📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina se vyznačuje jemně dělenými listy a vytváří bohatá květenství drobných bílých květů uspořádaných do okolíků. Je typická pro sušší, slunná stanoviště, často skalnaté nebo travnaté svahy. Její stonky jsou často složitě větvené, což jí dává charakteristický vzhled. Rostlina dosahuje střední výšky a je ceněna pro svou odolnost a estetický přínos v zahradách či přírodních výsadbách. Kvete v letních měsících a láká opylovače.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 30-100 cm, netvoří korunu, celkový vzhled je bohatě větvený, jemný, často polokulovitý trs s hustým olistěním a sivě modrozeleným, ojíněným nádechem.
Kořeny: Hlavní vřetenovitý kořen, který je silný, často na vrcholu vícehlavý a dřevnatějící.
Stonek: Lodyha je přímá, oblá, jemně rýhovaná, plná, v horní části hustě a téměř přeslenitě větvená, lysá, modrozeleně ojíněná a beztrnná.
Listy: Uspořádání listů je střídavé; přízemní a dolní lodyžní listy jsou dlouze řapíkaté, horní přisedlé na výrazných, nafouklých pochvách; čepel je v obrysu trojúhelníkovitá až vejčitá, 2-4x zpeřená s koncovými úkrojky velmi úzkými, čárkovitými až niťovitými, na vrcholu zašpičatělými; okraj úkrojků je celokrajný; barva listů je sivozelená až modrozelená, silně ojíněná; žilnatina je zpeřená, ale na úzkých úkrojcích nezřetelná; listy jsou zcela lysé, bez přítomnosti jakýchkoliv krycích či jiných trichomů.
Květy: Barva květů je bílá, vzácně narůžovělá; tvar je pravidelný, pětičetný s korunními lístky na vrcholu vykrojenými; květy jsou uspořádány v květenství typu složený okolík, který je polokulovitý, tvořený 10-20 okolíčky, obaly i obalíčky jsou přítomné, početné a čárkovitě kopinaté; doba kvetení je od července do září.
Plody: Typ plodu je dvounažka, která se za zralosti rozpadá na dva samostatné plůdky (merikarpia); barva je za zralosti světle hnědá; tvar plodu je široce vejčitý až elipsoidní, mírně hřbetně smáčknutý, s pěti výraznými, ostře kýlnatými až úzce křídlatými žebry na každém plůdku; doba zrání je od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s ponticko-panonským areálem rozšíření, který zasahuje od střední Evropy (Rakousko, Česká republika, Slovensko) přes Balkánský poloostrov, Maďarsko, Rumunsko, Ukrajinu a jižní Rusko až po oblast Kavkazu a Malou Asii. V České republice je původním druhem, avšak extrémně vzácným a vyskytujícím se pouze na samé severozápadní hranici svého celkového areálu. Jeho výskyt je omezen výhradně na nejteplejší oblasti jižní Moravy, především v Pavlovských vrších, v Národním parku Podyjí a v okolí Mikulova, kde roste na několika málo izolovaných lokalitách. Historicky byl možná o něco hojnější, ale i tak vždy patřil mezi botanické rarity naší květeny.
Stanovištní nároky: Je to typický zástupce extrémně teplomilné a suchomilné (xerotermní) vegetace. Roste výhradně na výslunných, převážně jižně orientovaných skalních stepích, skalních výchozech, vápencových a sprašových stráních a v rozvolněných, světlých suchých trávnících. Často se nachází na okrajích a ve světlinách teplomilných doubrav a šipákových doubrav. Z hlediska půdních nároků je striktním vápnomilným (kalcifytním) druhem, který vyžaduje mělké, skeletovité, vysychavé a živinami chudé půdy s vysokým obsahem vápníku. Je to výrazně světlomilná rostlina (heliofyt), která nesnáší zastínění a konkurenci vyšších a hustších porostů. Je dokonale adaptována na přísušky a vysoké letní teploty.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství ani v moderní fytoterapii nemá žádné významné ani zdokumentované využití, což je dáno i její vzácností. Z gastronomického hlediska se nepovažuje za jedlou a její konzumace se kvůli obsahu specifických látek a možné záměně s jedovatými druhy zásadně nedoporučuje. Technické či průmyslové využití neexistuje. V okrasném zahradnictví se prakticky nepěstuje a nejsou známy žádné kultivary, ačkoliv by pro svůj jemný, sivý vzhled a suchomilnost byla vhodnou rostlinou pro specializované suché skalky, štěrkové záhony a stepní výsadby. Její ekologický význam je však mimořádný, neboť jako součást ohrožených stepních společenstev poskytuje svými květy bohatými na nektar potravu pro široké spektrum specializovaného hmyzu, včetně včel, čmeláků, samotářských včel, pestřenek a různých druhů brouků. Je tedy včelařsky významná v rámci svých přirozených lokalit.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako mnoho jiných zástupců čeledi miříkovitých obsahuje komplexní směs sekundárních metabolitů. Klíčovými jsou především kumariny a furanokumariny (např. osthol, bergapten, xanthotoxin), které mohou mít fototoxické účinky. Dále obsahuje esenciální oleje (silice) složené z různých monoterpenů a seskviterpenů, které rostlině propůjčují charakteristickou vůni a podílejí se na její obraně proti býložravcům. Přesné chemické složení se může lišit v závislosti na geografickém původu a podmínkách stanoviště.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za prudce jedovatou, ale vzhledem k obsahu furanokumarinů může její šťáva při kontaktu s pokožkou a následném vystavení slunečnímu záření způsobit podráždění, zčervenání až puchýře (tzv. fytofotodermatitidu). Požití se nedoporučuje. Velké nebezpečí spočívá v možné záměně s jinými, často i smrtelně jedovatými miříkovitými rostlinami. Lze si ji splést například s mladými rostlinami bolehlavu plamatého (*Conium maculatum*), který má však hladkou, červeně skvrnitou lodyhu a nepříjemně páchne po myšině, nebo s tetluchou kozím pyskem (*Aethusa cynapium*). Odlišení od jiných podobných druhů, například z rodů smldník (*Peucedanum*) či bedrník (*Pimpinella*), vyžaduje dobrou botanickou znalost a pozornost k detailům, jako je tvar listových úkrojků, přítomnost a tvar obalů a obalíčků a charakteristická, bohatě a složitě větvená stavba květenství.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazena do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena v kategorii kriticky ohrožených (C1b). Její populace jsou malé, fragmentované a ohrožené především zarůstáním stanovišť konkurenčně silnějšími druhy a absencí tradičního managementu, jako je pastva. Mezinárodně není chráněna úmluvou CITES a v rámci celého svého areálu není globálně ohrožená (IUCN status pravděpodobně Málo dotčený), ochrana je však klíčová na národní úrovni, kde představuje významný a ohrožený prvek biodiverzity.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Seseli“ je starověkého původu, pochází z řečtiny, kde jím Dioskoridés a Theophrastus označovali některou z miříkovitých rostlin, pravděpodobně s léčivými účinky. Druhový přívlastek „intricatum“ pochází z latiny a znamená „zaplatený, složitý, spletitý“, což dokonale vystihuje charakteristický vzhled rostliny s její hustě a složitě větvenou, téměř keřovitou lodyhou v době květu a plodu. České jméno „sezamka rozvětvená“ je v podstatě překladem vědeckého názvu. Jedná se o hemikryptofyt, který je dvouletý až krátce vytrvalý. Mezi její zajímavé adaptace na suché prostředí patří silný, hluboko sahající kůlový kořen, sivé zbarvení listů způsobené voskovou vrstvičkou omezující odpar vody a právě ono spletité větvení, které po odumření vytváří suchou strukturu připomínající stepního běžce, což může pomáhat v šíření semen větrem.
