📖 Úvod
Silene sangaria je vytrvalá bylina pocházející z Turecka, kde roste na skalnatých a narušených stanovištích. Vytváří nízké, polštářovité trsy. Celá rostlina, včetně stonků a listů, je pokryta žláznatými chloupky, které jí dodávají lepkavý pocit. Květy jsou typicky růžové až fialové, s charakteristicky hluboce vykrojenými korunními lístky. Nafouklý kalich s výraznou žilnatinou je pro tento druh také typický. Kvete v letních měsících a je přizpůsobena slunným a sušším podmínkám.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, hustě trsnatá až polštářovitá, dosahující výšky 5–15 cm, tvořící kompaktní, nízké, šedozelené polštáře s vystoupavými kvetoucími lodyhami.
Kořeny: Hlavní kůlovitý kořen, který v horní části přechází v silný, dřevnatějící, vícehlavý oddenek (caudex), z něhož vyrůstají listové růžice a lodyhy.
Stonek: Lodyha přímá nebo vystoupavá, jednoduchá či chudě větvená, oblá, 5–15 cm vysoká, hustě pokrytá krátkými žláznatými i nežláznatými chlupy (žláznatě pýřitá), bez trnů.
Listy: Uspořádání vstřícné; přízemní listy v růžici, úzce obkopinaté až čárkovitě kopinaté, na bázi zúžené v nevýrazný řapík, lodyžní listy přisedlé, menší a čárkovité; čepel celokrajná, špičatá; barva šedozelená kvůli hustému odění; venace zpeřená s výraznou střední žilkou; trichomy husté, mnohobuněčné, tvořené krátkými jednoduchými krycími a delšími žláznatými chlupy.
Květy: Barva korunních lístků bílá až narůžovělá; květ pětičetný, pravidelný; uspořádány jednotlivě nebo v chudém květenství typu vidlan (1-3 květy); kalich nafouklý, kyjovitý až válcovitý, s 10 purpurovými žilkami a žláznatými chlupy; koruna s plátky hluboce dvouklanými; doba kvetení od června do července.
Plody: Typ plodu je vejčitá až podlouhlá tobolka, otvírající se na vrcholu 6 zuby, uzavřená ve vytrvalém, nafouklém kalichu; barva zralé tobolky slámově žlutá až světle hnědá; tvar vejčitý; dozrává v červenci až srpnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje východní Středomoří a Blízký východ, konkrétně se vyskytuje v Turecku (Anatolie) a na východo-egejských ostrovech, s možným přesahem do Sýrie. V České republice se v přírodě nevyskytuje, není zde ani původním druhem, ani zavlečeným neofytem; jedná se o druh pro českou flóru zcela cizí a ve volné přírodě nezaznamenaný.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, slunná a suchá stanoviště, jako jsou skalnaté svahy, makchie, frygana (nízké trnité keřové formace), okraje světlých borových lesů a narušená místa jako okraje cest. Je to výrazně světlomilná (heliofilní) a teplomilná rostlina, přizpůsobená letnímu suchu. Roste především na půdách s neutrální až zásaditou reakcí, často na vápencových nebo hadcových podkladech, které jsou dobře propustné a chudé na živiny.
🌺 Využití
Konkrétní využití tohoto druhu není podrobně zdokumentováno, avšak v rámci rodu Silene jsou některé druhy využívány; například mladé listy silenky nadmuté („Silene vulgaris“) se v gastronomii sbírají jako salátová zelenina (známá jako „stridoli“ v Itálii), podobné využití u tohoto druhu je teoreticky možné, ale nedoporučuje se bez znalosti. V lidovém léčitelství nejsou specifické informace, ale rod je znám obsahem saponinů. Okrasné pěstování je velmi vzácné, omezuje se na sbírky botanických zahrad nebo specializované pěstitele skalniček, žádné komerční kultivary nejsou známy. Ekologický význam spočívá v tom, že její květy poskytují nektar pro opylovače, zejména pro denní i noční motýly a včely, a semena mohou sloužit jako potrava pro některé druhy ptáků a hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní zástupci rodu pravděpodobně obsahuje triterpenoidní saponiny, které při protřepání s vodou pění a které mají obrannou funkci. Dále je pro rod charakteristická přítomnost fytoekdysteroidů, což jsou látky strukturálně podobné hmyzím svlékacím hormonům, které rostlinu chrání před býložravým hmyzem tím, že narušují jeho vývoj. Přesné chemické složení tohoto konkrétního druhu však není detailně prozkoumáno.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou pro lidi i zvířata při požití většího množství, a to z důvodu obsahu saponinů, které mohou způsobit gastrointestinální potíže, jako je nevolnost, zvracení a průjem. Vzhledem k tomu, že v ČR neroste, je možnost záměny v přírodě nulová. Teoreticky by si ji laik mohl splést s jinými druhy silenek rostoucími v ČR, například se silenkou širolistou („Silene latifolia“) nebo silenkou nící („Silene nutans“). Odlišila by se detaily ve stavbě květu, především tvarem a žilnatinou nafouklého kalichu a tvarem korunních lístků.
Zákonný status/ochrana: V České republice nemá žádný ochranný status, protože se zde nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni také není chráněna; není uvedena v Červeném seznamu IUCN (globálním ani evropském) a ani v přílohách úmluvy CITES. Její populace v původním areálu není považována za ohroženou.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Silene“ je odvozeno od postavy Siléna z řecké mytologie, vychovatele boha Dionýsa, který byl často zobrazován s velkým, nafouklým břichem, což je přirovnání k nafouklému kalichu mnoha druhů tohoto rodu. Druhové jméno „sangaria“ odkazuje na geografickou oblast výskytu, konkrétně na řeku Sangarius (dnešní Sakarya) v Anatolii (Turecko), což je centrum jejího rozšíření. Zajímavostí je její adaptace na suché a horké prostředí a produkce fytoekdysteroidů jako sofistikované chemické obrany proti hmyzu.
