📖 Úvod
Zvonek jesenický je kriticky ohrožený endemit a glaciální relikt české květeny, který roste výhradně v Hrubém Jeseníku. Tato nízká, vytrvalá bylina tvoří husté polštářovité trsy, přizpůsobené drsným podmínkám skalních štěrbin a sutí v subalpínském pásmu. Během léta, od července do srpna, vykvétá velmi nápadnými, široce zvonkovitými květy sytě modrofialové barvy. Je symbolem jesenické přírody, přísně chráněným druhem a jedním z nejvzácnějších klenotů naší horské flóry, jehož ochrana je nezbytná.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá hemikryptofyt, vysoká 5-15 cm, vytvářející husté, polštářovité trsy s vystoupavými až přímými lodyhami, celkový vzhled je nízký, kompaktní, trsnatý.
Kořeny: Hlavní kořen je kůlovitý, silně vyvinutý, často vícehlavý, dřevnatějící, sloužící jako zásobní orgán a umožňující vytrvalost rostliny v horských podmínkách.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, jednoduchá či chudě větvená, oblá, často nafialověle naběhlá, hustě a krátce chlupatá tuhými, nazpět směřujícími chlupy, bez trnů.
Listy: Listy v přízemní růžici a na lodyze střídavé; přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, s čepelí okrouhle srdčitou až ledvinitou; lodyžní listy jsou menší, krátce řapíkaté až přisedlé, s čepelí vejčitou až kopinatou; okraj listů je vroubkovaně pilovitý; barva je matně zelená; žilnatina je zpeřená; povrch je oboustranně porostlý jednobuněčnými, tuhými, krycími trichomy.
Květy: Květy jsou sytě fialově modré; koruna je široce zvonkovitá, pěticípá, s cípy rozestálými a zašpičatělými, dlouhá 15-25 mm; květy jsou uspořádány jednotlivě na konci lodyh nebo v chudokvětém hroznu (1-4 květy); kvetení probíhá od července do srpna.
Plody: Plodem je mnohosemenná tobolka, která se otevírá třemi otvory (děrami) u své báze; za zralosti je hnědé barvy; tvar je obkónický až polokulovitý, chlupatý; plody dozrávají od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o evropský endemit, jehož původní areál je omezen výhradně na pohoří Sudety, konkrétně na Hrubý Jeseník a masiv Králického Sněžníku. V České republice je původním druhem, který je považován za glaciální relikt. Celosvětové rozšíření je tedy limitováno pouze na území České republiky a přilehlé části Polska. V rámci ČR se vyskytuje pouze ve vrcholových partiích zmíněných pohoří, což z něj činí jednu z nejvzácnějších rostlin české flóry.
Stanovištní nároky: Preferuje otevřená, vysoko položená stanoviště subalpínského a alpínského pásma, typicky roste na skalních římsách, ve skalních štěrbinách, na sutích a v alpínských trávnících nad horní hranicí lesa, často v místech, kde se v zimě drží jen tenká sněhová pokrývka. Je to druh vázaný na kyselé, silikátové podklady, jako jsou ruly a svory, a je tedy výrazně acidofilní (kyselomilný) a kalcifobní (vápnostřezný). Vyžaduje plné slunce, je tedy silně světlomilný (heliofilní), a roste v dobře propustných, spíše mělčích půdách, které však nejsou zcela vysychavé díky častým srážkám a vysoké vzdušné vlhkosti v horském prostředí.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství nemá žádné zaznamenané využití a ani v současnosti se k léčebným účelům nepoužívá. Z gastronomického hlediska jsou květy a listy rodu Campanula obecně považovány za jedlé a lze je konzumovat syrové například v salátech, avšak vzhledem k extrémní vzácnosti a zákonné ochraně tohoto konkrétního druhu je jakýkoliv sběr ve volné přírodě přísně zakázán a nemyslitelný. Technické či průmyslové využití neexistuje. Je však vysoce ceněn pro okrasné pěstování, zejména ve specializovaných skalkách (alpínech) a sbírkách skalničkářů, kde je pěstován pro své velké, sytě zbarvené květy a kompaktní růst; specifické kultivary se obvykle nepěstují, cenná je jeho původní botanická forma. Ekologický význam je značný, neboť představuje důležitý zdroj nektaru a pylu pro vysokohorské opylovače, především pro čmeláky a další hmyz adaptovaný na drsné podmínky, čímž přispívá k udržení biodiverzity alpínských ekosystémů.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými chemickými sloučeninami jsou především zásobní polysacharid inulin (charakteristický pro celou čeleď hvězdnicovitých a zvonkovitých), dále obsahuje v menším množství saponiny, polyiny (polyacetyleny) a různé druhy flavonoidů, které se podílejí na modrofialovém zbarvení květů a mají antioxidační vlastnosti. Přesné složení specifické pro tento taxon není detailně prozkoumáno.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro domácí zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s jinými podobnými horskými zvonky z okruhu zvonku okrouhlolistého (Campanula rotundifolia agg.), například se zvonkem Scheuchzerovým (Campanula scheuchzeri) nebo zvonkem českým (Campanula bohemica), od kterých se odlišuje jemnými morfologickými znaky, jako je tvar a délka kališních cípů, tvar přízemních listů a celkový habitus. Vzhledem k tomu, že ani tyto podobné druhy nejsou jedovaté, záměna nepředstavuje žádné zdravotní riziko.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o zvláště chráněný druh, který je v zákoně č. 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášce č. 395/1992 Sb. zařazen do kategorie silně ohrožených druhů (§2). V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je hodnocen v kategorii C2b, což rovněž odpovídá statusu silně ohroženého taxonu. Na mezinárodní úrovni není uveden v seznamech CITES, ale je předmětem ochrany v rámci evropské sítě Natura 2000, neboť jeho stanoviště jsou součástí Evropsky významných lokalit.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Campanula“ je zdrobnělinou slova „campana“, což znamená zvon, a přesně vystihuje tvar květů. Druhové jméno „sudetica“ odkazuje na jeho domovinu, pohoří Sudety. České jméno „zvonek jesenický“ ještě přesněji specifikuje jeho klíčovou lokalitu v ČR, Hrubý Jeseník. Je to typický příklad glaciálního reliktu, tedy druhu, který přežil doby ledové na izolovaných, nezaledněných vrcholcích hor (refugiích) a po ústupu ledovců zůstal izolován ve vysokohorském prostředí. Jeho speciální adaptací na extrémní podmínky je nízký, polštářovitý vzrůst, který jej chrání před silnými větry a nízkými teplotami. Je považován za symbol a klenot květeny Hrubého Jeseníku.
