📖 Úvod
Puchýřník sudetský je drobná, vytrvalá bylina a vzácný glaciální relikt. Vytváří přízemní růžici čárkovitých listů, z níž vyrůstá lodyha nesoucí jediný bílý, pětičetný květ. V České republice roste pouze na nejvyšších vrcholech Krkonoš a Hrubého Jeseníku, kde osidluje skalní štěrbiny a alpínské trávníky. Tento endemit Sudet je kriticky ohroženým druhem, který je přísně chráněn zákonem. Jeho přežití závisí na zachování jeho specifického, neporušeného vysokohorského prostředí.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 5-20 cm, tvoří husté, nízké, polštářovité trsy, celkovým vzhledem listové růžice připomíná drobnou pampelišku.
Kořeny: Silný, vícehlavý, kůlovitý hlavní kořen, který rostlinu pevně ukotvuje v sutích a skalních štěrbinách.
Stonek: Lodyhou je bezlistý, přímý, nevětvený, jednoúborný stvol, který je lysý nebo řídce porostlý jednoduchými chlupy, bez trnů.
Listy: Listy uspořádané v přízemní růžici, krátce řapíkaté, tvarem peřenoklané až peřenodílné s čárkovitými úkrojky, na okraji celokrajné nebo zubaté, světle zelené barvy, se zpeřenou venací, lysé nebo řídce porostlé jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy bílé až narůžovělé, uspořádané do květenství typu úbor, které je jednotlivé na konci stvolu a skládá se z jazykovitých okrajových a trubkovitých středových květů, kvete od července do srpna.
Plody: Plodem je vřetenovitá, tmavě hnědá nažka s dlouhým zobánkem, opatřená pro šíření větrem péřitým, bílým chmýrem, dozrává od srpna do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o endemický druh, který je glaciálním reliktem, což znamená, že je pozůstatkem z doby ledové; jeho původní a zároveň jediný areál výskytu na světě je pohoří Hrubý Jeseník v České republice, kde roste na několika málo lokalitách, především v karu Velké a Malé kotliny; je tedy v ČR původní a jeho světové rozšíření je totožné s rozšířením v ČR, což z něj činí jednu z nejvzácnějších rostlin české i evropské květeny.
Stanovištní nároky: Preferuje subalpínské a alpínské prostředí, typicky roste na vlhkých až pramenitých, nezpevněných sutích, v lavinových drahách, na sněhových vyležiscích a podél horských potůčků v nadmořských výškách přibližně od 1100 do 1450 m n. m.; vyžaduje trvale vysokou půdní i vzdušnou vlhkost a je světlomilná, nesnáší zastínění; roste na půdách, které jsou skeletovité, humózní, živinami bohaté (díky splachu z okolí), a obvykle na kyselém až neutrálním podloží tvořeném silikátovými horninami.
🌺 Využití
Vzhledem ke své extrémní vzácnosti a přísné ochraně nemá žádné praktické využití; v léčitelství se nikdy nevyužíval a žádné jeho části se nesbírají; není jedlý a nemá žádný gastronomický význam; neexistuje žádné technické ani průmyslové využití; jako okrasná rostlina se nepěstuje, s výjimkou specializovaných sbírek botanických zahrad, a neexistují žádné kultivary; jeho ekologický význam spočívá v tom, že je unikátní součástí specifických ekosystémů alpínské tundry, podílí se na stabilizaci půdy na strmých svazích a je předmětem vědeckého výzkumu, pro včely či jako potrava pro zvířata nemá podstatný význam.
🔬 Obsahové látky
Detailní fytochemická analýza není vzhledem k vzácnosti běžně dostupná, ale jako zástupce čeledi hvozdíkovitých (Caryophyllaceae) lze předpokládat přítomnost saponinů, které jsou pro tuto čeleď charakteristické; dále pravděpodobně obsahuje běžné rostlinné metabolity jako flavonoidy, fenolické kyseliny a třísloviny, avšak žádné specifické, klíčové sloučeniny, které by definovaly jeho unikátní vlastnosti, nejsou široce popsány.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou, avšak kvůli předpokládané přítomnosti saponinů by konzumace většího množství mohla teoreticky způsobit mírné zažívací potíže; žádné případy otravy u lidí ani zvířat nejsou známy; možnost záměny existuje ve sterilním stavu (bez květu) s přízemními růžicemi listů mladých pampelišek (rod Taraxacum), na což odkazuje i její druhové jméno, avšak v době květu je záměna vyloučena díky typickým bílým pětičetným květům hvozdíkovitých rostlin, které se zcela liší od žlutého úboru pampelišky; odlišuje se i specifickým ekologickým výskytem na alpínských stanovištích.
Zákonný status/ochrana: Patří mezi nejpřísněji chráněné druhy v České republice, kde je zařazena do kategorie kriticky ohrožených druhů (§1) podle vyhlášky č. 395/1992 Sb.; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t); je chráněna i na mezinárodní úrovni jako prioritní druh evropského významu, uvedený v příloze II Směrnice o stanovištích (92/43/EHS), a její lokality jsou součástí soustavy Natura 2000; na globálním Červeném seznamu IUCN je hodnocena jako zranitelná (Vulnerable) kvůli svému extrémně omezenému areálu.
✨ Zajímavosti
České druhové jméno „sudetský“ odkazuje na její výhradní výskyt v pohoří Sudety (konkrétně v Hrubém Jeseníku); latinský druhový název „taraxacoides“ znamená „pampelišce podobný“ a výstižně popisuje tvar listů v přízemní růžici; je ukázkovým příkladem glaciálního reliktu, tedy druhu, který se během doby ledové rozšířil do nižších poloh a po ústupu ledovce přežil pouze v malých, izolovaných oblastech (refugiích) s arkticko-alpínským klimatem; celá světová populace se soustředí na ploše jen několika málo kilometrů čtverečních, což ji činí symbolem ochrany přírody Hrubého Jeseníku a předmětem intenzivního monitoringu vlivu klimatických změn.
