📖 Úvod
Crocus robertianus je podzimní druh šafránu pocházející z Řecka a Balkánu. Tato hlíznatá trvalka kvete od října do prosince velkými, pohárkovitými květy. Jejich barva je typicky světle fialová až šeříková s výrazným žlutým hrdlem a nápadnými oranžovými bliznami. Listy se objevují až po odkvětu nebo zároveň s květy. Roste na skalnatých svazích a ve světlých lesích. Je ceněný pro svou pozdní dobu kvetení, která přináší barvu do podzimní zahrady, když už ostatní rostliny odkvetly.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá geofytická hlíznatá rostlina, výška 5-15 cm, nízký trsovitý habitus tvořený přízemní růžicí listů a květy vyrůstajícími přímo z podzemní hlízy, celkově jemný a elegantní vzhled.
Kořeny: Podzemní zásobní orgán je kulovitá až mírně zploštělá hlíza obalená síťnatě vláknitými suchými šupinami (tunikou), ze které vyrůstají svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Stonek je extrémně redukovaný a přeměněný v podzemní hlízu, nadzemní lodyha chybí; to, co vypadá jako stonek květu, je ve skutečnosti dlouhá okvětní trubka; rostlina je zcela bez trnů.
Listy: Listy uspořádané v přízemní růžici, přisedlé, úzce čárkovité (trávovité), s celokrajným okrajem, tmavě zelené barvy s výrazným stříbřitě bílým středovým proužkem, typ venace je rovnoběžná žilnatina, povrch je lysý, bez trichomů.
Květy: Květy jsou jednotlivé, vyrůstající přímo z hlízy, oboupohlavné, aktinomorfní, nálevkovitého až pohárkovitého tvaru, barva světle až tmavě fialová, často s tmavším fialovým žilkováním na vnější straně okvětních lístků a bělavým či nažloutlým jícnem; doba kvetení je podzim, typicky od října do prosince.
Plody: Plodem je podlouhlá až vejčitá trojpouzdrá tobolka, která se vyvíjí pod zemí a na povrch půdy je vytlačena na prodlužujícím se stvolu až na jaře následujícího roku; za zralosti je hnědavá a puká, aby uvolnila semena.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu se nachází na Balkánském poloostrově, konkrétně v Řecku, Albánii a zemích bývalé Jugoslávie, kde roste přirozeně. V České republice není původním druhem, je zde považována za pěstovaný taxon, který nezplaňuje a netvoří stabilní populace ve volné přírodě, tudíž se nejedná o neofyt v pravém slova smyslu, ale pouze o okrasnou, záměrně vysazovanou rostlinu. Její rozšíření ve světě je omezeno na zahradní kultury v mírném pásmu, kde je ceněna pro své podzimní kvetení.
Stanovištní nároky: Tato rostlina preferuje světlé a polostinné stanoviště, v původním areálu roste na kamenitých svazích, ve světlých listnatých lesích, v křovinách a na travnatých místech. Vyžaduje dobře propustnou, humózní půdu, která je neutrální až mírně zásaditá, tedy spíše vápnitá. Nesnáší zamokření, zejména v období vegetačního klidu v létě, ale během jarního růstu listů a podzimního kvetení ocení mírnou vlhkost. Jedná se o světlomilný až polostinný druh.
🌺 Využití
Pro své toxické vlastnosti nemá žádné využití v léčitelství ani v gastronomii, naopak je konzumace jakékoliv části rostliny nebezpečná. Její hlavní a v podstatě jediné využití je jako okrasná cibulovina v zahradách a parcích, kde je ceněna pro své velké, atraktivní, fialově modré květy s výraznou žlutou bliznou, které se objevují na podzim, často od října do listopadu, čímž prodlužuje kvetoucí sezónu. Pěstuje se především v přírodních a skalkových partiích, pod opadavými stromy a keři. Specifické kultivary nejsou běžně rozlišovány, pěstuje se botanický druh. Z ekologického hlediska poskytuje v pozdním podzimu cenný zdroj nektaru a pylu pro poslední aktivní hmyz, například pro čmeláky nebo některé druhy včel.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje řadu alkaloidů, z nichž nejvýznamnější a nejnebezpečnější je kolchicin a jemu příbuzné látky, které jsou přítomny ve všech částech rostliny, nejvíce však v hlíze. Tyto látky jsou mitotickými jedy, které blokují buněčné dělení a jsou zodpovědné za vysokou toxicitu rostliny. Dále obsahuje různé glykosidy a saponiny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je prudce jedovatá pro lidi i pro zvířata, včetně hospodářských zvířat a domácích mazlíčků. Požití i malého množství může způsobit vážné otravy, které se projevují pálením v ústech, nevolností, zvracením, silnými bolestmi břicha a krvavými průjmy. V těžších případech dochází k poškození jater a ledvin, poruchám krevního oběhu a dýchání, a může skončit i smrtí. Největší nebezpečí spočívá v záměně s vysoce jedovatým ocúnem jesenním (Colchicum autumnale), který kvete ve stejnou dobu a má podobný vzhled. Klíčovým rozlišovacím znakem je počet tyčinek v květu: šafrán má vždy 3 tyčinky a jednu čnělku rozdělenou na 3 blizny, zatímco ocún má 6 tyčinek a 3 volné čnělky.
Zákonný status/ochrana: Jelikož se v České republice přirozeně nevyskytuje a je pouze pěstována, nevztahuje se na ni žádný stupeň zákonné ochrany a není uvedena v Červeném seznamu ohrožených druhů ČR. V rámci svého přirozeného areálu na Balkáně je však hodnocena Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) v kategorii „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože její populace jsou považovány za stabilní a široce rozšířené. Není zařazena na seznamy CITES.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Crocus“ pochází z řeckého slova „krokos“, které označovalo šafrán setý a jeho vzácné koření. Druhové jméno „robertianus“ bylo uděleno na počest Roberta Brickella, syna britského botanika Christophera Davida Brickella, který tento druh v roce 1980 popsal a našel ho právě se svým synem během expedice v Řecku. Zajímavostí tohoto druhu je, že na rozdíl od mnoha jiných na podzim kvetoucích šafránů, jeho listy často raší současně s květy nebo těsně po nich, nikoliv až na jaře. Je také ceněn pro svou robustnost a relativně velké, často vonné květy.
