📖 Úvod
Tato drobná vytrvalá bylina je skvostem vysokohorských oblastí, kde zdobí skalnaté štěrbiny a vlhké louky. Tvoří přízemní růžice lesklých, často moučnatých listů, z nichž vyrůstají krátké stvoly nesoucí hrozny nápadných květů. Ty se objevují v nejrůznějších odstínech fialové, růžové nebo bílé barvy, často s výrazným žlutým středem. Její časné kvetení na jaře, často hned po tání sněhu, z ní činí oblíbenou ozdobu alpské flóry.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-32 cm, tvoří husté trsy s přízemní růžicí vzpřímených listů a přímými květonosnými stvoly, celkový vzhled je robustní a kompaktní.
Kořeny: Krátký, silný, vertikální a často vícehlavý oddenek, ze kterého vyrůstají četné adventivní, svazčité kořeny hnědé barvy.
Stonek: Přímý, silný, bezlistý květonosný stvol, který je v horní části, zejména pod květenstvím, hustě pokrytý lepkavými žláznatými chlupy a často načervenalý, bez trnů.
Listy: Uspořádání v husté přízemní růžici, krátce řapíkaté s křídlatým řapíkem, čepel je vzpřímená, podlouhle kopinatá, masitá a kožovitá, okraj celokrajný nebo nezřetelně zubatá a mírně podvinutý, barva tmavě zelená a lesklá, žilnatina zpeřená, povrch je hustě pokrytý mnohobuněčnými lepkavými žláznatými krycími trichomy, které vylučují žlutavý poprašek.
Květy: Barva tmavě purpurově fialová až modrofialová s výrazným bílým okem v ústí korunní trubky, koruna nálevkovitá s pěti hluboce dvoulaločnými cípy, květy jsou uspořádány v jednostranném staženém okolíku na vrcholu stvolu, který obsahuje 2-12 (zřídka až 20) květů, doba kvetení od června do srpna.
Plody: Typ plodu je válcovitá, mnohosemenná tobolka otevírající se pěti zuby na vrcholu, která je o něco delší než vytrvalý kalich, barva v době zralosti světle hnědá, tvar podlouhle válcovitý, doba zrání v srpnu až září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jde o evropský druh, konkrétně o úzce specializovaného endemita a glaciální relikt, jehož jediným přirozeným místem výskytu na světě je pohoří Rila v Bulharsku; v České republice se tedy ve volné přírodě nevyskytuje, není zde ani původní, ani zavlečená.
Stanovištní nároky: Preferuje alpínský a subalpínský stupeň v nadmořských výškách 2000–2900 m, kde roste podél potoků, na vlhkých skalnatých svazích, v rašelinných a podmáčených loukách, přičemž vyžaduje kyselé, humózní, živinami chudé a trvale zamokřené půdy; je světlomilná až polostinná a silně vlhkomilná, vázaná na místa s vysokou a stálou půdní i vzdušnou vlhkostí.
🌺 Využití
V léčitelství se prakticky nevyužívá kvůli své vzácnosti a ochraně, na rozdíl od jiných druhů rodu, a v gastronomii nemá žádné uplatnění, není považována za jedlou; technické využití není známo, avšak pěstuje se vzácně jako sbírková skalnička v specializovaných zahradách, kde vyžaduje specifické podmínky napodobující její vysokohorské stanoviště, jako je chlad, vlhko a kyselá půda, přičemž specifické kultivary neexistují; ekologický význam spočívá v tom, že je součástí unikátních vysokohorských ekosystémů a poskytuje potravu specializovaným opylovačům, zejména čmelákům a motýlům, včelařský význam je zanedbatelný.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje látky typické pro rod prvosenek, zejména triterpenoidní saponiny (především v oddenku), flavonoidy (např. kvercetin), které ovlivňují barvu květů, fenolické glykosidy jako primulaverin a primverin, a stopy silice a vitamínu C.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za silně jedovatou, avšak žláznaté chlupy na listech a stoncích obsahují alergen primin, který může u citlivých osob při kontaktu s pokožkou vyvolat dermatitidu; požití většího množství by kvůli obsahu saponinů mohlo způsobit gastrointestinální potíže; možnost záměny v české přírodě je vyloučena, jelikož se zde nevyskytuje, a ve svém přirozeném areálu je díky svým dlouhým, dužnatým, lepkavým listům v přízemní růžici a sytě fialovým květům prakticky nezaměnitelná.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněna, protože zde neroste; v Bulharsku je však chráněným druhem a je zařazena v bulharské Červené knize ohrožených druhů; na mezinárodním Červeném seznamu IUCN je vedena v kategorii Málo dotčený (LC – Least Concern), neboť její populace jsou považovány za stabilní v rámci chráněného území Národního parku Rila.
✨ Zajímavosti
Druhové jméno „deorum“ znamená latinsky „bohů“ a odkazuje na její majestátní vzhled a výskyt ve vysokých horách, které byly považovány za sídla bohů; zajímavostí je, že ji pro vědu objevil a v roce 1890 popsal český botanik Josef Velenovský, dále jde o třetihorní relikt, který přežil doby ledové na svém specifickém stanovišti, a její listy jsou pokryty lepkavým žlutavým sekretem ze žláznatých chlupů.
