📖 Úvod
Silene salsuginea* je vzácná vysoce specializovaná vytrvalá bylina, endemit Turecka, rostoucí výhradně na extrémně slaných půdách v okolí jezera Tuz Gölü. Vytváří nízké, husté, polštářovité trsy s dřevnatějící bází a dužnatými, šedozelenými listy, které jí pomáhají zadržovat vodu. Během léta kvete bílými až narůžovělými květy, jejichž korunní lístky jsou charakteristicky hluboce vykrojené. Jako extrémní halofyt je dokonale přizpůsobena životu v nehostinném, hypersalinním prostředí, kde přežije jen málo druhů.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 10–25 cm; tvar koruny netvoří, vytváří husté polštářovité trsy z dřevnatějící báze; celkový vzhled je kompaktní, polštářovitá, sivozelená rostlina hustě olistěná až k vrcholu.
Kořeny: Silný, víceletý, dřevnatějící hlavní kořen, ze kterého vyrůstá bohatě větvený podzemní stonek (kaudex).
Stonek: Lodyhy jsou četné, přímé nebo vystoupavé, jednoduché nebo chudě větvené, tenké, oblé, celé hustě pokryté krátkými žláznatými chlupy, v dolní části někdy olysalé, bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně; všechny jsou přisedlé, na bázi srostlé v krátkou pochvu; tvar je úzce čárkovitý až čárkovitě kopinatý, na vrcholu ostře špičatý; okraj je celokrajný a drsně brvitý; barva je sivozelená až modrozelená; typ venace je nezřetelný s jedinou vystouplou střední žilkou; trichomy jsou přítomny jako krátké, mnohobuněčné, krycí a žláznaté chlupy.
Květy: Květy mají barvu bílou, někdy narůžovělou; tvar je pětičetný s hluboce dvoulaločnými korunními lístky a válcovitým až kyjovitým, nafouklým kalichem s 10 purpurovými žilkami a žláznatými chlupy; květy jsou uspořádány jednotlivě nebo v chudých, 1–3květých vidlanech na koncích lodyh; doba kvetení je od června do srpna.
Plody: Plodem je podlouhle vejčitá tobolka, která je kratší než vytrvalý kalich a otevírá se na vrcholu šesti zuby; barva zralé tobolky je slámově žlutá až světle hnědá; tvar je podlouhle vejčitý; doba zrání je od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se nachází v Asii, konkrétně jde o endemit centrální Anatolie v Turecku, kde roste v oblasti slaného jezera Tuz Gölü. V České republice není původní, ve volné přírodě se nevyskytuje a není evidována ani jako zavlečený neofyt; její pěstování je raritní. Celosvětové rozšíření je tedy striktně omezeno na její domovinu v Turecku.
Stanovištní nároky: Jde o specializovaný halofyt, který preferuje extrémní stanoviště, jako jsou okraje slaných jezer, slané stepi a sádrovcové půdy. Vyžaduje plně osluněné, otevřené prostředí a je tedy výrazně světlomilná. Její ekologické nároky jsou úzce vázány na vysokou koncentraci solí (chloridů a síranů) v půdě, která je typicky zásaditá až neutrální, minerálně bohatá, ale chudá na humus. Je adaptována na suché, kontinentální klima s horkými léty a chladnými zimami.
🌺 Využití
Vzhledem k jejímu vzácnému a geograficky omezenému výskytu nemá žádné známé využití v tradičním léčitelství, gastronomii ani v průmyslu. Jako okrasná rostlina je pěstována pouze velmi vzácně specialisty a botanickými zahradami v expozicích halofytů nebo v alpínových sklenících, žádné specifické kultivary neexistují. Ekologický význam spočívá v její roli primárního producenta na extrémně slaných a sádrovcových půdách, kde poskytuje potravu a úkryt pro specializované druhy hmyzu, které jsou na tento typ biotopu vázány; pro včelařství nemá význam.
🔬 Obsahové látky
Konkrétní fytochemické analýzy tohoto druhu jsou vzácné, avšak jako ostatní zástupci rodu Silene pravděpodobně obsahuje triterpenoidní saponiny, které jsou zodpovědné za pěnivost rostlinných extraktů. Dále lze očekávat přítomnost fytoekdysteroidů (hmyzích svlékacích hormonů), flavonoidů, fenolických kyselin a slizových látek, které mohou pomáhat v hospodaření s vodou v zasoleném prostředí.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za výrazně jedovatou rostlinu pro člověka, avšak obsažené saponiny mohou při požití většího množství způsobit gastrointestinální potíže jako je nevolnost a zvracení. Pro zvířata, zejména přežvýkavce, může být konzumace většího množství mírně toxická. V České republice záměna nehrozí, protože se zde nevyskytuje. V jejím přirozeném areálu v Turecku je možná záměna s jinými druhy silenek nebo hvozdíkovitých rostlin rostoucích na podobných slaných či sádrovcových půdách, odlišení vyžaduje detailní pozorování morfologických znaků, zejména kalichu a korunních lístků.
Zákonný status/ochrana: V České republice není chráněna, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje. Na mezinárodní úrovni, zejména v Turecku, je však považována za ohrožený druh. Podle Červeného seznamu Turecka je zařazena do kategorie ohrožených (EN – Endangered) druhů kvůli svému velmi omezenému areálu rozšíření a specifickým ekologickým nárokům, přičemž její stanoviště jsou ohrožena změnami vodního režimu a zemědělskou činností. V seznamu CITES uvedena není.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno Silene je odvozeno od postavy z řecké mytologie, Siléna, společníka boha Dionýsa, což může odkazovat na lepkavé sekrety některých druhů tohoto rodu. Druhové jméno salsuginea pochází z latinského „salsugo“ (slanost), což přesně popisuje její ekologickou niku jako rostliny rostoucí na slaných půdách. Hlavní zajímavostí je její extrémní fyziologická adaptace na vysokou salinitu půdy (halofytismus), která jí umožňuje přežít v prostředí, jež je pro většinu ostatních rostlin toxické, a to díky mechanismům pro regulaci iontové rovnováhy a osmotického tlaku v buňkách.
