📖 Úvod
Jeřáb sudetský (Hieracium villosum) je nápadná vytrvalá bylina, charakteristická svým hustým, stříbřitě bílým ochlupením, které pokrývá lodyhu i listy. Tato horská rostlina tvoří přízemní růžici listů, z níž vyrůstá přímá lodyha nesoucí jeden nebo několik jasně žlutých květních úborů. Kvete od června do srpna. Vyhledává slunné, skalnaté svahy, sutě a horské trávníky, především na vápencovém podloží. V České republice je řazen mezi silně ohrožené a chráněné druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, vytrvalá, dosahující výšky 10-30 cm, tvořící husté přízemní trsy listů, z nichž vyrůstá květní lodyha; celkový vzhled je nápadně stříbřitě až bělavě plstnatý díky hustému odění.
Kořeny: Silný, často dřevnatějící, vícehlavý oddenek, z něhož vyrůstají adventivní kořeny.
Stonek: Přímá, jednoduchá nebo jen v horní části chudě větvená, olistěná lodyha, která je po celé délce hustě porostlá dlouhými, měkkými, bělavými chlupy a je bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány převážně v přízemní růžici a na lodyze střídavě; přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, lodyžní listy jsou přisedlé a často poloobjímavé; čepel je podlouhle kopinatá až obkopinatá, na okraji celokrajná nebo nezřetelně zubatá, má šedozelenou až bělavou barvu kvůli hustému oboustrannému odění, žilnatina je zpeřená; trichomy jsou mnohobuněčné, dlouhé, měkké, nevětvené krycí chlupy, které dávají rostlině huňatý vzhled.
Květy: Květy jsou zářivě žluté, jazykovité, uspořádané do velkých koncových květenství typu úbor; úbory jsou obvykle jednotlivé nebo v malém počtu (2-5) na vrcholu lodyhy; kvete od června do srpna.
Plody: Plodem je válcovitá, žebernatá nažka tmavě hnědé až černé barvy, která je opatřena dvouřadým, křehkým, bělavým až nažloutlým chmýrem pro šíření větrem; dozrává od července do září.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o původní druh evropské flóry, jehož areál zahrnuje horské oblasti střední a jižní Evropy, především Pyreneje, Alpy, Apeniny, Karpaty a pohoří Balkánského poloostrova; v Asii se přirozeně nevyskytuje. V České republice je původní, avšak extrémně vzácný, historicky doložený z několika málo lokalit, a jeho současný výskyt je považován za kriticky ohrožený, přičemž těžiště jeho rozšíření leží mimo území ČR, kde je vázán na vysoké vápencové hory.
Stanovištní nároky: Je to typický chasmocyt a orofyt, který preferuje extrémní stanoviště ve vysokých nadmořských výškách od subalpínského po alpínský stupeň, kde roste na výslunných skalních římsách, ve štěrbinách skal, na vápencových sutích a v suchých alpínských trávnících. Je to výrazně vápnomilný (kalcifilní) druh, který vyžaduje zásadité, na živiny a humus chudé, mělké a dobře propustné, často skeletovité půdy. Jako rostlina otevřených, exponovaných stanovišť je silně světlomilná (heliofilní) a suchomilná (xerofytní), absolutně nesnášející zastínění a zamokření substrátu.
🌺 Využití
Jeho hlavní a téměř výhradní význam spočívá v okrasném pěstování, kde je vysoce ceněnou skalničkou (alpinkou) pro alpína, suché zídky a štěrkové záhony díky svému atraktivnímu vzhledu, zejména stříbřitým, hustě a dlouze chlupatým listovým růžicím a jasně žlutým úborům; specifické kultivary se obvykle nepěstují, využívá se původní druh. V lidovém léčitelství nemá žádné významné ani historicky doložené využití a v gastronomii se nepoužívá, je považován za nejedlý. Ekologický význam spočívá v poskytování nektaru a pylu pro vysokohorské opylovače, jako jsou včely, čmeláci a pestřenky, a může sloužit jako potrava pro larvy specializovaných druhů hmyzu; svými kořeny také pomáhá zpevňovat nestabilní sutě.
🔬 Obsahové látky
V rostlině jsou přítomny látky typické pro tento rod, zejména fenolické sloučeniny jako flavonoidy (např. luteolin, apigenin), deriváty kyseliny kávové (především kyselina chlorogenová) a kumariny (zejména umbeliferon), které přispívají k hořké chuti a mají antioxidační účinky. Stonek a listy obsahují také bílý latex (mléčnou šťávu), což je charakteristické pro mnoho zástupců čekankovitých.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Není považována za jedovatou pro lidi ani pro hospodářská zvířata a nejsou známy žádné případy otravy, avšak konzumace se kvůli obsahu hořčin a nedostatku informací nedoporučuje. Přímý kontakt s čerstvým latexem může u citlivých jedinců vyvolat mírné podráždění kůže. Možnost záměny existuje s mnoha jinými druhy jestřábníků a příbuzných chlupáčků, jelikož se jedná o taxonomicky velmi obtížný rod. Lze jej však spolehlivě odlišit podle celkového hustého, měkkého a velmi dlouhého stříbřitě bílého ochlupení (vlnatosti), které pokrývá listy, lodyhu i zákrovní listeny a dává mu nezaměnitelný huňatý vzhled.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena mezi zvláště chráněné druhy v nejpřísnější kategorii kriticky ohrožených (§1) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. a v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je vedena rovněž jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t). V mezinárodním měřítku není chráněna úmluvou CITES. Podle globálního Červeného seznamu IUCN je však hodnocena jako málo dotčený druh (Least Concern, LC), protože její populace v hlavních horských areálech, jako jsou Alpy, jsou početné a stabilní, a ohrožení se týká pouze okrajových částí areálu.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno pochází z řeckého slova „hierax“ (jestřáb), neboť se ve starověku dle Plinia Staršího věřilo, že dravci si požíváním této byliny ostří svůj vynikající zrak, což dalo vzniknout i českému názvu jestřábník. Druhové jméno „villosum“ je latinského původu a znamená „chlupatý“, „huňatý“ či „vlasatý“, což přesně vystihuje jeho nejnápadnější znak. Husté stříbřité ochlupení je klíčovou adaptací na vysokohorské podmínky, neboť odráží přebytečné sluneční záření, chrání před UV paprsky a snižuje odpar vody z listů. Patří do taxonomicky nesmírně složitého rodu, kde se kvůli časté apomixii (nepohlavnímu rozmnožování semeny) vyskytuje obrovské množství drobných, samostatně se rozmnožujících druhů (mikrospecií).
