📖 Úvod
Tato masožravá rostlina tvoří kompaktní růžice lesklých listů. Jsou pokryty lepkavými žlázami, jež lákají drobný hmyz. Po usednutí se kořist přilepí a rostlina ji postupně stráví. Pochází z vysokohorských vlhkých oblastí s živinami chudou půdou, což jí kompenzuje trávením hmyzu. Má nápadné barvy, od zelené po sytě červenou, zvyšující atraktivitu pro kořist. Dorůstá střední velikosti a je ceněná pro svůj unikátní vzhled i způsob života.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška listové růžice 2-5 cm, květní stvol až 15 cm; netvoří korunu, habitus je přízemní, kompaktní, plochá až polopřímá růžice; celkový vzhled je drobná masožravá rostlina tvořená růžicí listů pokrytých lesklými červenými tentakulemi s kapičkami lepkavého slizu.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, který je slabě vyvinutý, tvořený několika tenkými, černými, jednoduchými nebo jen málo větvenými kořínky sloužícími především k ukotvení rostliny a příjmu vody, nikoliv živin.
Stonek: Stonek je extrémně zkrácený (kaudex), skrytý v substrátu a tvoří základ pro listovou růžici; z jeho středu vyrůstá jeden či více vzpřímených, tenkých, bezlistých květních stvolů, které mohou být lysé nebo řídce pokryté chlupy; rostlina netvoří kmen ani nemá trny.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici; řapíkaté; čepel listu je klínovitá, obvejčitá až téměř okrouhlá, plynule přecházející v plochý řapík; okraj je celokrajný; barva je světle zelená až sytě červená či vínová při intenzivním oslunění; žilnatina je nezřetelná; listy jsou pokryty dvěma typy mnohobuněčných trichomů: dlouhými, stopkatými, pohyblivými žláznatými trichomy (tentakule) s funkcí příchytnou (lapání hmyzu) a kratšími, přisedlými žlázkami s funkcí trávicí.
Květy: Barva je typicky růžová, vzácně bílá; tvar je pravidelný, pětičetný, s rozestřenými korunními lístky; květy jsou uspořádány v jednostranném hroznu nebo vijanu na konci vzpřímeného květního stvolu, přičemž se poupata postupně rozvíjejí odspodu nahoru; doba kvetení je v průběhu vegetační sezóny, obvykle po dosažení maximálního růstu.
Plody: Typ plodu je pukavá tobolka, která se otevírá podélnými štěrbinami; barva zralého plodu je hnědá až černá; tvar je drobný, vejčitý až téměř kulovitý; dozrává několik týdnů po odkvětu a uvolňuje velké množství velmi malých, lehkých, vřetenovitých semen černé barvy.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází výhradně v Jižní Americe, konkrétně na stolových horách (tepui) Guyanské vysočiny na pomezí Venezuely, Brazílie a Guyany, zejména na slavné hoře Roraima a okolních tepui jako Kukenán. V České republice není původní, ani se zde nevyskytuje jako zavlečený druh (neofyt) ve volné přírodě; její výskyt je omezen výhradně na specializované botanické sbírky a pěstitele masožravých rostlin. Globální rozšíření je tedy striktně endemické na zmíněnou horskou oblast, kde roste ve velkých populacích v nadmořských výškách od 1200 do 2800 metrů.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště na vrcholech stolových hor, jako jsou mokré savany, rašelinné bažiny a vlhké písčité či kamenité prolákliny. Je to výrazně světlomilná rostlina vyžadující maximální intenzitu světla pro zdravý růst a typické červené zbarvení. Roste ve výhradně kyselých, extrémně na živiny chudých substrátech, typicky v rašelině, písku nebo jejich směsích. Vyžaduje trvale vysokou vzdušnou vlhkost a neustále mokrý, ale dobře provzdušněný substrát; je adaptována na prostředí s častými srážkami a mlhami.
🌺 Využití
V tradičním ani moderním léčitelství nemá žádné zdokumentované využití, na rozdíl od některých evropských druhů rodu. V gastronomii je zcela nevyužitelná a považuje se za nejedlou. Technické či průmyslové využití neexistuje. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněna sběrateli masožravých rostlin pro svůj atraktivní vzhled, endemický původ spojený s „ztracenými světy“ a relativně snadné pěstování v umělých podmínkách (vitríny, terária) při dodržení specifických nároků na světlo a vlhkost; specifické kultivary se běžně nepěstují, cení se čistá přírodní forma. Ekologický význam spočívá v její roli specializovaného predátora drobného hmyzu v oligotrofních ekosystémech, čímž se podílí na koloběhu živin. Není včelařsky významná a neposkytuje úkryt ani potravu pro větší živočichy.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, podobně jako u jiných zástupců rodu, jsou naftochinonové deriváty, především plumbagin a ramentaceon, které jsou zodpovědné za červené zbarvení rostliny při silném osvětlení a mají antimikrobiální a cytotoxické vlastnosti. Lepkavý sekret na tentakulích je tvořen komplexem kyselých polysacharidů, vody a trávicích enzymů (proteázy, fosfatázy) schopných rozkládat kořist.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro člověka ani pro zvířata v případě náhodného požití malého množství, avšak konzumace se nedoporučuje kvůli obsahu dráždivých látek jako je plumbagin, které by mohly způsobit podráždění trávicího traktu. Nejsou známy žádné příznaky otravy. V pěstitelských sbírkách si ji začátečník může splést s jinými jihoamerickými rosetkatými druhy, například s *Drosera communis* nebo *Drosera capillaris*. Odlišit je lze na základě tvaru listové čepele, která je u tohoto druhu typicky obvejčitá až klínovitá, a tendencí tvořit výrazný stonek ze starých, odumřelých listů pod živou růžicí.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je však celý rod *Drosera*, včetně tohoto druhu, zařazen do přílohy II úmluvy CITES, což znamená, že mezinárodní obchod s těmito rostlinami je kontrolován a vyžaduje příslušná povolení, aby se zabránilo nelegálnímu sběru z přírody. Podle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (LC – Least Concern), protože její populace jsou v odlehlých a nepřístupných lokalitách považovány za stabilní a nečelí bezprostředním hrozbám.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Drosera“ pochází z řeckého slova „drosos“, což znamená „rosa“ nebo „krůpěj rosy“, a odkazuje na lesklé kapičky lepkavého sekretu na listech, které připomínají ranní rosu. Druhové jméno „roraimae“ je odvozeno od hory Mount Roraima, kde byla poprvé nalezena a popsána. Tato rostlina je symbolem unikátních ekosystémů stolových hor, které inspirovaly A. C. Doylea k napsání románu „Ztracený svět“. Speciální adaptací je její schopnost přežívat přirozené požáry (pyrofyt), po kterých dokáže regenerovat z kořenového systému. Pod živou růžicí si často ponechává hustý sloupec starých, zčernalých listů, který chrání stonek.
