📖 Úvod
Tato drobná, vytrvalá bylina či polokeř obvykle roste ve skalnatých a suchých oblastech. Její malé, často chlupaté listy mají stříbřitě zelený odstín, který jí pomáhá odolávat intenzivnímu slunci. Květy jsou uspořádány v hustých klasech a obvykle mají nápadnou růžovo-fialovou barvu. Díky svému kompaktnímu vzrůstu a adaptaci na náročné podmínky je ceněna pro xeriskaping a suché zídky.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Keř (nízký polokeř – chamaefyt), trvalka, výška 15–30 cm, tvar polštářovitý až poléhavý, hustě a spletitě větvený od báze, celkový vzhled kompaktní, polokulovitý, stříbřitě šedý až bělavě plstnatý díky hustému ochlupení.
Kořeny: Hlavní kořenový systém, silně dřevnatějící, kůlovitý a hluboko sahající pro ukotvení ve skalních štěrbinách, s bohatě větvenými postranními kořeny pro maximální absorpci vody.
Stonek: Lodyhy na bázi silně dřevnatějící, v horní části bylinné, vystoupavé až přímé, hojně větvené, na průřezu zřetelně čtyřhranné, celé hustě pokryté přitiskou bělavou nebo našedlou plstí tvořenou hvězdovitými chlupy, bez přítomnosti trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné a křižmostojné + krátce řapíkaté + čepel široce vejčitá až téměř okrouhlá, na bázi srdčitá + okraj pravidelně a hluboce vroubkovaný až pilovitý, často mírně podvinutý + barva šedozelená až bělavá na obou stranách kvůli hustému odění + žilnatina zpeřená, na rubu vystouplá, ale často zcela skrytá pod trichomy + trichomy velmi husté, plstnaté, tvořené mnohobuněčnými, větvenými (dendritickými) a hvězdovitými krycími chlupy.
Květy: Barva růžová, fialovorůžová až bělavá, s tmavšími tečkami na spodním pysku + tvar souměrný (zygomorfní), pyskatý, charakteristický pro rod Teucrium s horním pyskem hluboce rozeklaným a zdánlivě chybějícím, a s velkým, pětilaločným spodním pyskem + uspořádané v hustých lichopřeslenech po 2-6 květech + květenství je hustý, koncový, hlávkovitý až krátce klasovitý strboul + doba kvetení od pozdního jara do léta (květen až červenec).
Plody: Typ plodu je poltivý plod (schizokarp), který se v době zralosti rozpadá na čtyři samostatné, jednosemenné plůdky nazývané tvrdky (merikarpia) + barva zralých tvrdky je světle až tmavě hnědá + tvar je drobný, vejčitý až elipsoidní, na povrchu jemně síťovaný nebo hladký + doba zrání v průběhu léta až na začátku podzimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází výhradně v Evropě, konkrétně jde o úzce vymezený endemit jihovýchodního Španělska, kde roste pouze v přírodním parku Cabo de Gata-Níjar v provincii Almería. V České republice se v přírodě nevyskytuje, není zde tedy ani původním druhem, ani zavlečeným neofytem, a její pěstování je omezeno na specializované botanické sbírky. Celosvětové rozšíření je tak extrémně limitované pouze na tuto malou, vulkanickou a semiaridní oblast při pobřeží Středozemního moře.
Stanovištní nároky: Preferovaným prostředím jsou extrémně suché a slunné skalnaté svahy, sopečné sutě a útesy v nízkých nadmořských výškách, často v přímém dosahu slaného mořského vzduchu. Jedná se o výrazně světlomilnou a teplomilnou rostlinu, která vyžaduje plné slunce a nesnáší zastínění. Nároky na půdu jsou specifické, vyhovují jí dobře propustné, skeletovité půdy vulkanického původu, které mohou být neutrální až zásadité, tedy vápnité. Je vysoce adaptovaná na sucho a vyžaduje minimální vlhkost, jedná se o typický xerofyt.
🌺 Využití
V léčitelství nemá pro svou vzácnost širší využití, ačkoliv jiné druhy rodu ožanka se historicky používaly pro své hořké látky k podpoře trávení; u tohoto druhu se žádná část systematicky nesbírá. V gastronomii je pro svou intenzivně hořkou chuť považována za nejedlou. Technické či průmyslové využití neexistuje. V okrasném pěstování se uplatní pouze ve specializovaných sbírkách nebo v extrémně suchých a teplých skalkách či xerofytních záhonech v mediteránním klimatu, specifické kultivary nebyly vyšlechtěny. Ekologický význam je zásadní v jejím přirozeném areálu, kde představuje důležitý zdroj nektaru a pylu pro specializované druhy hmyzu a včel adaptované na místní podmínky a přispívá ke stabilizaci erozních svahů.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, které definují její vlastnosti, jsou především neo-klerodanové diterpenoidy, typické pro rod Teucrium, které jsou zodpovědné za výrazně hořkou chuť a potenciální biologickou aktivitu. Dále obsahuje esenciální oleje, které jí dodávají aromatický charakter, a flavonoidy s antioxidačními účinky.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za potenciálně toxickou pro lidi i zvířata při vnitřním užití, zejména kvůli obsahu neo-klerodanových diterpenoidů, které mohou být při dlouhodobé konzumaci hepatotoxické, tedy poškozovat játra. Vzhledem k tomu, že v ČR neroste, nehrozí zde záměna. Ve svém původním areálu ve Španělsku by mohla být teoreticky zaměněna s jinými drobnými, šedolistými keříky z čeledi hluchavkovitých, jako jsou jiné druhy ožanek (např. T. capitatum) nebo některé druhy mateřídoušek či čistců; odlišuje se specifickým tvarem listů a charakteristickou stavbou květu s velkým spodním pyskem a téměř chybějícím horním pyskem.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se zde nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni není vedena v seznamu CITES, ale vzhledem ke svému extrémně omezenému areálu je považována za zranitelný druh a je předmětem ochrany v rámci španělské legislativy a jako součást ekosystému přírodního parku Cabo de Gata-Níjar. V některých hodnoceních je zařazena do kategorie zranitelný (Vulnerable – VU) kvůli své geografické izolaci a potenciálním hrozbám.
✨ Zajímavosti
Etymologie rodového jména Teucrium odkazuje na mýtického trojského krále Teucera, který měl údajně jako první objevit léčivé účinky rostlin tohoto rodu. Druhové jméno charidemi je odvozeno od antického řeckého názvu pro mys Cabo de Gata, „Promontorium Charidemi“, což přímo odkazuje na místo jejího jediného výskytu. Jedná se o paleoendemit, tedy relikt z minulých geologických období, který přežil pouze v této specifické lokalitě díky unikátním mikroklimatickým podmínkám. Mezi její zajímavé adaptace patří husté plstnaté ochlupení listů, které snižuje ztrátu vody a chrání ji před intenzivním slunečním zářením.
