📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina pochází ze Severní Ameriky, kde roste na okrajích lesů a otevřených prostranstvích. Vytváří shluky drobných, sladce vonných bílých květů, které se objevují koncem léta a na podzim, přitahujíce opylovače. Dosahuje výšky až jeden a půl metru. Listy jsou vstřícné, vejčité a pilovité. Rostlina je ceněna pro své aromatické listy, které po rozdrcení uvolňují charakteristickou vůni.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 60-120 cm, s vzpřímeným, trsovitým habitem a v horní části bohatě větvenou lodyhou, což vytváří vzdušný, polokeřovitý celkový vzhled.
Kořeny: Krátký, dřevnatějící, plazivý oddenek s četnými tenkými, svazčitými kořínky.
Stonek: Vzpřímená, oblá až mírně hranatá, pevná lodyha, často s purpurovým nádechem nebo skvrnami, celá hustě a krátce pýřitá (pokrytá jemnými chloupky), bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání listů je převážně vstřícné, v horní části rostliny mohou být střídavé; jsou zřetelně řapíkaté; čepel má široce vejčitý až trojúhelníkovitý tvar se zaoblenou až srdčitou bází; okraj je hrubě pilovitý až vroubkovaný; barva je sytě až tmavě zelená, na rubu světlejší; žilnatina je zpeřená, na rubu výrazně vystouplá; povrch je na obou stranách pokryt krátkými, drsnými, krycími mnohobuněčnými trichomy.
Květy: Barva květů je čistě bílá až krémová; jednotlivé květy jsou drobné, trubkovité, bez jazykovitých květů, a jsou uspořádány v malých úborech (typicky 9-23 květů na úbor); úbory jsou dále seskupeny do hustých, koncových, zploštělých až mírně vypouklých květenství zvaných chocholíky; doba kvetení je od srpna do října.
Plody: Typ plodu je nažka; barva je po dozrání tmavě hnědá až černá; tvar je podlouhlý, úzce hranatý (typicky pětihranný), na vrcholu opatřený věnečkem vytrvalých, bělavých až nahnědlých štětinek chmýru, který napomáhá šíření větrem; dozrává na podzim, od září do listopadu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází na východě a jihovýchodě Spojených států amerických, je to tedy severoamerický druh. V České republice není původní ani zde neroste jako zavlečený druh (neofyt), v přírodě se u nás nevyskytuje. Její rozšíření ve světě je mimo původní areál omezeno na pěstování v botanických zahradách nebo specializovaných sbírkách, není považována za invazivní.
Stanovištní nároky: Preferuje suché až svěží, otevřené lesy, lesní okraje, mýtiny, skalnaté svahy a suché pastviny. Vyžaduje dobře propustnou, mírně kyselou až neutrální půdu, často chudou, písčitou nebo kamenitou; vápnitým půdám se vyhýbá. Je to světlomilná až polostinná rostlina, která snáší plné slunce i lehký polostín. Je dobře adaptovaná na sucho a po zakořenění snáší i delší přísušky.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství severoamerických indiánů a osadníků se kořen používal jako diaforetikum (prostředek na pocení) při horečkách, nachlazení, plicních chorobách a jako lék na hadí uštknutí, od čehož je odvozen i její anglický název snakeroot. V současnosti se kvůli toxicitě v medicíně nevyužívá. Gastronomicky je nepoživatelná a jedovatá. Nemá žádné známé technické či průmyslové využití. Pěstuje se jako okrasná trvalka v přírodních a prérijních zahradách pro své pozdní, bílé a aromatické květy, které lákají hmyz; specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. Z ekologického hlediska je významná jako pozdní zdroj nektaru pro široké spektrum opylovačů, zejména motýly, včely a vosy, a je živnou rostlinou pro larvy některých druhů můr.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou obsaženou látkou je toxický alkoholový komplex tremetol, jehož hlavní složkou je keton tremeton. Dále obsahuje různé terpenoidy, které jí dodávají charakteristickou vůni, flavonoidy a seskviterpenové laktony jako je euparin.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i pro hospodářská zvířata (koně, skot). Toxicitu způsobuje tremetol, který po konzumaci zvířaty přechází do jejich mléka. Konzumace takového mléka člověkem způsobuje vážnou, často smrtelnou otravu známou jako „mléčná nemoc“ (milk sickness). Příznaky otravy u lidí i zvířat zahrnují zvracení, ztrátu chuti k jídlu, svalový třes, slabost, bolesti břicha, zácpu a v těžkých případech kóma a smrt. Záměna je možná s jinými bíle kvetoucími hvězdnicovitými rostlinami, zejména s blízce příbuzným a rovněž vysoce jedovatým druhem *Ageratina altissima*, který má ale širší, více srdčité listy a preferuje vlhčí a stinnější stanoviště. Odlišit ji lze také od léčivého sadecce prorostlého (*Eupatorium perfoliatum*), který má charakteristické prorostlé listy.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněná, protože se zde nevyskytuje. Není uvedena v mezinárodních úmluvách jako CITES. Na Červeném seznamu IUCN není globálně hodnocena. V rámci svého přirozeného areálu v USA je na většině území běžná (status G5 – Secure), ale v některých okrajových státech (např. Pensylvánie) může být lokálně zařazena mezi ohrožené druhy.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Eupatorium“ odkazuje na Mithridata VI. Eupatora, krále Pontu, který údajně používal příbuznou rostlinu jako protijed. Druhové jméno „aromaticum“ (aromatický, vonný) popisuje příjemnou vůni, která se uvolňuje po rozemnutí listů nebo květů. Rostlina je nechvalně známá v americké historii, jelikož „mléčná nemoc“ způsobená jejím toxinem byla příčinou smrti mnoha osadníků v 19. století, včetně matky Abrahama Lincolna, Nancy Hanks Lincoln.
