📖 Úvod
Tato vzácná pozemní orchidej se vyznačuje krásnými, často purpurově růžovými květy uspořádanými v klasovitém květenství. Má charakteristické přízemní listy a preferuje vápencové půdy. Je endemická pro určité horské oblasti, což z ní činí druh s velkým ochranářským významem. Obvykle kvete koncem jara až začátkem léta, lákajíc opylovače svým vzhledem. Její výskyt je omezen na specifické lokality.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalý geofyt; výška 15-40 cm; habitus tvoří štíhlá, vzpřímená rostlina s přízemní růžicí listů a konečným klasovitým květenstvím.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen dvěma podzemními, celistvými, vejčitými až téměř kulovitými hlízami, které slouží jako zásobní orgány.
Stonek: Lodyha je přímá, nevětvená, oblá, lysá a pevná, v dolní části často s fialovým nádechem, bez přítomnosti trnů či borky.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici (2-5 listů) a několik menších listů je střídavě na lodyze; jsou přisedlé a pochvaté; tvar přízemních listů je podlouhle kopinatý; okraj je celokrajný; barva je svěže zelená, obvykle neskvrnitá; žilnatina je souběžná; listy jsou zcela lysé, bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Květy mají barvu od růžové po fialovou, jsou souměrné (zygomorfní) a uspořádané v hustém, válcovitém až kuželovitém konečném klasu; pysk květu je široký, výrazně trojlaločný, ve středu světlejší a posetý tmavě fialovými tečkami, na bázi s válcovitou, nahoru směřující ostruhou; doba kvetení je od dubna do června.
Plody: Plodem je vícesemenná, pukavá tobolka; barva je za zralosti hnědá; tvar je podlouhle vřetenovitý s podélnými žebry; dozrává v průběhu léta a uvolňuje tisíce prachově jemných semen.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu, dnes botanicky správně řazeného do rodu Dactylorhiza, zahrnuje rozsáhlé území Eurasie, konkrétně téměř celou Evropu s výjimkou nejjižnějších a nejsevernějších oblastí, a na východ zasahuje přes Rusko až na Sibiř; v České republice je původním druhem, nikoliv zavlečeným neofytem, a jeho rozšíření je na našem území roztroušené až poměrně hojné, od nížin až po horské oblasti, přičemž těžiště výskytu leží ve středních a vyšších polohách, zatímco v teplých a suchých nížinách je vzácnější.
Stanovištní nároky: Tato orchidej preferuje širokou škálu prostředí, nejčastěji roste ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, na jejich okrajích, v křovinách, na vlhkých až svěžích loukách, pastvinách, slatinných loukách a vřesovištích; z hlediska půdních nároků je poměrně tolerantní, ale nejlépe prospívá na půdách neutrálních až mírně bazických, tedy vápnitých, které jsou humózní a přiměřeně vlhké, přičemž co se týče světelných podmínek, je světlomilná až polostinná a vyžaduje čerstvě vlhkou až vlhkou půdu, nesnáší však dlouhodobé zamokření.
🌺 Využití
V minulosti byly jeho hlízy, podobně jako u jiných vstavačovitých, sbírány pro výrobu salepu, což byl výživný nápoj či kaše ze sušených a mletých hlíz, používaný v lidovém léčitelství jako posilující prostředek, afrodiziakum a lék při zažívacích potížích; v gastronomii se tedy historicky využívaly právě hlízy na přípravu nápoje salep, což je dnes vzhledem k ochraně druhu nepřípustné. Technické využití nemá. Pro okrasné pěstování se v zahradách prakticky nevyužívá kvůli specifickým nárokům na mykorhizní symbiózu a zákonné ochraně. Z ekologického hlediska je významnou součástí lučních a lesních společenstev, opylován je hmyzem (včelami, mouchami) pomocí klamu, neboť květy nenabízejí nektar, a je životně závislý na symbióze s půdními houbami.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami jsou především polysacharidy v podzemních hlízách, zejména slizovitá látka glukomanan, která je zodpovědná za bobtnající a zahušťovací vlastnosti salepu, dále obsahují škrob, bílkoviny a minerální soli; v květech jsou přítomny antokyanové pigmenty, které jim dodávají charakteristickou fialovou barvu a kresbu.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není pro lidi ani pro zvířata jedovatá a v minulosti byly její hlízy dokonce konzumovány; žádné příznaky otravy nejsou známy. Zaměnit ji lze především s jinými druhy prstnatců, nejčastěji s blízce příbuzným prstnatcem májovým (Dactylorhiza majalis) nebo prstnatcem plamatým (Dactylorhiza maculata). Od prstnatce plamatého se odlišuje tvarem pysku květu, který je hluboce trojlaločný se středním lalokem zřetelně delším než postranní, zatímco prstnatec plamatý má pysk jen mělce trojlaločný. Záměna není nebezpečná, jelikož všechny tyto druhy jsou nejedovaté a chráněné.
Zákonný status/ochrana: Tento druh je v České republice chráněn zákonem jako ohrožený druh podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je řazen do kategorie C4a (méně ohrožený druh vyžadující pozornost). Mezinárodně podléhá ochraně v rámci úmluvy CITES (Příloha II), která reguluje mezinárodní obchod se všemi druhy orchidejí, aby se zabránilo jejich ohrožení nadměrným sběrem. V celosvětovém Červeném seznamu IUCN je díky svému rozsáhlému areálu hodnocen jako málo dotčený druh (Least Concern).
✨ Zajímavosti
Původní rodové jméno Orchis pochází z řeckého slova „orchis“, což znamená varle, a odkazuje na párovité hlízky připomínající tento orgán, což vedlo v minulosti k víře v jeho afrodiziakální účinky v souladu s tzv. doktrínou signatur. Druhové jméno scopulorum, pod kterým byl druh dříve popsán, znamená v latině „skalní“ nebo „útesový“. Dnes platné jméno Dactylorhiza je složeninou řeckých slov „daktylos“ (prst) a „rhiza“ (kořen), což přesně popisuje typický prstovitě dělený tvar hlíz. Zajímavostí je jeho složitá biologie, kdy semena, která jsou extrémně malá a bez živného pletiva, mohou vyklíčit pouze za přítomnosti specifické symbiotické houby (mykorhiza), která mladé rostlince dodává živiny v prvních fázích života.
