📖 Úvod
Rdestice hustolistá je drobná, jednoletá, na jaře kvetoucí efemérní bylina. Z přízemní růžice vyrůstají dužnaté, hluboce členěné a chlupaté listy. Drobné žluté květy s pěti korunními lístky se brzy mění v charakteristické ježaté plodenství. To je tvořeno nažkami, z nichž každá má dva nápadné, rohovité výběžky připomínající beraní hlavu. Roste na výslunných, suchých a narušovaných stanovištích. V České republice se jedná o kriticky ohrožený a velmi vzácný druh.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá (terofyt), výška 2-10 cm, nevytváří korunu, celkový vzhled je drobná, nenápadná, šedozelená, vlnatě plstnatá rostlina tvořící přízemní růžici listů.
Kořeny: Kořenový systém je svazčitý, tvořený tenkými, vláknitými kořínky.
Stonek: Stonek je redukován na přímý, bezlistý, jednoduchý nebo chudě větvený květní stvol, který je kratší než listy, hustě vlnatě chlupatý a bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté, s čepelí v obrysu okrouhlou, 2-3krát dlanitosečně dělenou v úzké čárkovité celokrajné úkrojky, barva je šedozelená díky hustému pokrytí jednoduchými, měkkými, vlnatými krycími trichomy, žilnatina je dlanitá.
Květy: Květy jsou drobné, žluté, pravidelné (aktinomorfní), vyrůstají jednotlivě na koncích stvolů, nejedná se o klasické květenství, doba kvetení je od března do dubna.
Plody: Plodem je souplodí nažek na zvětšeném květním lůžku, jednotlivé nažky jsou v čase zralosti hnědé, vejčité, smáčknuté, na bázi mají dva charakteristické duté výrůstky a na vrcholu dlouhý hákovitý zobánek, dozrávají od dubna do května.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje jižní a jihovýchodní Evropu a rozsáhlé oblasti západní a střední Asie, zasahuje až do severní Afriky. V České republice je považována za archeofyt, tedy druh zavlečený v dávné minulosti, nikoliv za původní druh v pravém slova smyslu. Její výskyt je zde extrémně vzácný a omezený na nejteplejší a nejsušší oblasti termofytika, především na jižní Moravu (např. Pavlovské vrchy, okolí Znojma) a lokálně do českého termofytika (např. České středohoří). Sekundárně byla zavlečena i do Severní Ameriky a Austrálie, kde se šíří jako plevel.
Stanovištní nároky: Jedná se o výrazně teplomilný a suchomilný (termofilní a xerofilní) druh, který preferuje plně osluněná, otevřená stanoviště. Roste na suchých travnatých svazích, skalních stepích, úhorech, okrajích polí, ve vinicích a na narušovaných místech jako jsou sešlapávané cesty a rumiště. Vyžaduje mělké až středně hluboké, vysýchavé půdy, které jsou bohaté na živiny a zejména na vápník (výrazně vápnomilná rostlina). Půdy jsou často písčité, hlinité či kamenité, často na sprašovém nebo vápencovém podloží. Nesnáší zastínění a konkurenci vyšších rostlin.
🌺 Využití
Prakticky žádné využití nemá, a to především kvůli své jedovatosti. V lidovém léčitelství se kvůli obsahu ranunkulinu v minulosti mohla teoreticky používat podobně jako jiné pryskyřníkovité rostliny k vyvolání puchýřů na kůži, avšak toto je nebezpečné a dnes se k žádným léčebným účelům nevyužívá. Gastronomicky je zcela nevhodná, je jedovatá a nekonzumuje se žádná její část. Nemá žádné technické ani průmyslové uplatnění. Pro svůj drobný vzrůst a efemérní charakter se nepěstuje jako okrasná rostlina a neexistují žádné kultivary. Ekologický význam je omezený; může poskytovat ranou jarní pastvu pro některé specializované druhy hmyzu, ale není včelařsky významná. Je spíše bioindikátorem zachovalých stepních a ruderálních společenstev.
🔬 Obsahové látky
Klíčovou obsahovou látkou, stejně jako u mnoha jiných rostlin z čeledi pryskyřníkovitých, je nestabilní glykosid ranunkulin. Při poranění rostlinných pletiv se ranunkulin enzymaticky štěpí na glukózu a vysoce toxický, těkavý lakton protoanemonin, který je zodpovědný za dráždivé a jedovaté účinky rostliny.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá čerstvá rostlina je jedovatá pro lidi i pro zvířata. Za toxicitu je zodpovědný protoanemonin, který vzniká z ranunkulinu. Při kontaktu s pokožkou způsobuje šťáva zčervenání, pálení a tvorbu puchýřů. Po požití vyvolává silné podráždění trávicího traktu, projevující se pálením v ústech, sliněním, zvracením, bolestmi břicha a průjmem. Pasoucí se dobytek se jí obvykle vyhýbá pro její palčivou chuť. Sušením toxicita mizí, protože protoanemonin polymerizuje na nejedovatý anemonin. Záměna je málo pravděpodobná díky charakteristickým plodům, které připomínají rohatou hlavu. V době květu by mohla být teoreticky zaměněna s jinými drobnými jarními rostlinami se žlutými květy, například s osívkou jarní (která má ale bílé květy a zcela jiné listy v přízemní růžici) nebo s některými druhy mochny, které mají odlišně složené listy a jinou stavbu květu a plodu.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a je zařazena do kategorie kriticky ohrožený druh (§1) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Je rovněž uvedena v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR v kategorii C1b (kriticky ohrožený druh). Na mezinárodní úrovni, v rámci globálního hodnocení IUCN, není považována za ohroženou (Least Concern), protože má rozsáhlý areál rozšíření, avšak v mnoha evropských zemích je na pokraji vyhynutí.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno „Ceratocephala“ je odvozeno z řeckých slov „keras“ (roh) a „kephalē“ (hlava), což přesně popisuje vzhled souplodí nažek, které připomíná malou rohatou hlavu. Druhové jméno „testiculata“ (varlatovitá) odkazuje na dva charakteristické měchýřkovité výběžky na bázi každé nažky. Český název je méně popisný, avšak starší a výstižnější název byl „rohohlavec“. Jedná se o typickou jarní efeméru, jejíž celý životní cyklus proběhne během několika málo týdnů brzy na jaře, čímž se vyhýbá letnímu suchu a konkurenci statnějších rostlin. Její ostnité plody se snadno zachytávají na srsti zvířat nebo v blátě na jejich kopytech, což je efektivní způsob šíření na nová stanoviště (zoochorie).
