📖 Úvod
Jehličnatý keř či malý strom endemický pro Atlantické ostrovy. Často se vyskytuje v plazivé formě v exponovaných oblastech, nebo vytváří nepravidelnou korunu. Jehlice jsou krátké, tuhé a často modrozelené. Produkuje drobné, bobulovité šišky, které zrají do modročerné barvy. Rostlina je ceněna pro svou odolnost vůči drsným podmínkám a schopnost prospívat v kamenitých a sopečných půdách, kde má ekologický význam.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř nebo malý strom, dřevitá trvalka, vždyzelená, obvykle 1–6 metrů, výjimečně až 12 metrů vysoký, s korunou v mládí kuželovitou, později nepravidelnou až široce rozložitou, hustě větvenou, celkově působící jako kompaktní, robustní jehličnan s modrozeleným nádechem.
Kořeny: Hluboký a silně rozvětvený kořenový systém s hlavním kůlovým kořenem a četnými postranními kořeny pro ukotvení v půdě.
Stonek: Kmen je často krátký nebo vícekmenný od báze, pokrytý tenkou, červenohnědou až šedohnědou borkou, která se odlupuje v tenkých podélných pruzích nebo šupinách; rostlina nemá trny.
Listy: Listy jsou jehlice v trojčetných přeslenech, přisedlé, šídlovitého tvaru, tuhé, krátké a ostře špičaté, s celokrajným okrajem, barva je modrozelená až šedozelená se dvěma výraznými bílými stomatárními proužky na svrchní straně, žilnatina je tvořena jednou centrální žilkou a povrch je lysý, bez trichomů, často s voskovým povlakem.
Květy: Jednopohlavné, dvoudomé; samčí šištice jsou žluté, drobné, jehnědovité, jednotlivě na koncích větviček; samičí šištice jsou zelenavé, kulovité a nenápadné; doba kvetení je jaro (březen až květen).
Plody: Plodem je zdužnatělá šiška (galbula neboli jalovčinka), která je v mládí zelená a ve zralosti měděně hnědá až tmavě fialovohnědá, často s modravým voskovým ojíněním, tvar je kulovitý až vejčitý a dozrává druhým až třetím rokem.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemit, jehož původní areál je omezen výhradně na Azorské ostrovy, tedy na souostroví v Makaronésii patřící Portugalsku v Atlantském oceánu; neroste tedy v Asii ani na evropském kontinentu. V České republice se přirozeně nevyskytuje, není zde původním druhem a ani se zde nepěstuje a nešíří jako zavlečený neofyt, jeho výskyt je limitován na několik botanických zahrad ve světě.
Stanovištní nároky: Roste ve vyšších nadmořských výškách, typicky mezi 600 a 1500 metry, v chladném a vlhkém oceánském klimatu s častými mlhami a vysokou vzdušnou vlhkostí. Preferuje otevřená stanoviště horských lesů, horské křoviny a exponované vulkanické svahy, často na lávových polích, kde tvoří charakteristické porosty. Je to výrazně světlomilná dřevina, která vyžaduje dobře propustné, kyselé až neutrální půdy vulkanického původu a je velmi dobře přizpůsobena silnému větru a chudým půdním podmínkám.
🌺 Využití
Jeho vysoce ceněné, trvanlivé, červenavé a silně aromatické dřevo bylo v minulosti masivně využíváno místními obyvateli na stavební materiál, výrobu nábytku, ohradníků a jako palivo, což vedlo k drastickému snížení jeho populace. Zralé bobulovité šišky (galbuly) mají aromatické vlastnosti podobné jalovci obecnému a mohly být lokálně využívány v gastronomii k ochucování pokrmů či destilátů, ačkoliv toto využití není tak rozšířené. V okrasném zahradnictví se kvůli specifickým klimatickým nárokům pěstuje jen velmi vzácně, a to především ve specializovaných sbírkách a botanických zahradách; specifické kultivary nejsou známy. Z ekologického hlediska je klíčovým druhem původních azorských horských ekosystémů, poskytuje úkryt a potravu pro místní faunu a hraje zásadní roli ve stabilizaci půdy na strmých sopečných svazích.
🔬 Obsahové látky
Rostlina je bohatá na esenciální oleje, jejichž hlavními složkami jsou monoterpeny jako alfa-pinen, sabinen, myrcen a limonen, které jí dodávají charakteristickou vůni. Dřevo a jehličí dále obsahují seskviterpeny a seskviterpenoidy, například cedrol, který přispívá k odolnosti dřeva proti hnilobě a hmyzu, a další polyfenolické sloučeniny s antioxidačními vlastnostmi.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Podobně jako jiné jalovce je při požití většího množství, zejména jehličí a nezralých plodů, mírně jedovatý pro lidi i pro zvířata, a to kvůli obsahu látek jako je sabinen, které mohou způsobit podráždění trávicího traktu, nevolnost a ve vysokých dávkách i poškození ledvin. Vzhledem k jeho endemickému výskytu na Azorech je záměna v českém prostředí vyloučena. V místě výskytu by teoreticky mohl být zaměněn s jinými druhy rodu, ale odlišují ho charakteristicky velmi krátké (4–10 mm), tuhé, špičaté a hustě uspořádané jehlice, které mu daly i jméno.
Zákonný status/ochrana: Je zařazen na Červený seznam IUCN v kategorii „Zranitelný“ (Vulnerable, VU) z důvodu historického nadměrného kácení a pokračující ztráty přirozeného prostředí v důsledku šíření invazivních rostlin a přeměny půdy na pastviny. Není uveden na seznamu CITES, ale je chráněn v rámci Evropské unie jako druh na prioritních stanovištích podle Směrnice o stanovištích (92/43/EHS), neboť tvoří klíčovou složku makaronéských vřesovišť. V ČR zákonem chráněn není, jelikož zde neroste.
✨ Zajímavosti
Jeho latinský druhový název „brevifolia“ je odvozen z latinských slov „brevis“ (krátký) a „folium“ (list), což přesně popisuje jeho nejvýraznější znak – velmi krátké jehlice. Je považován za symbol původních azorských horských ekosystémů a je příkladem ostrovního endemismu. Vyznačuje se extrémně pomalým růstem a dlouhověkostí, kdy někteří jedinci mohou dosahovat stáří několika set let, což z něj činí jednu z nejstarších dřevin Makaronésie. Jeho existence je úzce spjata s unikátními vulkanickými a klimatickými podmínkami souostroví.
