📖 Úvod
Centaurea tchihatcheffii* je kriticky ohrožená, endemická rostlina rostoucí výhradně v Turecku v okolí Ankary. Proslavila se svými velkými, nápadnými květy, které mají zářivé barvy od růžové po purpurovou a díky své struktuře odrážejí světlo s duhovým efektem. Právě pro svůj jedinečný vzhled a extrémní vzácnost se stala symbolem ochrany turecké flóry. Tato jednoletá až dvouletá bylina s jemně dělenými listy obývá stepní a suché svahy a je přísně chráněným druhem.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (terofyt), výška 40–90 cm, tvar koruny se neuvádí, celkový vzhled je vzpřímený, od báze či v horní části bohatě větvený, působící křehkým dojmem s výraznými, velkými květy na koncích lodyh.
Kořeny: Hlavní, kůlový kořenový systém s tenkými postranními kořeny, typický pro jednoleté rostliny.
Stonek: Lodyha je vzpřímená, často od báze větvená, rýhovaná nebo slabě hranatá, celá hustě pokrytá přitisklými, bělavými nebo našedlými chloupky (šedě plstnatá), což jí dodává stříbřitý nádech, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy mají uspořádání střídavé; přízemní a dolní lodyžní listy jsou řapíkaté, zatímco horní listy jsou přisedlé a menší; tvar je 1–2krát peřenosečný s velmi úzkými, čárkovitými až úzce kopinatými koncovými úkrojky; okraj úkrojků je celokrajný; barva je šedozelená kvůli hustému ochlupení; typ venace je zpeřený, ale málo zřetelný; povrch je hustě pokrytý krycími, jednoduchými, nevětvenými, jednobuněčnými či mnohobuněčnými trichomy.
Květy: Květy mají barvu zářivě růžovou, purpurovou až červenofialovou u okrajových květů, středové terčové květy jsou tmavší, purpurově fialové; jsou uspořádány do velkého, nápadného, jednotlivě na konci větví rostoucího květenství typu úbor; úbor je tvořen sterilními, paprskujícími, nálevkovitými, hluboce členěnými a zvětšenými okrajovými květy a fertilními, trubkovitými středovými květy, zákrovní listeny mají charakteristický hřebenitě třásnitý přívěsek; doba kvetení je od konce dubna do června.
Plody: Plodem je nažka; barva je světle hnědá až šedavá s tmavšími skvrnami; tvar je podlouhle vejčitý, mírně zploštělý, s hilem na bázi; nažka nese na vrcholu dvouřadý, vytrvalý chmýr složený z nestejně dlouhých, drsných bělavých štětinek, který napomáhá šíření větrem; doba zrání je v červnu a červenci.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v Asii, konkrétně se jedná o velmi vzácný endemický druh, jehož výskyt je omezen na jedinou malou lokalitu ve střední Anatolii v Turecku, poblíž Ankary v oblasti Gölbaşı. V České republice se v přírodě vůbec nevyskytuje, není zde tedy ani původní, ani se nejedná o zavlečený neofyt. Její světové rozšíření je tak striktně omezeno na tuto jedinou populaci, což ji činí extrémně zranitelnou.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřené, plně osluněné a suché stepní biotopy. Roste na velmi specifických, chudých, sádrovcových a zasolených půdách, které jsou dobře propustné a minerálně bohaté, často na narušených místech. Jedná se o výrazně světlomilnou a suchomilnou (xerofytní) rostlinu, která je dokonale adaptována na aridní klima s horkými, suchými léty a minimálními srážkami; nesnáší zastínění ani trvale vlhké substráty.
🌺 Využití
Vzhledem ke své extrémní vzácnosti není využívána v tradičním léčitelství ani v gastronomii a není považována za jedlou. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je vysoce ceněna v botanických zahradách a specializovaných sbírkách pro své mimořádně atraktivní, velké, růžové až fialové květy s nápadně lesklými, stříbřitými zákrovními listeny; pro běžné pěstování v zahradách je však kvůli specifickým nárokům a ochraně nevhodná a neexistují žádné běžně dostupné kultivary. Ekologický význam spočívá v tom, že ve svém přirozeném prostředí poskytuje potravu (nektar a pyl) pro místní druhy opylovačů, zejména pro včely a motýly, a je klíčovou součástí tohoto unikátního ekosystému.
🔬 Obsahové látky
Předpokládá se, že jako ostatní druhy rodu chrpa obsahuje řadu biologicky aktivních látek, mezi které patří především seskviterpenické laktony (například knicin), které jsou zodpovědné za hořkou chuť a mají antimikrobiální účinky, a dále flavonoidy (jako apigenin a luteolin) a polyacetyleny s antioxidačními a protizánětlivými vlastnostmi.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Přímá toxicita pro člověka není zdokumentována a obecně se nepovažuje za jedovatou, avšak kontakt s rostlinami z rodu Centaurea může u citlivých jedinců vyvolat podráždění kůže. Pro zvířata, zejména koně, mohou být některé druhy chrp při dlouhodobé konzumaci toxické a způsobovat neurologické poruchy, ale u tohoto konkrétního druhu chybí data. Vzhledem k tomu, že v ČR neroste, neexistuje zde riziko záměny. V Turecku je odlišitelná díky svým jedinečným, iridescentním květům a jemně děleným, stříbřitě plstnatým listům.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna zákonem, jelikož se zde nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni je však zařazena na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN v nejvyšší kategorii jako kriticky ohrožený (Critically Endangered – CR) druh. Důvodem je její extrémně malý areál rozšíření a přímé ohrožení stanoviště v důsledku urbanizace, rozšiřování zemědělské půdy a stavebních aktivit v okolí Ankary.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Centaurea je odvozeno z řecké mytologie od kentaura Cheiróna, který údajně používal chrpu k hojení ran. Druhové jméno tchihatcheffii bylo uděleno na počest jejího objevitele, ruského geologa a přírodovědce Pjotra Alexandroviče Čichačova (v latinské transkripci Tchihatcheff), který ji poprvé popsal v roce 1848. V turečtině je známá pod jménem „Yanardöner“, což v překladu znamená „měňavá“ nebo „duhově se lesknoucí“, což dokonale vystihuje její květy, které mění barvu v závislosti na úhlu dopadajícího světla. Stala se symbolem ochrany přírody v Turecku a je vyobrazena na propagačních materiálech.
