📖 Úvod
Sleziník břečťanolistý je drobná, vytrvalá a stálezelená kapradina, která v České republice patří mezi kriticky ohrožené druhy. Vytváří husté trsy jednoduchých, kožovitých a lesklých listů s trojúhelníkovitým tvarem připomínajícím břečťan. Jedná se o hybridní druh. Preferuje stinná a vlhká stanoviště, kde roste ve štěrbinách vápencových nebo hadcových skal. Jeho hlavní oblastí rozšíření je Středomoří, u nás se nachází na samé severní hranici svého areálu, což z něj činí botanickou raritu.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina; trvalka; výška 5-15 cm; netvoří korunu, vytváří husté, polštářovité, přízemní trsy; celkový vzhled je drobná, kompaktní, stálezelená kapradina s kožovitými, tmavě zelenými listy v husté růžici.
Kořeny: Oddenek; krátký, plazivý nebo vystoupavý, větvený, hustě pokrytý tmavě hnědými až černými, úzce kopinatými plevinami, z oddenku vyrůstají četné tenké, adventivní kořeny.
Stonek: Nadzemní stonek (lodyha) chybí, listy vyrůstají přímo z oddenku v hustém trsu; rostlina je zcela bez trnů.
Listy: Listy uspořádané v husté přízemní růžici; řapíkaté (řapík je lesklý, tmavě hnědý až černý, kratší než čepel, na bázi s plevinami); čepel je v obrysu úzce trojúhelníkovitá až kopinatá, jednoduše zpeřená, s lístky klínovitými až vějířovitými; okraj lístků je na vrcholu vroubkovaný až zubatý; barva je tmavě zelená, na líci lesklá; žilnatina je volná, vidličnatě větvená, končící před okrajem listu; trichomy jsou přítomny pouze jako mnohobuněčné pleviny na oddenku a bázi řapíků, jinak je list lysý.
Květy: Rostlina nekvete, je to kapradina, tvoří výtrusy; výtrusnicové kupky (sori) jsou podlouhle čárkovité, uspořádané na spodní straně listů podél žilek, kryté celokrajnou, boční, bělavou až nahnědlou ostěrou; doba tvorby výtrusů je od června do září.
Plody: Plodem jsou výtrusy (spory), nikoli plody v botanickém smyslu; jsou to mikroskopické jednobuněčné útvary; barva je hnědá; tvar je ledvinovitý až elipsoidní; dozrávají a uvolňují se v pozdním létě a na podzim.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál tohoto druhu je omezen na západní Středomoří, kde se vyskytuje v oblastech společného výskytu svých rodičovských druhů; roste především ve Španělsku, Francii (včetně Korsiky), Itálii a na severu Afriky (Maroko, Alžírsko). V České republice není původní, jedná se o nepůvodní druh, který se zde ve volné přírodě nevyskytuje a je pěstován pouze velmi vzácně ve specializovaných sbírkách botanických zahrad nebo soukromými pěstiteli kapradin, bez jakéhokoli záznamu o zplanění. Celosvětové rozšíření je tedy silně fragmentované a vázané na specifické lokality styku rodičovských taxonů.
Stanovištní nároky: Jedná se o typickou skalní kapradinu, která preferuje štěrbiny kyselých, silikátových skalních stěn, staré zdi, sutě a kamenité svahy. Je to výrazně kalcifugní druh, což znamená, že nesnáší vápnité podklady a vyžaduje kyselou půdní reakci. Roste na substrátech jako žula, rula či pískovec. Je to stínomilná až polostinná rostlina, která vyhledává chráněné, často severně orientované polohy, kde je chráněna před přímým slunečním úpalem. Vyžaduje stabilní, mírnou vlhkost substrátu, ale nesnáší přemokření, a daří se jí v prostředí s vyšší vzdušnou vlhkostí.
🌺 Využití
V léčitelství nemá žádné zdokumentované využití, na rozdíl od některých jiných druhů rodu, jejichž název odkazuje na historické použití při onemocněních sleziny. V gastronomii je považována za nejedlou, stejně jako většina kapradin, a její konzumace se nedoporučuje. Technické či průmyslové využití neexistuje. Její hlavní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je ceněna sběrateli a specialisty na kapradiny pro svůj atraktivní vzhled a vzácnost; pěstuje se ve skalkách, stinných zídkách nebo ve studených sklenících. Specifické kultivary nejsou běžně šlechtěny, jelikož se jedná o přírodní hybrid. Ekologický význam je minimální kvůli její vzácnosti; poskytuje pouze mikrosiedlisko pro drobné bezobratlé ve skalních štěrbinách. Není včelařsky významná.
🔬 Obsahové látky
Stejně jako ostatní kapradiny obsahuje širokou škálu sekundárních metabolitů, především fenolické sloučeniny, jako jsou flavonoidy a taniny, které rostlinu chrání před býložravci a patogeny. Může obsahovat také deriváty floroglucinolu a potenciálně enzym thiaminázu, který rozkládá vitamín B1 a je běžný u mnoha kapradin, což přispívá k jejich nepoživatelnosti pro většinu živočichů. Přesné chemické složení tohoto konkrétního hybridu není podrobně prozkoumáno.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro člověka při dotyku, ale při požití by mohla způsobit zažívací potíže, zejména ve větším množství, a to i kvůli potenciální přítomnosti thiaminázy. Pro zvířata, zejména pro koně, může být při dlouhodobé konzumaci škodlivá. Možnost záměny je vysoká, zejména s rodičovskými druhy „Asplenium obovatum“ subsp. „lanceolatum“ a „Asplenium onopteris“. Odlišuje se od nich intermediární (přechodnou) morfologií listových vějířů, které jsou jemněji dělené než u prvního rodiče, ale méně než u druhého. Lze ji také zaměnit s jinými jemně dělenými sleziníky, jako je sleziník černý („Asplenium adiantum-nigrum“), od kterého se liší detaily ve tvaru úkrojků a postavení kupek výtrusnic. Rozlišení vyžaduje odborné znalosti.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepodléhá žádné zákonné ochraně, jelikož se zde přirozeně nevyskytuje a není zařazena do Červeného seznamu ohrožených druhů ČR. V mezinárodním měřítku není uvedena v seznamu CITES ani není globálně hodnocena Červeným seznamem IUCN, protože se jedná o hybridní taxon. V některých oblastech svého přirozeného výskytu, například ve Francii, může být lokálně považována za vzácnou a zranitelnou kvůli omezenému počtu lokalit.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Asplenium“ pochází z řeckých slov „a“ (ne, bez) a „splen“ (slezina), což odkazuje na starověkou víru, že rostliny tohoto rodu léčí nemoci sleziny. Druhové jméno „jahandiezii“ bylo dáno na počest francouzského botanika Émila Jahandieze (1876–1938), který se zabýval flórou jižní Francie. Český název sleziník je přímým překladem latinského rodového jména. Největší zajímavostí je její hybridní původ, který determinuje její vzhled, ekologické nároky a často i sníženou plodnost (produkci životaschopných spor). Jako adaptaci na své stanoviště má vyvinutý silný a hluboký kořenový systém, který jí umožňuje ukotvení ve skalních štěrbinách a čerpání vláhy, což je typické pro rostliny zvané chazmofyty.
