📖 Úvod
Tato vytrvalá bylina z čeledi asfodelovitých pochází z Pyrenejského poloostrova. Vyrůstá z hlízovitého oddenku a tvoří vzpřímené, často nevětvené stonky. Na jejich vrcholu se objevuje husté květenství drobných, bílých až narůžovělých květů. Listy jsou přízemní, čárkovité a často modrozelené. Preferuje slunná stanoviště, suché louky, kamenité oblasti a řídké lesy. Její elegantní vzhled a adaptace na sušší podmínky ji činí zajímavou rostlinou ve svém regionu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka (geofyt), vysoká 40-120 cm, s robustním habitem tvořeným hustou přízemní růžicí listů, z níž vyrůstá vysoký, přímý a nevětvený květní stvol.
Kořeny: Krátký, silný oddenek s četnými svazčitými, ztlustlými, vřetenovitými až válcovitými kořenovými hlízami, které slouží jako zásobní orgány.
Stonek: Vzdušný stonek je bezlistý stvol, který je přímý, pevný, válcovitý, hladký, zelený, plný a zcela bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány pouze v přízemní růžici, jsou přisedlé, jednoduché, čárkovitého tvaru, na vrcholu zašpičatělé, v průřezu kýlovité (ve tvaru V), s celistvým okrajem, sivě zelené barvy, mají souběžnou žilnatinu a jsou zcela lysé, tedy bez jakýchkoliv trichomů.
Květy: Květy jsou bílé s výraznou, tmavší (hnědozelenou až načervenalou) střední žilkou na každém ze šesti okvětních lístků, jsou hvězdicovitého tvaru, aktinomorfní a uspořádané v hustém, válcovitém a nevětveném konečném hroznu; doba kvetení je od března do května.
Plody: Plodem je kulovitá až obvejčitá, kožovitá, trojpouzdrá tobolka, která je zpočátku zelená a při zrání hnědne, často s příčnými vráskami; dozrává v pozdním jaru až časném létě.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský druh, jehož původní areál je striktně omezen na Iberský poloostrov, konkrétně na střední a západní Španělsko a Portugalsko, kde je endemitem; v České republice se v přírodě nevyskytuje, není zde ani původní, ani se neeviduje jako zavlečený neofyt, a jeho světové rozšíření je tedy velmi lokální a vázané na specifickou oblast jihozápadní Evropy.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, plně osluněná stanoviště, jako jsou pastviny, degradované křovinaté formace (garrigue), okraje a světlé části středomořských lesů, zejména s dubem korkovým a cesmínovitým, a skalnaté svahy; je to výrazně světlomilná a suchomilná rostlina, která vyžaduje dobře propustné, chudé a mělké půdy a její ekologické nároky jsou vázány na kyselé až neutrální substráty, typicky roste na půdách vzniklých na silikátovém podloží, jako jsou žuly nebo břidlice, a vyhýbá se vápnitým půdám.
🌺 Využití
Konkrétní využití tohoto druhu je málo zdokumentováno, ale v rámci rodu se škrobnaté hlízy historicky po důkladné tepelné úpravě (pečení, vaření) konzumovaly jako nouzová potravina, jelikož syrové jsou nepoživatelné, a z hlíz se také vyrábělo lepidlo; v lidovém léčitelství se kořeny jiných druhů rodu používaly pro diuretické a laxativní účinky a k léčbě kožních problémů; v zahradnictví se pěstuje jako okrasná trvalka pro své vysoké a elegantní květenství v suchých a slunných částech zahrad středomořského typu, specifické kultivary však nejsou běžně šlechtěny; z ekologického hlediska je významná jako včelařská rostlina, poskytující nektar a pyl v sušších oblastech, a její květy lákají široké spektrum opylovačů.
🔬 Obsahové látky
Hlavními obsahovými látkami v rostlinách tohoto rodu jsou antrachinony, například chrysophanol a asphodelin, které jsou zodpovědné za projímavé účinky a potenciální toxicitu; hlízy jsou bohaté na polysacharidy, především škrob, a dále rostlina obsahuje flavonoidy, fenylpropanoidy a pryskyřice.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je považována za mírně jedovatou, zejména v syrovém stavu, a to jak pro lidi, tak pro hospodářská zvířata; toxicita je způsobena obsahem antrachinonů, které mohou po požití vyvolat gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení a průjem; k záměně může dojít s jinými druhy téhož rodu, jejichž rozlišení vyžaduje botanické znalosti, a v nekvetoucím stavu by teoreticky mohla být zaměněna za některé divoké druhy česneků, od kterých se však jasně liší absencí typické cibulové vůně a tvarem listů, které jsou žlábkovité a nikoli duté.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se zde nevyskytuje; v mezinárodním Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN je zařazena do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože i přes své omezené rozšíření je její populace v rámci areálu považována za stabilní a není vystavena významným hrozbám, a není uvedena ani v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého „asphodelos“, což byl název pro rostlinu spojovanou v antickém Řecku s podsvětím a záhrobním životem, neboť Asfodelová louka byla místem, kde přebývaly duše obyčejných zemřelých; druhové jméno „bento-rainhae“ je poctou významnému portugalskému botanikovi Antóniu Rodrigovi Pinto da Silvovi; v mytologii je rostlina symbolem smrti a smutku, často spojovaná s bohyní Persefonou, a mezi její zajímavé adaptace patří geofytní strategie přežití nepříznivého období sucha pomocí zásobních hlízovitých kořenů, které jí umožňují na jaře rychle vyrašit.
