📖 Úvod
Je to robustní trvalka z čeledi hluchavkovitých, vyznačující se chlupatými listy a nápadnými květy uspořádanými v přeslenech. Rostlina dosahuje střední výšky a preferuje slunná stanoviště s propustnou půdou. Květy jsou obvykle žluté a objevují se v pozdním jaru až počátkem léta, lákajíce včely a další opylovače. Je velmi odolná vůči suchu a mrazu, což ji činí ideální volbou pro nenáročné okrasné zahrady a suché svahy. Její architektonický vzhled dodává strukturu záhonům.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Polokeř nebo dřevnatějící trvalka, výška 50-80 cm, tvořící kompaktní, zaoblený, hustý trs; celkový vzhled je robustní, architektonický a šedozelený díky hustému olistění.
Kořeny: Hlavní kořen je silný a dřevnatějící, doplněný bohatým systémem postranních vláknitých kořenů, zajišťujících pevné ukotvení v kamenité půdě.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, v průřezu čtyřhranná (zejména v mládí), na bázi výrazně dřevnatějící, hustě pokrytá šedobílými, hvězdicovitými plstnatými chlupy a bez trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné a křižmostojné; spodní listy jsou dlouze řapíkaté, horní krátce řapíkaté až přisedlé; čepel je vejčitě kopinatá se srdčitou bází, okraj jemně vroubkovaný až pilovitý; barva je matně šedozelená, na rubu světlejší; žilnatina je zpeřená, na rubu výrazně vystouplá a síťnatá; povrch hustě pokrytý mnohobuněčnými, hvězdicovitě větvenými krycími trichomy, které vytváří plstnatou texturu.
Květy: Barva sytě zlatožlutá; tvar je výrazně souměrný a dvoupyský s velkým, kápovitě vyklenutým horním pyskem a trojcípým dolním pyskem; uspořádané v hustých, oddálených, kulovitých lichopřeslenech po 10-20 květech v paždí listenů na horní části lodyhy; kvete od května do června.
Plody: Plodem je poltivý plod (schizokarp), který se rozpadá na 4 hladké, tmavě hnědé až černohnědé, trojhranné tvrdky; dozrávají postupně během léta a podzimu a často přetrvávají na suchých stoncích přes zimu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh, jehož původní areál je striktně omezen na ostrov Kypr, konkrétně na pohoří Troodos, což z něj činí vzácný příklad evropské ostrovní flóry. V České republice se ve volné přírodě vůbec nevyskytuje, není tedy ani původní, ani zavlečená jako neofyt; její výskyt je omezen výhradně na pěstování ve specializovaných botanických zahradách a soukromých sbírkách raritních rostlin. Světové rozšíření mimo kultivaci neexistuje, je vázána pouze na své přirozené prostředí na Kypru.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, slunná a suchá stanoviště, jako jsou skalnaté svahy, kamenité stráně, okraje borových lesů a typické středomořské křovinaté formace zvané frygana nebo garrigue v nadmořských výškách od 900 do 1700 metrů. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) a suchomilná (xerofytní) rostlina, která vyžaduje plné slunce pro zdárný růst a kvetení. Z hlediska půdních nároků upřednostňuje dobře propustné, spíše chudé, štěrkovité až kamenité půdy, které jsou často vápnité nebo přinejmenším neutrální, nesnáší zamokření a těžké jílovité půdy.
🌺 Využití
V tradičním léčitelství na Kypru mohla být lokálně využívána podobně jako jiné druhy rodu pro své protizánětlivé a antimikrobiální účinky, přičemž by se sbírala kvetoucí nať nebo listy, avšak její využití není široce zdokumentováno. V gastronomii se nevyužívá, není považována za jedlou rostlinu. Technické či průmyslové využití nemá žádné. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněna jako sbírková skalnička nebo rostlina pro suché a slunné záhony a xerofytní zahrady díky své architektonické struktuře patrovitých květenství a odolnosti vůči suchu; specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny. Ekologicky je významná jako medonosná rostlina poskytující nektar a pyl včelám a jiným opylovačům v jejím přirozeném areálu.
🔬 Obsahové látky
Klíčové chemické sloučeniny, které definují její vlastnosti, patří do několika skupin typických pro rod sápa; jsou to především iridoidní glykosidy (např. lamiid, ipolamiid), fenylethanoidní glykosidy (např. verbaskosid), které mají antioxidační a protizánětlivé účinky, a dále flavonoidy (jako luteolin a apigenin) a malé množství esenciálních olejů, které přispívají k její slabé aromaticitě.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata, nejsou známy žádné případy otravy, nicméně se nedoporučuje její konzumace. V rámci pěstování si ji lze splést s jinými žlutě kvetoucími druhy sáp, například sápou Russelovou (*Phlomis russeliana*) nebo sápou křovitou (*Phlomis fruticosa*). Odlišit ji lze na základě jejího druhového jména *brevibracteata*, které odkazuje na velmi krátké, nenápadné listeny (braktey) v květenství, které jsou u jiných podobných druhů obvykle větší a výraznější, a také na základě celkového habitu a tvaru listů.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Mezinárodně je však významná z hlediska ochrany přírody; je zařazena na Červený seznam ohrožených druhů IUCN v kategorii „Zranitelný“ (Vulnerable, VU) z důvodu jejího velmi omezeného areálu výskytu a potenciálních hrozeb pro její stanoviště. Je také chráněna kyperskou národní legislativou a je uvedena v přílohách Bernské úmluvy.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Phlomis“ pochází z řeckého slova „phlox“, což znamená „plamen“, protože plstnaté listy některých druhů se ve starověku údajně používaly jako knoty do lamp. Druhové jméno „brevibracteata“ je latinského původu a je složeninou slov „brevis“ (krátký) a „bractea“ (listen), což přesně popisuje její charakteristický botanický znak – velmi krátké listeny pod květy. Hlavní zajímavostí je její status úzce specializovaného endemitu vázaného na unikátní geologické podloží (ofiolitový komplex) pohoří Troodos, což je příklad evoluční izolace a adaptace. Její hustě plstnaté (tomentózní) listy jsou adaptací na snížení ztráty vody v suchém a horkém středomořském klimatu.
