📖 Úvod
Ostřice Buxbaumova je vytrvalá, trsnatá bylina z čeledi šáchorovitých, dosahující výšky 30 až 75 cm. Vytváří krátké výběžky a roste na vlhkých slatinných loukách, rašeliništích a v olšinách. Má přímou, ostře trojhrannou lodyhu a šedozelené, ploché listy. Květenství tvoří vrcholový klásek, který je obvykle samčí, a 2–4 níže postavené, přisedlé samičí klásky. Plodem je nažka ukrytá v šedozelené mošničce. V České republice patří mezi silně ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka (hemikryptofyt), výška 10–30 cm, netvoří korunu, celkovým vzhledem je to hustě trsnatá, sivě zelená rostlina s tenkými, přímými lodyhami.
Kořeny: Krátký, plazivý, tenký oddenek s četnými svazčitými kořeny.
Stonek: Lodyha je přímá, tenká, tuhá, tupě trojhranná až téměř oblá, hladká, jen pod květenstvím slabě drsná, bez trnů, na bázi se světle hnědými, nerozpadavými listovými pochvami.
Listy: Listy jsou střídavé, přisedlé s listovou pochvou, čárkovité až štětinovité, žlábkovitě svinuté, kratší než lodyha, sivě zelené barvy, s rovnoběžnou žilnatinou a drsným okrajem způsobeným jednobuněčnými krycími papilami.
Květy: Květy jsou jednopohlavné, redukované, s hnědými plevami; rostlina je dvoudomá (květy na oddělených rostlinách), květenstvím je jediný vrcholový klásek, který je na samčích rostlinách úzce válcovitý a na samičích vejčitý až kulovitý; kvete od dubna do června.
Plody: Plodem je nažka uzavřená v mošničce; mošnička je vejčitá, na jedné straně zploštělá, žlutohnědá až hnědá, na povrchu drsná, na vrcholu s krátkým dvouzubým zobánkem; dozrává od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh v České republice s cirkumpolárním areálem, který zahrnuje mírné a chladné oblasti severní polokoule, konkrétně Evropu, Asii a Severní Ameriku. Ve světě je rozšířen ostrůvkovitě od Skandinávie přes střední Evropu až po Sibiř a Japonsko, a také v Kanadě a na severu USA. V ČR je extrémně vzácný, patří mezi glaciální relikty a je na hranici vyhynutí, s historickými lokalitami především na Třeboňsku a jižní Moravě.
Stanovištní nároky: Preferuje nezastíněná, silně podmáčená stanoviště jako jsou slatinné louky, vápnitá rašeliniště a břehy vod. Je to světlomilný a vlhkomilný druh, který vyžaduje stabilní vysokou hladinu podzemní vody. Roste na půdách chudých na živiny, které jsou neutrální až mírně zásadité a bohaté na vápník, je tedy kalcifilní.
🌺 Využití
V léčitelství ani gastronomii se nevyužívá a není považována za jedlou. Chybí jakékoliv technické či průmyslové využití kvůli její vzácnosti a malému vzrůstu. V okrasném zahradnictví se nepěstuje pro své specifické a těžko napodobitelné nároky na stanoviště; žádné kultivary neexistují. Ekologický význam spočívá v tom, že je součástí ohrožených a druhově bohatých biotopů vápnitých slatinišť, může sloužit jako potrava pro specializovaný hmyz, ale pro včely je bezvýznamná, jelikož je větrosnubná.
🔬 Obsahové látky
Nejsou známy žádné specifické bioaktivní látky, které by jí propůjčovaly výrazné farmakologické nebo toxické vlastnosti. Stejně jako jiné rostliny z čeledi šáchorovitých obsahuje v pletivech vysoké množství oxidu křemičitého, což zvyšuje její mechanickou odolnost a snižuje atraktivitu pro býložravce.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata, nejsou známy žádné případy otravy. Záměna je možná s mnoha jinými druhy z taxonomicky obtížného rodu ostřic. Odlišuje se kombinací znaků: sivě zelenou barvou, jediným vrcholovým samčím kláskem, který má často na bázi samičí květy, tmavými oddělenými samičími klásky a světle zelenými mošničkami bez výrazné žilnatiny. Určení vyžaduje odborné botanické znalosti, avšak druhy, se kterými může být zaměněna, nejsou nebezpečně jedovaté.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi kriticky ohrožené druhy (kategorie C1b) v Červeném seznamu a je chráněna zákonem jako kriticky ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. V celosvětovém měřítku dle Červeného seznamu IUCN je hodnocena jako málo dotčený druh (LC) díky svému rozsáhlému areálu v Severní Americe a Asii. Není uvedena v úmluvě CITES.
✨ Zajímavosti
Druhové latinské jméno „buxbaumii“ i odpovídající české jméno odkazují na německého botanika a lékaře Johanna Christiana Buxbauma, který působil v 18. století. V rámci střední Evropy je považována za glaciální relikt, tedy pozůstatek z doby ledové, přežívající na několika málo místech s vhodným chladným a vlhkým mikroklimatem. Její přítomnost signalizuje ekologicky velmi cenné a zachovalé vápnité slatiniště, jeden z nejohroženějších biotopů u nás.
