📖 Úvod
Chrpa *Centaurea attica* subsp. *megarensis* je vzácná vytrvalá bylina a řecký endemit, vyskytující se výhradně v oblasti Attiky, zejména v okolí města Megara. Preferuje slunná, suchá a skalnatá stanoviště, jako jsou vápencové svahy a typická formace frigana. Rostlina tvoří přízemní růžici listů a přímou olistěnou lodyhu nesoucí charakteristické úbory fialových květů. Kvete v pozdním jaru a na začátku léta. Pro svůj velmi omezený areál rozšíření je považována za významný a zranitelný prvek místní flóry.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, výška 30-80 cm, habitus vzpřímený a robustní, často tvořící trsy s v horní části větvenými lodyhami, celkově šedě plstnatého vzhledu.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen silným, hluboko sahajícím, často dřevnatějícím kůlovým kořenem, který rostlině umožňuje přežití v suchých a kamenitých podmínkách.
Stonek: Lodyha je přímá, pevná, podélně rýhovaná až hranatá, v horní polovině bohatě větvená, celá hustě šedě až bělavě pavučinatě plstnatá, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány střídavě; přízemní v růžici jsou dlouze řapíkaté, v obrysu podlouhlé, 1-2krát peřenosečné s čárkovitě kopinatými úkrojky; lodyžní listy jsou menší, směrem vzhůru postupně přisedlé a méně dělené až celistvé, čárkovité; okraj úkrojků je celokrajný; barva je šedozelená kvůli hustému oboustrannému odění; žilnatina je zpeřená; povrch je hustě pokryt splétanými, mnohobuněčnými, krycími trichomy tvořícími šedou plst.
Květy: Květy jsou růžovofialové až purpurové, uspořádané do velkého konečného květenství typu úbor, který je vejčitý až téměř kulovitý a vyrůstá jednotlivě na koncích větví; úbor se skládá z vnějších, zvětšených a paprskujících neplodných květů a vnitřních, menších, trubkovitých a oboupohlavných květů; zákrovní listeny mají výrazný blanitý přívěsek, který je po stranách hřebenitě brvitý a na vrcholu zakončený krátkým, ale pevným ostnem; doba kvetení je od května do července.
Plody: Plodem je nažka elipsoidního až obvejčitého tvaru, mírně stlačená, hladká a lesklá; barva je světle hnědá s tmavšími skvrnami; nažka je opatřena vytrvalým, dvouřadým chmýrem složeným z drsných, bělavých, nestejně dlouhých štětinek, které usnadňují šíření větrem (anemochorie); doba zrání je od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původním areálem je Balkánský poloostrov, jedná se o jihovýchropský druh s centrem rozšíření v Řecku, Albánii a Severní Makedonii; v České republice není původní, je považována za extrémně vzácný a pouze přechodně zavlečený neofyt, jehož výskyt je zcela ojedinělý a není součástí české květeny, celosvětově je její rozšíření omezeno na zmíněnou balkánskou oblast, kde roste jako součást suchomilné vegetace.
Stanovištní nároky: Preferuje výslunné a teplé lokality, jako jsou xerotermní trávníky, skalní stepi, kamenité svahy, okraje cest a světlin v teplomilných doubravách, je výrazně vápnomilná (kalcifytní), vyžaduje tedy zásadité až neutrální, vysýchavé, mělké a na živiny chudé půdy, typicky na vápencovém nebo jiném bazickém podloží; jedná se o silně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinu, která nesnáší zastínění a trvalé zamokření.
🌺 Využití
V léčitelství není tento konkrétní poddruh využíván a chybí o něm záznamy, avšak jiné druhy z rodu chrpa se historicky používaly pro své mírně svíravé a močopudné účinky, sbíral se především květ; v gastronomii se nepoužívá, není považována za jedlou rostlinu kvůli své hořké chuti; technické či průmyslové využití nemá; v okrasném pěstování se uplatňuje jen zřídka ve specializovaných sbírkách skalniček a v přírodních zahradách zaměřených na xerofytní rostliny, kde je ceněna pro svou nenáročnost a atraktivní květenství, specifické kultivary nebyly vyšlechtěny; ekologický význam je značný, neboť její květy poskytují bohatý zdroj nektaru a pylu pro široké spektrum hmyzu, zejména pro včely, čmeláky a motýly, a je tedy považována za významnou včelařskou rostlinu, semena mohou sloužit jako potrava pro některé druhy ptáků.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami, charakteristickými pro celý rod, jsou především seskviterpenické laktony hořké chuti, jako je například cnicin, dále obsahuje flavonoidy (např. apigenin), polyacetyleny a třísloviny, které přispívají k jejím potenciálním biologickým vlastnostem a odpuzují býložravce.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není považována za jedovatou, konzumace se však kvůli hořkosti nedoporučuje; pro koně a jiné koňovité je při dlouhodobé konzumaci velkého množství toxická, neboť může způsobit neurologické onemocnění zvané nigropalideální encefalomalacie (tzv. „chewing disease„); záměna je možná s jinými druhy chrp rostoucími v ČR, například s chrpou latnatou (Centaurea stoebe) nebo chrpou luční (Centaurea jacea), odlišuje se od nich především specifickým tvarem, barvou a třásněním přívěsků na zákrovních listenech, které jsou u tohoto poddruhu obvykle světlé s tmavší skvrnou a s poměrně dlouhými, světlými brvami.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se jedná o nepůvodní, pouze přechodně zavlékaný druh; v mezinárodních seznamech, jako je Červený seznam IUCN nebo CITES, není uvedena, avšak jako balkánský subendemit může být na národní úrovni chráněna v zemích svého původního výskytu.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Centaurea pochází z řecké mytologie a odkazuje na kentaura Cheiróna, který měl údajně listy této rostliny použít k vyléčení rány způsobené Heraklovým šípem; druhové jméno „attica“ se vztahuje k řeckému regionu Attika a jméno poddruhu „megarensis“ k antickému městu Megara, což odkazuje na geografickou oblast jejího výskytu; zajímavostí je její adaptace na extrémně suché a slunné podmínky a její biogeografický status balkánského subendemitu, který ji činí zajímavým objektem pro studium evoluce a speciace rostlin v jihovýchodní Evropě.
