📖 Úvod
Tato nízká rostlina, často polokeř, je ceněna pro své hojné a jasné květy. Obvykle s pěti okvětními lístky, často žluté, oranžové či růžové barvy, rozkvétají na slunných a suchých stanovištích. Listy bývají malé, přizpůsobené suchu. Je ideální do skalek a suchých zídek díky své toleranci k suchu a preferenci plného slunce. Vytváří kompaktní polštáře, které oživí zahradu svými veselými květy po většinu léta.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř (chamaefyt), trvalka, výška 5-20 cm, tvoří nízké, polštářovité, rozprostřené trsy s poléhavými až vystoupavými, na bázi dřevnatějícími lodyhami, celkově hustě šedoplstnatého až stříbřitého vzhledu.
Kořeny: Silně vyvinutý, hluboko sahající a bohatě větvený kůlový kořen, který v horní části dřevnatí a umožňuje rostlině přežít v suchých, kamenitých a mělkých půdách.
Stonek: Lodyhy jsou na bázi dřevnatějící, větvené, často kořenující, bylinné části jsou poléhavé až vystoupavé, celé hustě pokryté přitisklými, šedými hvězdovitými chlupy, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně, jsou krátce řapíkaté až téměř přisedlé s čárkovitými palisty; čepel je úzce eliptická až čárkovitě kopinatá, na okraji celokrajná a typicky podvinutá; barva je šedozelená až stříbřitě šedá díky hustému odění; venace je zpeřená, ale nezřetelná pod oděním; trichomy jsou mnohobuněčné, hvězdovité, krycí a velmi husté na obou stranách listu.
Květy: Květy jsou zářivě žluté, často s oranžovou skvrnou na bázi korunních lístků, mají pravidelný, pětičetný, kolovitý tvar o průměru 1,5-2,5 cm, jsou uspořádány jednotlivě nebo v chudých koncových květenstvích typu vijan; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je kulovitá až vejcovitá, trojpouzdrá, mnohosemenná tobolka, která se ve zralosti otevírá třemi chlopněmi; barva zralého plodu je světle hnědá; dozrává v průběhu léta, typicky v červenci a srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Vámi zadaný název rostliny, Helianthemum bystropogophyllum, pravděpodobně neexistuje nebo se jedná o chybu, proto jsou následující informace vztaženy k nejběžnějšímu a reprezentativnímu druhu rodu v ČR, devaterníku penízkovitému (Helianthemum nummularium). Jedná se o původní druh v Evropě a v části Asie a severní Afriky, jehož areál rozšíření sahá od Pyrenejského poloostrova a Britských ostrovů na západě přes celou střední a jižní Evropu až po Kavkaz a Malou Asii na východě, na sever zasahuje až do jižní Skandinávie. V České republice je původní a hojně se vyskytuje v teplejších oblastech od nížin až do podhůří, zejména v termofytiku a mezofytiku, naopak chybí ve vyšších horských polohách a v oblastech s intenzivním zemědělstvím.
Stanovištní nároky: Jde o výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění. Preferuje slunné, suché a výhřevné biotopy, jako jsou skalní stepi, suché trávníky, pastviny, vřesoviště, okraje světlých lesů (zejména borových a dubových), úvozy, staré lomy a náspy. Z hlediska půdních nároků je typickým vápnomilným (kalcifilním) druhem, který nejlépe prospívá na mělkých až středně hlubokých, propustných a na živiny chudých půdách s bazickou až neutrální reakcí, často na vápencovém, opukovém či sprašovém podkladu.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti používala kvetoucí nať pro její svíravé (adstringentní) účinky dané obsahem tříslovin, a to především při léčbě průjmů a zánětů trávicího traktu; v současnosti je známá spíše jako součást Bachovy květové terapie pod názvem „Rock Rose“, kde se používá proti pocitům paniky a strachu. Gastronomické využití nemá, rostlina není považována za jedlou. Technický či průmyslový význam je nulový. Naopak je mimořádně ceněna v okrasném zahradnictví jako půdopokryvná trvalka ideální pro skalky, suché zídky, okraje záhonů a střešní zahrady, přičemž bylo vyšlechtěno obrovské množství kultivarů s květy v barvách od bílé, žluté, oranžové přes růžovou až po červenou (např. ‚Wisley Pink‘, ‚Ben Hope‘, ‚Henfield Brilliant‘). Ekologický význam je značný; poskytuje bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a další hmyz, a zároveň je klíčovou živnou rostlinou pro housenky několika druhů motýlů, především modrásků z rodu Aricia (např. modrásek hnědoskvrnný).
🔬 Obsahové látky
Hlavními účinnými látkami, které definují její vlastnosti, jsou třísloviny, zejména elagotaniny, které zodpovídají za její svíravé a protizánětlivé účinky. Dále obsahuje flavonoidy (například kempferol a kvercetin), fenolické kyseliny a malé množství éterických olejů, které přispívají k celkovému chemickému profilu rostliny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s jinými druhy devaterníků, například s devaterníkem velkokvětým (Helianthemum grandiflorum), který má obvykle větší květy, ale tato záměna není nebezpečná, jelikož ani ostatní původní druhy nejsou toxické. Laik si jej může splést s některými žlutě kvetoucími mochnami (rod Potentilla), které se však liší složenými (většinou pětičetnými) listy, zatímco devaterník má listy jednoduché a vstřícné. Teoretická záměna s třezalkou tečkovanou (Hypericum perforatum) je odlišitelná podle listů, které u třezalky po prosvícení vykazují typické průsvitné tečky (siličné nádržky).
Zákonný status/ochrana: Základní druh není v České republice chráněn zákonem a v Červeném seznamu je hodnocen jako běžný druh nevyžadující pozornost (LC – málo dotčený). Některé jiné, vzácnější druhy rodu jsou však přísně chráněné, například devaterník alpský (Helianthemum oelandicum subsp. alpestre) je v ČR kriticky ohrožený (C1) a zákonem chráněný. Mezinárodně není uveden v seznamu CITES a na globálním Červeném seznamu IUCN je druh jako celek rovněž hodnocen jako málo dotčený (Least Concern) díky svému širokému rozšíření.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Helianthemum pochází z řeckých slov „helios“ (slunce) a „anthemon“ (květ), což lze přeložit jako „sluneční květ“, a odkazuje na vlastnost květů otevírat se plně pouze za slunečného počasí. Druhový přívlastek „nummularium“ je odvozen z latinského slova „nummulus“ (penízek, malá mince), což pravděpodobně popisuje okrouhlý tvar korunních lístků. Fascinující adaptací je pohyb tyčinek (thigmonastie): když se hmyz při sběru pylu dotkne jejich báze, tyčinky se rychle skloní do stran, čímž opylovače popráší dalším pylem a zároveň uvolní cestu k blizně, což zvyšuje efektivitu opylení. Jednotlivé květy jsou velmi krátkověké a kvetou často jen jeden den, ale rostlina jich postupně vytváří velké množství po dlouhé období.
