📖 Úvod
Lipnice alpská je vytrvalá, hustě trsnatá tráva, která je endemitem Hrubého Jeseníku. Dorůstá výšky obvykle 10 až 30 cm. Její úzké, štětinovité listy a fialově zbarvená lata jí dodávají charakteristický vzhled. Roste v alpínském a subalpínském pásmu na skalnatých svazích, sutích a ve smilkových trávnících. Jedná se o kriticky ohrožený a zákonem chráněný druh české květeny, který představuje významný prvek naší biodiverzity a ledovcový relikt.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, vysoká 5-30 cm, bez koruny, vytváří husté, kompaktní, často namodralé trsy s četnými sterilními výběžky, celkově působí jako robustní horská tráva.
Kořeny: Svazčitý kořenový systém, rostlina vytváří krátké podzemní výběžky (oddenky), které přispívají k hustému trsnatému růstu.
Stonek: Přímé nebo vystoupavé, hladké, oblé, nevětvené stéblo s 2-3 kolénky, pod latou hladké, bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé, dvouřadě uspořádané, přisedlé s listovými pochvami; listová čepel je plochá nebo žlábkovitá, 1-3 mm široká, na vrcholu náhle zašpičatělá a člunkovitě zakončená, barva je sivě zelená až namodralá, žilnatina souběžná, listy jsou většinou lysé, bez trichomů, na okraji někdy jen mikroskopicky drsné.
Květy: Zelenavé, často fialově naběhlé, redukované oboupohlavné květy jsou uspořádány ve vícekvětých, vejčitých kláscích; klásky tvoří hustou, staženou, vejčitou až jehlancovitou latu, která je často živorodá (viviparózní), což znamená, že místo květů se vyvíjejí listnaté pacibulky sloužící k vegetativnímu rozmnožování; kvete od června do srpna.
Plody: Plodem je obilka, která je vřetenovitá a hnědá, avšak kvůli časté živorodosti se semena tvoří jen zřídka a rostlina se rozmnožuje především vegetativně pomocí pacibulek dozrávajících od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jde o evropský endemit s disjunktním areálem, jehož původní výskyt je omezen na pohoří Sudet (Krkonoše, Hrubý Jeseník) a na východní Alpy v Rakousku, v České republice je tedy původním druhem a představuje glaciální relikt. V ČR se vyskytuje extrémně vzácně pouze na několika izolovaných lokalitách v nejvyšších polohách Krkonoš (např. Kotelní jámy, Úpská jáma, Labský důl) a Hrubého Jeseníku, kde má nejpočetnější populace, zejména ve Velké a Malé kotlině.
Stanovištní nároky: Preferuje subalpínský a alpínský vegetační stupeň, typicky roste na nezastíněných, vlhkých až prameništních stanovištích v karových jámách, na skalních římsách, v lavinových drahách a ve společenstvech vysokobylinných niv. Jedná se o světlomilný a vlhkomilný druh, který vyžaduje vysokou vzdušnou vlhkost a je vázaný na živinami bohatší, humózní, skeletovité až kamenité půdy, které se vyvíjejí na silikátovém podloží (rula, žula), ale jsou obohacovány bázemi ze stékající vody.
🌺 Využití
Nemá žádné praktické využití pro člověka; v tradičním ani moderním léčitelství se nevyužívá, žádné její části se nesbírají a nemá léčivé účinky. V gastronomii je bezvýznamná, není považována za jedlou a nijak se neupravuje. Chybí jakékoliv technické či průmyslové uplatnění a pro své vysoce specifické ekologické nároky je v kultuře nepěstitelná, proto se nevyužívá ani jako okrasná rostlina a neexistují žádné její kultivary. Její klíčový význam je ekologický a vědecký jako součást unikátních a druhově bohatých společenstev glaciálních reliktů, dále slouží jako potrava pro specializované vysokohorské býložravce, například kamzíka horského, a přispívá ke zpevňování půdy na strmých svazích.
🔬 Obsahové látky
Specifické bioaktivní látky nebyly podrobně studovány a nepředpokládají se; jako typická tráva obsahuje především běžné stavební a zásobní látky, jako jsou strukturální polysacharidy (celulóza, hemicelulóza), lignin, proteiny, sacharidy a fotosyntetická barviva (chlorofyly, karotenoidy), bez přítomnosti významných sekundárních metabolitů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není jedovatá pro lidi ani pro hospodářská zvířata. Záměna je snadná s jinými vysokohorskými druhy trav z rodu lipnice, zejména s lipnicí alpskou pravou („Poa alpina“), lipnicí plavou („Poa laxa“) nebo vysokohorskými formami lipnice hajní („Poa nemoralis“). Spolehlivé odlišení od těchto druhů je pro laika prakticky nemožné a vyžaduje odborné botanické znalosti a posouzení detailních morfologických znaků pomocí lupy, především tvaru a délky jazýčku, charakteru květní laty a klásků, a zejména pak přítomnosti či absence chomáčku vlnatých chlupů (tzv. vlnky) na bázi pluchy.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o přísně chráněný druh, který je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR klasifikován jako kriticky ohrožený (kategorie C1t) a současně je chráněn zákonem jako kriticky ohrožený druh v rámci vyhlášky č. 395/1992 Sb. Na mezinárodní úrovni není hodnocena v globálním Červeném seznamu IUCN ani není předmětem ochrany úmluvy CITES, její ochrana je tedy zajišťována na národní úrovni.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Poa“ pochází ze starořeckého slova pro trávu nebo píci. Druhové jméno „riphaea“ odkazuje na Rifejské pohoří (latinsky Riphaei Montes), což je historický, až mytický název pro rozsáhlé pohoří na severu Evropy, kterým botanici v minulosti označovali oblast Sudet. Největší zajímavostí je, že se jedná o typický glaciální relikt – pozůstatek z doby ledové, kdy měla širší areál, ale s oteplením ustoupila do nejchladnějších a nejvlhčích poloh v tzv. refugiích, kterými jsou právě karové jámy. Její přežití je zcela závislé na specifickém mikroklimatu těchto lokalit s dlouhotrvající sněhovou pokrývkou, která ji chrání před mrazem a na jaře zásobuje vodou z tání.
