📖 Úvod
Tato elegantní vytrvalá bylina pochází z řeckého ostrova Rhodos. Vyznačuje se nápadnými bílými květy, které někdy nesou jemný růžový nádech, s výraznými žlutými tyčinkami uprostřed. Listy jsou tmavě zelené, hluboce dělené a vytvářejí atraktivní kompaktní habitus. Preferuje slunná až polostinná stanoviště a dobře propustnou půdu, často vápenitého charakteru. Kvete na jaře a je ceněna pro svou krásu a relativní vzácnost, je endemickým druhem.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 20-50 cm, trsovitý a vzpřímený habitus, tvoří kompaktní keřík s velkými květy převyšujícími listy, celkový vzhled je elegantní a robustní.
Kořeny: Hlízovitě ztlustlé, vřetenovité kořeny, které slouží jako zásobní orgány a umožňují rostlině přečkat nepříznivé období.
Stonek: Vzpřímená, jednoduchá nebo jen málo větvená, lysá, často purpurově naběhlá bylinná lodyha bez trnů, která vyrůstá každoročně z kořenového krčku.
Listy: Střídavé, dlouze řapíkaté (zejména přízemní), složené, dvakrát trojčetné (biternátní) s jednotlivými lístky eliptického až kopinatého tvaru, okraj lístků je celokrajný, barva je na líci sytě zelená a na rubu světlejší a nasivělá, žilnatina je zpeřená, listy jsou zcela lysé, bez trichomů.
Květy: Barva květů je čistě bílá, někdy s narůžovělým nádechem u báze korunních lístků, tvar je velký a miskovitý (až 12 cm v průměru) s četnými žlutými tyčinkami s červenými nitkami uprostřed, květy jsou uspořádány jednotlivě na vrcholu stonků, květenství je tedy redukováno na jediný koncový květ, doba kvetení je od konce dubna do května.
Plody: Typ plodu je souplodí 2-4 měchýřků, které jsou hustě bělavě až nahnědle plstnaté, barva je zpočátku zelená, při zrání hnědne, tvar je podlouhlý a na vrcholu zobánkatý, doba zrání je v pozdním létě (červenec-srpen).
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jejím původním areálem je výhradně východní Středomoří, konkrétně se jedná o endemit řeckých ostrovů Rhodos a Karpathos, kde roste v omezených populacích. V České republice není původní a ani se zde nevyskytuje jako zavlečený neofyt; je pěstována pouze vzácně v botanických zahradách a soukromých sbírkách specialistů jako botanická rarita, která není schopna ve zdejších podmínkách zplanět. Její celosvětové rozšíření je tedy omezeno na zmíněné dva ostrovy v Egejském moři.
Stanovištní nároky: Preferuje světlé lesy, zejména porosty borovice kalábrijské (*Pinus brutia*), a křovinaté formace středomořského typu (phrygana) na skalnatých svazích a vápencových sutích v nadmořských výškách od 100 do 650 metrů. Vyžaduje zásaditou až neutrální, tedy vápnitou, a především velmi dobře propustnou půdu, nesnáší přemokření. Jedná se o světlomilnou až polostinnou rostlinu, která je plně přizpůsobena středomořskému klimatu s horkými a suchými léty, během nichž zatahuje do podzemních hlízovitých kořenů a prochází obdobím vegetačního klidu.
🌺 Využití
Hlavní význam spočívá v jejím okrasném pěstování, kde je vysoce ceněna sběrateli a botanickými zahradami pro své elegantní bílé květy a status vzácného endemitu; neexistují však žádné specifické komerční kultivary. V léčitelství nemá specifické moderní využití, avšak historicky byly kořeny rodu *Paeonia* (zejména sbírané na podzim) využívány pro své sedativní, analgetické a protikřečové účinky díky obsahu paeoniflorinu. V gastronomii se nevyužívá, neboť celá rostlina, zejména semena a kořeny, je považována za mírně jedovatou. Technické ani průmyslové využití nemá. Ekologický význam spočívá v poskytování pylu pro opylovače, zejména včely a čmeláky, v jejím přirozeném prostředí a jakožto endemický druh je klíčovou a nenahraditelnou součástí lokální biodiverzity.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje řadu biologicky aktivních látek, především monoterpenoidní glykosidy jako je paeoniflorin a albiflorin, které jsou zodpovědné za většinu farmakologických účinků a jsou typické pro celý rod. Dále jsou v kořenech přítomny třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny a v kořenové kůře také fenolická sloučenina paeonol s prokázanými protizánětlivými a antioxidačními vlastnostmi. Květy obsahují antokyany a další pigmenty.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je pro lidi i zvířata (například psy, kočky, koně) mírně jedovatá. Požití, zejména většího množství kořenů nebo semen, může způsobit gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení, bolesti břicha a průjem. Vážné otravy jsou vzácné. Možnost záměny ve volné přírodě v České republice neexistuje, jelikož zde neroste. V zahradní kultuře by mohla být nezkušeným pěstitelem teoreticky zaměněna s jinými bíle kvetoucími botanickými pivoňkami nebo jednoduchými kultivary (např. *Paeonia lactiflora*), odlišuje se však charakteristickým tvarem hluboce dělených, sivozelených listů a celkovým subtilnějším habitem.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, protože se zde přirozeně nevyskytuje. Mezinárodně je však předmětem ochrany; je zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN, kde je hodnocena v kategorii ‚Téměř ohrožený‘ (Near Threatened, NT) kvůli svému velmi omezenému areálu rozšíření a potenciálním hrozbám, jako je nadměrný turismus, stavební činnost a nelegální sběr rostlin z přírody. Není uvedena v seznamu CITES, ale je chráněna národní legislativou Řecka.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Paeonia“ je odvozeno od Paeona, lékaře řeckých bohů z Homérovy Iliady, který dle mýtu léčil zranění bohů Aréa a Háda pomocí kořene pivoňky. Druhové jméno „clusii“ odkazuje na významného botanika 16. století Charlese de l’Écluse (Carolus Clusius) a poddruhové jméno „rhodia“ jednoznačně označuje místo jejího hlavního výskytu, ostrov Rhodos. Jako zajímavou adaptaci lze uvést její životní cyklus geofytu, kdy přečkává nepříznivé, extrémně suché letní období v podobě podzemních hlízovitých kořenů, z nichž na jaře po zimních deštích rychle vyráží, kvete a vytváří semena, než opět zatáhne. Je považována za jeden z botanických symbolů a klenotů ostrova Rhodos.
