📖 Úvod
Tato drobná masožravá rostlina tvoří úzkou růžici listů a je známá svými fascinujícími podvodními nebo ponořenými lapacími orgány. Tyto specializované listy jsou stočené do spirály a fungují jako miniaturní podtlakové pasti, které aktivně lákají a tráví drobné vodní organismy. Její květy bývají jemné a vyrůstají nad vodní hladinou nebo substrátem. Vyskytuje se v tropických vlhkých oblastech, kde obývá močály a mělké vodní plochy, získávajíc živiny z kořisti.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-15 cm včetně květního stvolu, tvoří kompaktní přízemní růžici listů, z níž vyrůstá vzpřímený stvol, celkový vzhled je velmi drobný a nenápadný kromě období kvetení.
Kořeny: Pravé kořeny zcela chybí, jsou nahrazeny vysoce specializovanými podzemními listy (rhizofily), které jsou bílé, bez chlorofylu, vidličnatě větvené a stočené do tvaru vývrtky (pasti typu Y), jež slouží k lapání půdních mikroorganismů, ukotvení v substrátu a příjmu živin.
Stonek: Stonek je redukován na tenký, vzpřímený, lysý nebo řídce žláznatě chlupatý a často načervenalý květní stvol (lodyhu), který vyrůstá z centra listové růžice, je beztrnenný a bez listů, s výjimkou malých listenů pod květy.
Listy: Listy jsou dvojího typu: asimilační listy jsou uspořádány ve stěsnané přízemní růžici, jsou řapíkaté, s čepelí lžicovitého až obvejčitého tvaru, s celistvým (celokrajným) okrajem, světle zelené barvy, s nevýraznou zpeřenou žilnatinou a téměř lysé (glabrální), bez zřetelných trichomů; podzemní lapací listy jsou popsány v kořenovém systému.
Květy: Květy jsou světle fialové až bělavé, se dvěma žlutými skvrnami na patře spodního pysku, jsou souměrné (zygomorfní), dvoupyské s nápadnou, dolů směřující kuželovitou ostruhou, uspořádané v řídkém koncovém květenství (hrozen) o 2-7 květech; kvetou obvykle po deštích.
Plody: Plodem je kulovitá až mírně vejčitá, jednopouzdrá tobolka, která ve zralosti zhnědne a obsahuje mnoho velmi drobných, prachových semen; dozrává několik týdnů po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh původem z tropických oblastí západní Afriky, konkrétně z Guineje, Sierry Leone, Libérie a Pobřeží slonoviny, není tedy původní v Evropě ani v Asii. V České republice se ve volné přírodě vůbec nevyskytuje a není považována za neofyt, její výskyt je omezen výhradně na pěstování ve specializovaných sbírkách botanických zahrad nebo u soukromých pěstitelů masožravých rostlin.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémně chudé, kyselé a trvale podmáčené substráty, jako jsou rašelinné a písčité půdy na průsacích, vlhkých skalních plotnách nebo okrajích potoků ve své domovině. Je to výrazně světlomilná rostlina, která vyžaduje plné slunce a vysokou vzdušnou i půdní vlhkost, přičemž nesnáší vápnité podloží a jakékoliv přeschnutí.
🌺 Využití
Její význam je téměř výhradně okrasný, pěstuje se jako sbírková rarita mezi nadšenci do masožravých rostlin a v botanických zahradách pro svůj unikátní lapací mechanismus a drobné květy; specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. V léčitelství, gastronomii ani v průmyslu nemá žádné využití a není jedlá. Ekologický význam spočívá v její specializované roli predátora půdních mikroorganismů (prvoků), pro včely či jiný hmyz není významná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými sloučeninami jsou trávicí enzymy, jako jsou proteázy, fosfatázy a další hydrolázy, které vylučuje ve svých podzemních pastech (rhizofylech) za účelem rozkladu ulovené kořisti. Nadzemní části obsahují běžné rostlinné pigmenty, jako jsou chlorofyly a karotenoidy, avšak nebyly identifikovány žádné specifické alkaloidy či glykosidy, které by definovaly její vlastnosti pro jiné využití.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a vzhledem k jejímu specializovanému způsobu pěstování v ČR je možnost náhodné konzumace či záměny s nebezpečným druhem prakticky vyloučená. Od příbuzných rodů masožravých rostlin, například bublinatek (Utricularia), ji lze spolehlivě odlišit podle unikátních podzemních pastí ve tvaru obráceného písmene „Y“ se spirálovitou strukturou.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je zařazena na Červeném seznamu IUCN v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), neboť její populace v rámci areálu přirozeného rozšíření je považována za stabilní a není vystavena významným hrozbám. V úmluvě CITES není uvedena.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno bylo uděleno na počest francouzské spisovatelky a harfenistky Stéphanie Félicité, hraběnky de Genlis. Druhový přívlastek „subglabra“ pochází z latiny a znamená „téměř lysá“, což odkazuje na její relativně hladký povrch. Největší zajímavostí je její podzemní masožravost, kdy pomocí spirálovitých pastí fungujících na principu vrše na ryby lapá a tráví prvoky a jiné půdní mikroorganismy. Tento rod je také v centru vědeckého zájmu kvůli držení rekordu v nejmenším známém genomu mezi kvetoucími rostlinami.
