📖 Úvod
Pobřežnice jednokvětá je malá, vytrvalá a teplomilná kapradina přizpůsobená suchu. Typicky roste na slunných a suchých skalnatých stanovištích, zejména na hadcovém podloží, kde vytváří husté trsy. Její 2-3x zpeřené listy jsou na spodní straně nápadně pokryty hustými, rezavě hnědými až stříbřitými šupinami, které ji chrání před odpařováním vody. Za sucha se její listy svinují. V České republice patří mezi kriticky ohrožené a zákonem chráněné druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10-30 cm, korunu netvoří, celkový vzhled tvoří husté, kompaktní trsy s kožovitými, přezimujícími listy, které mají šedozelenou svrchní stranu a nápadně hustě rezavě plstnatou stranu spodní, působí jako xerofytní, suchomilná rostlina.
Kořeny: Kořenový systém je tvořen krátkým, plazivým nebo vystoupavým, hustě pokrytým hnědými šupinami oddenkem, z něhož vyrůstají adventivní, svazčité kořeny.
Stonek: Stonek je redukován na podzemní oddenek; nadzemní část tvoří pouze tmavě hnědé až černofialové, lesklé a křehké listové řapíky, které jsou na bázi šupinaté a postrádají jakékoliv trny či ostny.
Listy: Listy jsou uspořádány v hustém trsu vyrůstajícím z oddenku, jsou dlouze řapíkaté, v celkovém obrysu podlouhle kopinaté a 2-3krát zpeřené, s drobnými, vejčitými až téměř okrouhlými koncovými lístky; okraj lístků je celokrajný a mírně podvinutý; barva svrchní strany je šedozelená až modrozelená, spodní strana je hustě pokryta plstí hvězdovitých, mnohobuněčných, krycích, rezavě hnědých šupin; žilnatina je volná, vidličnatě větvená.
Květy: Jako kapradina netvoří květy; místo nich má na spodní straně listů výtrusnice (sporangia) sdružené do výtrusnicových kupek (sorů), které nejsou ohraničené, ale splývají do souvislé linie podél okraje lístků a jsou kryty podvinutým okrajem listu (nepravá ostěra); doba zralosti výtrusů je od července do září.
Plody: Rostlina netvoří plody, protože se rozmnožuje výtrusy; typem „plodu“ jsou tedy mikroskopické, jednobuněčné, hnědě zbarvené výtrusy kulovitého až tetraedrického tvaru, které dozrávají v období od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje s disjunktivním rozšířením Makaronésii, Středomoří, Kavkaz a táhne se přes Írán až po Himálaj a části Afriky; v České republice je původním druhem, považovaným za glaciální relikt, přičemž její výskyt je extrémně vzácný a omezený na jedinou historicky známou a potvrzenou lokalitu v údolí řeky Dyje na skalní stěně Braitava u Vranova nad Dyjí, což ji činí jedním z nejvzácnějších taxonů české květeny.
Stanovištní nároky: Jedná se o specializovaný chazmofyt, který roste výhradně v úzkých, hlubokých štěrbinách rozpukaných, extrémně výslunných a suchých silikátových skal, jako jsou ruly a žuly; je výrazně acidofilní, vyžaduje kyselé, mělké a skeletovité půdy bez obsahu vápníku, a zároveň je extrémně světlomilná (heliofilní) a suchomilná (xerofilní), přičemž disponuje poikilohydrií, tedy fyziologickou schopností svinout listy při nedostatku vody do stavu anabiózy a po zvlhčení opět plně obnovit životní funkce.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky používal oddenek a nať, zejména ve středomořských zemích (např. ve Španělsku jako tzv. „skalní čaj“ neboli té de la peña) pro přípravu odvarů s potopudnými a diuretickými účinky, podávaných při nachlazení, horečce a kašli; gastronomicky se nevyužívá a není považována za jedlou; technický a průmyslový význam nemá; jako okrasná rostlina je vysoce ceněna sběrateli a pěstuje se ve specializovaných skalkách, suchých zídkách a alpinsých sklenících pro svůj unikátní vzhled a odolnost vůči suchu, přičemž specifické kultivary se běžně nepěstují; ekologický význam je omezen na stabilizaci substrátu ve skalních štěrbinách a vzhledem ke své vzácnosti a specifickému prostředí neposkytuje významný zdroj potravy či úkrytu pro živočichy.
🔬 Obsahové látky
Klíčové jsou chemické sloučeniny tvořící charakteristický hustý, moučnatý až plstnatý povlak na spodní straně listů (indumentum), který ji chrání před nadměrným výparem a intenzivním slunečním zářením; tento povlak je tvořen komplexní směsí flavonoidů (například deriváty naringeninu a kempferolu) a terpenoidů, které jí propůjčují charakteristické obranné a adaptační vlastnosti.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi, což dokládá její historické medicínské využití v malých dávkách, avšak obecně se její konzumace nedoporučuje a toxicita pro zvířata není podrobně zdokumentována; v podmínkách ČR je záměna s jinými druhy málo pravděpodobná díky jejímu unikátnímu vzhledu a extrémně specifickému stanovišti; od jiných skalních kapradin, jako jsou sleziníky (rod Asplenium) nebo kapradinky (rod Woodsia), ji lze spolehlivě odlišit podle hustého, rezavě hnědého až bělavého šupinatého a voskovitého povlaku na rubu lístků, který ostatní domácí druhy zcela postrádají.
Zákonný status/ochrana: V České republice patří mezi zákonem zvláště chráněné druhy a je zařazena v kategorii kriticky ohrožený druh (§1) podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb.; v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž vedena v nejvyšší kategorii ohrožení C1t (kriticky ohrožený taxon); na mezinárodních seznamech, jako je CITES, uvedena není a globálně je dle Červeného seznamu IUCN hodnocena jako málo dotčená (Least Concern) z důvodu jejího širokého, i když značně roztříštěného celosvětového areálu.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Notholaena“ pochází z řeckých slov „nothos“ (nepravý, falešný) a „chlaina“ (plášť), což odkazuje na skutečnost, že její výtrusnicové kupky (sori) nejsou kryty pravou blanitou ostěrou, ale pouze podvinutým okrajem listu, který tak tvoří jakýsi „falešný plášť“; druhové jméno „marantae“ je poctou italskému botanikovi a lékaři 16. století, Bartolomeu Marantovi; největší biologickou zajímavostí je její schopnost „vzkříšení“ (poikilohydrie), kdy se za dlouhotrvajícího sucha její listy zcela svinou, zhnědnou a vypadají jako mrtvé, ale po prvním dešti dokáží během několika hodin opět plně rehydratovat, rozvinout se a zezelenat, což je dokonalá adaptace na život v extrémně suchých a horkých skalních stanovištích.
