stonek: Stonek je extrémně redukovaný a zkrácený, tvoří pouze bazální část, z níž vyrůstá listová růžice a květní stvol; rostlina je bezlodyžná, květy jsou neseny na tenkých, bezlistých a žláznatě chlupatých stvolech bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v husté přízemní růžici, jsou přisedlé, mají tvar široce obvejčitý až téměř okrouhlý, okraj je celokrajný a často mírně vzhůru podvinutý, barva je světle zelená až žlutozelená s výrazným purpurovým až červeným lemem, žilnatina je nezřetelná; horní povrch listu je hustě pokryt mnohobuněčnými trichomy dvou typů: stopkatými příchytnými žlázkami produkujícími lepkavý sliz a přisedlými trávicími žlázkami.
Květy: Květy jsou poměrně velké v poměru k rostlině, mají růžovou až tmavě fialovou barvu s bílým středem a tmavšími fialovými žilkami v ústí, tvar je výrazně souměrný (zygomorfní) s pěticípou korunou a nápadnou, tenkou ostruhou na zadní straně, jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu květního stvolu a kvetou na jaře a v časném létě.
Plody: Plodem je jednopouzdrá, suchá, pukající tobolka, která je v době zralosti hnědé barvy a kulovitého až mírně vejčitého tvaru, obsahuje četná drobná semena a dozrává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu je striktně omezen na Severní Ameriku, konkrétně se jedná o endemita vyskytujícího se pouze v mexickém státě San Luis Potosí. V České republice není původní a ve volné přírodě se nevyskytuje, je zde pouze pěstována jako sbírková rostlina a nelze ji tedy považovat za neofyt v pravém smyslu.
Stanovištní nároky: Preferuje velmi specifické stanoviště, kterým jsou sádrovcové (gypsophilous) skály a svahy v polopouštních oblastech. Vyžaduje extrémně propustné, zásadité až neutrální půdy s vysokým obsahem vápníku, ale chudé na dusík. Je světlomilná, prospívá na plném slunci nebo v lehkém polostínu, a její ekologie je přizpůsobena střídání výrazně vlhkého letního období a suché zimní periody, během které zatahuje do dormantního stádia.
🌺 Využití
Pro léčitelství, gastronomii ani technický průmysl nemá žádné využití a není známo, že by byla jedlá. Její hlavní a prakticky jediný význam spočívá v okrasném pěstování, kde je vysoce ceněna sběrateli masožravých rostlin pro své atraktivní růžovofialové květy a výrazný sezónní dimorfismus listových růžic; specifické kultivary jsou vzácné, pěstuje se primárně v botanické formě. V původním ekosystému hraje roli jako specializovaný predátor drobného hmyzu, například smutnic a chvostoskoků, čímž se podílí na regulaci jejich populací.
🔬 Obsahové látky
Na povrchu listů se nacházejí žlázky produkující lepkavý sliz, tvořený převážně komplexními polysacharidy, který slouží k lapání kořisti. Po ulovení jsou aktivovány jiné žlázky vylučující trávicí enzymy jako jsou proteázy, esterázy a fosfatázy, které rozkládají měkké tkáně hmyzu. Sliz také obsahuje antisepticky působící látky, například kyselinu benzoovou, které brání hnilobným procesům.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro běžná domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. V podmínkách české přírody záměna nehrozí, protože se zde volně nevyskytuje. Ve sbírkách by mohla být nezkušenými pěstiteli zaměněna s jinými mexickými druhy s podobným sezónním cyklem, jako je *Pinguicula esseriana* nebo *Pinguicula jaumavensis*, od kterých se liší především detaily ve stavbě a zbarvení květu a tvarem zimní listové růžice.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož není součástí původní flóry. Mezinárodně není uvedena v přílohách CITES, avšak kvůli svému extrémně malému areálu rozšíření a hrozbám plynoucím z nelegálního sběru a ničení stanovišť je komunitou botaniků a pěstitelů považována za vysoce ohrožený druh, který by na Červeném seznamu IUCN pravděpodobně spadal do kategorie ohrožený (EN) nebo kriticky ohrožený (CR).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z latinského slova „pinguis“, což znamená „tučný“ nebo „mastný“, a odkazuje na mastný vzhled a omak listů. Druhové jméno „debbertiana“ je poctou německému botanikovi a specialistovi na tento rod, Paulu Debbertovi. Největší zajímavostí je její adaptace na sezónní klima, projevující se tvorbou dvou odlišných typů růžic: v létě rozvinuté, ploché a masožravé, zatímco v suchém zimním období vytváří malou, pevnou, sukulentní růžici neschopnou lovu, která slouží k přečkání nepříznivých podmínek a minimalizaci ztrát vody.
