📖 Úvod
Tato malá, masožravá rostlina pochází ze západní Austrálie. Vytváří kompaktní růžice drobných listů pokrytých lepkavými žlázkami, které lákají a lapají drobný hmyz. Charakteristické jsou pro ni gemmae, speciální rozmnožovací orgány, které se tvoří na jaře a umožňují efektivní vegetativní šíření. Kvete drobnými bílými nebo růžovými květy na tenkých stoncích. Preferuje vlhká, písčitá stanoviště s dostatkem slunce. Je oblíbená mezi pěstiteli masožravých rostlin pro svůj unikátní vzhled.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina (trvalka), hlíznatý geofyt; výška 30-60 cm; habitus je popínavý nebo poléhavý, rostlina se opírá o okolní vegetaci; celkový vzhled je jemný, drátovitý s výraznými štítovitými masožravými listy.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen podzemní vytrvalou hlízou, ze které vyrůstají tenké vláknité kořeny.
Stonek: Lodyha je tenká, ohebná, často načervenalá, drátovitá, popínavá, neschopná samostatného vzpřímeného růstu, zcela bez trnů.
Listy: Uspořádání je střídavé, často ve skupinách po třech; jsou výrazně řapíkaté; čepel je štítovitá (peltátní), téměř okrouhlého až půlměsíčitého tvaru; okraj je celokrajný, avšak hustě pokrytý tentakulemi; barva listů je zelená až načervenalá; trichomy jsou mnohobuněčné, stopkaté, žláznaté a příchytné (tentakule), které na konci nesou kapičku lepkavého slizu k lapání hmyzu.
Květy: Barva je jasně oranžová až červenooranžová; tvar je pravidelný, pětičetný, kolovitý; květy jsou uspořádány v koncovém květenství typu chocholík, které nese 4 až 12 květů; doba kvetení je v pozdní zimě a na jaře (srpen až říjen v domovině).
Plody: Typ plodu je pukající tobolka; barva je po dozrání hnědá; tvar je vejčitý až téměř kulovitý; doba zrání nastává na jaře po odkvětu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Tento druh je endemitem jihozápadní Austrálie, konkrétně se vyskytuje v pásu od Perthu po Albany. V České republice ani jinde v Evropě či Asii se ve volné přírodě nevyskytuje, nejedná se tedy o původní ani o zavlečený druh (neofyt). Celý její přirozený areál je omezen výhradně na specifickou oblast australského kontinentu.
Stanovištní nároky: Preferuje zimně vlhké, písčité nebo lateritické, živinami extrémně chudé a kyselé půdy na vřesovištích, v řídkých blahovičníkových lesích, na okrajích bažin a v oblastech s prosakující vodou. Jedná se o výrazně světlomilnou rostlinu vyžadující plné slunce pro správný růst a kvetení. Její ekologické nároky jsou přísně vázány na periodické střídání vlhkého, chladnějšího období růstu a horkého, suchého období klidu.
🌺 Využití
Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování mezi specialisty a sběrateli masožravých rostlin pro její atraktivní vzhled, zejména růžové až červené květy; specifické kultivary se běžně nepěstují. V tradičním léčitelství se tento konkrétní druh nevyužívá, na rozdíl od některých evropských příbuzných, a nemá ani žádné technické či průmyslové využití. Gastronomické využití je nulové, rostlina je nejedlá. Ekologický význam spočívá v její roli specializovaného hmyzožravce, který reguluje populace drobného hmyzu ve svém přirozeném ekosystému a je součástí unikátní flóry australských buší.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje naftochinonové deriváty, především plumbagin a 7-methyljuglon, které jsou zodpovědné za antimikrobiální, fungicidní a insekticidní vlastnosti lepivého sekretu a také za načervenalé zbarvení rostliny. Dále jsou v pletivech přítomny flavonoidy jako kvercetin a myricetin, proteolytické enzymy (např. nepenthesin) sloužící k trávení kořisti, a různé organické kyseliny, které přispívají k nízkému pH trávicí tekutiny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka a větší zvířata není považována za jedovatou při požití, avšak lepivý sekret a v něm obsažený plumbagin mohou při kontaktu s citlivou pokožkou způsobit podráždění nebo dermatitidu. Vzhledem k tomu, že se v české přírodě nevyskytuje, je záměna s jakýmkoliv tuzemským druhem, ať už jedovatým či ne, zcela vyloučená. V Austrálii by mohla být teoreticky zaměněna s jinými hlíznatými druhy rodu, odlišuje se však kombinací vzpřímeného či popínavého růstu, tvarem přízemních listů a charakteristickou barvou květů.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož zde neroste. Mezinárodně není uvedena v hlavních přílohách úmluvy CITES, která reguluje obchod s ohroženými druhy. Na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN nemá specifický záznam, ale v místě svého původu v Západní Austrálii je evidována jako taxon, který není ohrožen („Not Threatened“).
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého slova „drosos“, což znamená rosa, a odkazuje na lesklé kapičky trávicího slizu na listech, které se třpytí jako ranní rosa. Druhové jméno „microphylla“ je složeninou řeckých slov „mikros“ (malý) a „phyllon“ (list), tedy „malolistá“. Největší botanickou zajímavostí je její životní cyklus jakožto hlíznatého geofytu; přežívá extrémně horké a suché australské léto v klidovém stavu jako podzemní zásobní hlíza a teprve s příchodem podzimních dešťů raší a roste během chladnější a vlhčí zimy. Často vytváří vzpřímenou nebo až několik desítek centimetrů dlouhou popínavou lodyhu, která se pomocí svých tentakulí na listech může opírat o okolní vegetaci, aby dosáhla na více světla.
