📖 Úvod
Tato fascinující masožravá rostlina tvoří kompaktní růžice lesklých listů. Jejich povrch je pokrytý mnoha tentakulemi s lepkavými kapkami, které lákají a lapají drobný hmyz. Zachycená kořist je posléze pomalu trávena, což rostlině dodává potřebné živiny, zejména dusík, kterého je v jejím přirozeném prostředí nedostatek. Oblíbená je pro svou nenáročnost a drobné, ale výrazné květy, které se objevují na tenkých stoncích. Často se pěstuje jako pokojová rostlina.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Životní forma a habitus: Masožravá bylina, trvalka, výška přízemní růžice 2-5 cm, tvoří plochou, kompaktní růžici lžičkovitých listů pokrytých lesklými kapičkami slizu.
Kořeny: Kořenový systém: Slabě vyvinutý, svazčitý kořenový systém, tvořený tenkými, černými kořínky sloužícími primárně k ukotvení a příjmu vody.
Stonek: Stonek či Kmen: Pravý stonek je silně redukován; z centra růžice vyrůstá tenký, vzpřímený, bezlistý a obvykle načervenalý květní stvol (stvol), bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici, listy jsou řapíkaté, s čepelí lžičkovitého (spatulovitého) tvaru, okraj je celokrajný, barva od světle zelené po sytě červenou v závislosti na osvětlení, žilnatina je nezřetelná; povrch listu je hustě pokryt mnohobuněčnými, stopkatými žláznatými trichomy (tentakulemi) s funkcí příchytnou a trávicí.
Květy: Barva je bílá nebo růžová, tvar je pravidelný, pětičetný, kolovitý, uspořádány jsou v jednostranném květenství zvaném vijan na vrcholu stvolu, doba kvetení je typicky od jara do podzimu.
Plody: Typ plodu je pukající, trojpouzdrá tobolka, barva je po dozrání hnědá až černá, tvar je drobný, vejčitý, obsahuje mnoho velmi malých, vřetenovitých semen; doba zrání nastává v létě a na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje Asii (od Japonska a Číny po jihovýchodní Asii), Austrálii a Nový Zéland; v České republice není původní, jedná se o nepůvodní druh, který se ve volné přírodě nevyskytuje a je pěstován pouze sběrateli masožravých rostlin, tudíž zde není považována za neofyt v pravém smyslu invazního druhu a její rozšíření v ČR je omezeno výhradně na sbírkové pěstování.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou rašeliniště, slatiniště, mokré písčiny a okraje vodních toků; je to výrazně světlomilná (heliofilní) rostlina vyžadující maximální osvit pro správný růst a červené zbarvení, přičemž její ekologické nároky zahrnují trvale zamokřenou, kyselou a extrémně na živiny chudou půdu, typicky rašelinný nebo písčitý substrát, a absolutně nesnáší vápník a jakékoliv přihnojování.
🌺 Využití
V tradičním evropském léčitelství se nevyužívala, avšak rod jako takový je známý pro obsah látek tlumících kašel, a extrakty se používají v homeopatii a některých fytofarmakách proti bronchitidě; sbírá se kvetoucí nať, ale není jedlá a v gastronomii se nijak nevyužívá, stejně jako nemá žádné technické či průmyslové využití; je však velmi oblíbená pro okrasné pěstování mezi sběrateli masožravých rostlin v bytových vitrínách, teráriích či sklenících, přičemž existuje mnoho kultivarů a lokálních forem lišících se velikostí a barvou, například ‚Tamlin‘ nebo ‚Hong Kong‘, a její ekologický význam v původním areálu spočívá v regulaci populace drobného hmyzu, ale není včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami definujícími její vlastnosti jsou naftochinony, zejména plumbagin a 7-methyljuglon, které mají antimikrobiální a spazmolytické (uvolňující křeče) účinky; dále obsahuje flavonoidy jako kvercetin a myricetin, taniny a lepivý sliz na listech je tvořen komplexními kyselými polysacharidy, které slouží k lapání kořisti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani zvířata při náhodném požití malého množství, nicméně není určena ke konzumaci a obsažený plumbagin může u citlivých jedinců způsobit podráždění kůže; v podmínkách ČR, kde ve volné přírodě neroste, je možnost záměny s jinými druhy irelevantní, avšak pěstitel by si ji teoreticky mohl splést s jinými druhy rosnatek s lžícovitými listy, jako je *Drosera tokaiensis*, od které se liší detaily v květenství a ochlupení, záměna s nebezpečnými druhy nehrozí.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se v České republice přirozeně nevyskytuje, nevztahuje se na ni žádný stupeň zákonné ochrany; mezinárodně není uvedena v přílohách úmluvy CITES, která reguluje obchod s ohroženými druhy, a podle Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern – LC) díky svému extrémně širokému areálu rozšíření a předpokládané velké a stabilní populaci.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Drosera“ pochází z řeckého slova „drosos“ (rosa), což odkazuje na lesklé kapičky lepivého sekretu na listech připomínající ranní rosu, zatímco druhové jméno „spatulata“ je latinského původu a znamená „lžícovitý“, což přesně popisuje tvar jejích listových čepelí; v mytologii ani kultuře nemá významnou roli, ale její fascinující adaptací je karnivorie – lapání a trávení drobného hmyzu pomocí pohyblivých tentakulí na listech, které se mohou pomalu svinout okolo kořisti, čímž si doplňuje živiny, především dusík a fosfor, chybějící v půdě.
