📖 Úvod
Jazýček jadranský je unikátní stálezelená kapradina, nápadná svými celistvými, nedělenými listy. Tyto kožovité, lesklé a jasně zelené listy jazykovitého tvaru mohou dorůstat délky až 60 cm. Na jejich spodní straně se tvoří charakteristické, paralelně uspořádané hnědé výtrusnicové kupky. Preferuje stinná, vlhká a chladná stanoviště, jako jsou suťové lesy, skalní štěrbiny či staré zdi, především na vápencovém podloží. V České republice patří mezi přísně chráněné a kriticky ohrožené druhy.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 15-60 cm, netvoří korunu, celkový vzhled je tvořen hustým trsem či přízemní růžicí stálezelených, kožovitých, jazykovitých listů.
Kořeny: Krátký, silný, přímý nebo vystoupavý oddenek, hustě pokrytý hnědými plevinami, z něhož vyrůstají svazčité adventivní kořeny.
Stonek: Nadzemní stonek (lodyha) chybí, rostlina je bezlodyžná; stonek je přeměněn v podzemní oddenek popsaný výše, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy v přízemní růžici, řapíkaté (řapík kratší než čepel, hustě plevinatý), čepel nečleněná, jazykovitá až podlouhle kopinatá se srdčitou bází, okraj celokrajný a často zvlněný, barva svěže zelená a lesklá, žilnatina zpeřená s volnými, vidličnatě větvenými postranními žilkami; trichomy jsou mnohobuněčné krycí pleviny hnědé barvy na řapíku a oddenku.
Květy: Rostlina nekvete, jelikož je to kapradina; místo květů tvoří na spodní straně listů výtrusnicové kupky (sory), které jsou čárkovité, uspořádané v párech proti sobě podél postranních žilek, kryté bělavou ostěrou, dozrávají od července do října.
Plody: Rostlina netvoří plody; reprodukčním orgánem jsou mikroskopické, jednobuněčné výtrusy ledvinitého tvaru a světle hnědé barvy, které dozrávají a uvolňují se od července do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o druh s rozsáhlým, ale nesouvislým (disjunktivním) areálem, který zahrnuje Evropu, západní Asii, severní Afriku a také izolované populace ve východní části Severní Ameriky. V České republice je původní, avšak vzácný a je považován za glaciální relikt, tedy pozůstatek z doby ledové. Jeho výskyt je v ČR vázán na specifické lokality s příznivým mikroklimatem, nejhojněji se vyskytuje v krasových oblastech, jako je Moravský kras, Český kras, a na dalších izolovaných stanovištích například v údolí řeky Oslavy nebo na Kokořínsku, kde nachází vhodné podmínky. Celosvětově je v oblastech s mírným oceánským klimatem poměrně běžný, ale směrem do kontinentálních oblastí jeho výskyt slábne.
Stanovištní nároky: Preferuje stinná až polostinná, vlhká a chladná stanoviště s vysokou vzdušnou vlhkostí, typicky roste v suťových a roklinových lesích, na dně hlubokých kaňonů, ve skalních štěrbinách, u vstupů do jeskyní, na starých kamenných zdech či v kamenných studnách. Je to typický chasmocyt, tedy rostlina rostoucí ve skalních štěrbinách. Z hlediska půdních nároků je silně vápnomilný (kalcifilní), vyžaduje humózní, kypré a trvale vlhké půdy s neutrální až zásaditou reakcí. Je výrazně stínomilný (sciofilní) a absolutně nesnáší přímé sluneční záření a vysychání substrátu, což omezuje jeho rozšíření pouze na mikroklimaticky stabilní lokality.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se historicky využívaly jeho listy, sbírané pod názvem Herba linguae cervinae (jelení jazyk) nebo Herba scolopendrii. Připravovaly se z nich odvary a nálevy, které působily svíravě (adstringentně), močopudně a mírně projímavě; užívaly se při onemocněních sleziny a jater, při průjmech nebo jako prostředek na podporu hojení ran. V současné medicíně se již nevyužívá. V gastronomii nemá žádné uplatnění a není považován za jedlý. Technické využití rovněž nemá. Jeho hlavní význam dnes spočívá v okrasném pěstování, kde je velmi ceněnou kapradinou do stinných a vlhkých partií zahrad, skalek nebo k jezírkům. Existuje mnoho kultivarů s odlišně tvarovanými listy, například se zkadeřenými okraji („Crispum“), zvlněnými okraji („Undulatum“) nebo s hřebenatě zakončenými listy („Cristatum“). Z ekologického hlediska poskytují jeho husté trsy úkryt pro drobný hmyz a jiné bezobratlé, avšak pro býložravce není atraktivní potravou a jako kapradina nemá pro včely žádný význam.
🔬 Obsahové látky
Jeho listy obsahují především třísloviny, které jsou zodpovědné za svíravé účinky, dále slizové látky, hořčiny, flavonoidy (například rutin a deriváty kempferolu), volné aminokyseliny, trochu silice a různé organické kyseliny. Tyto látky společně přispívají k historicky popisovaným léčivým vlastnostem, zejména v oblasti trávicího a močového ústrojí.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou pro lidi ani pro zvířata a nejsou známy žádné případy otravy. Možnost záměny s jiným druhem je v rámci české flóry prakticky nulová. Je to jediná naše původní kapradina s celistvými, nedělenými, jazykovitými listy, které mohou být dlouhé až 60 cm. Všechny ostatní původní kapradiny v ČR mají listy jednoduše nebo vícenásobně zpeřené. Díky svému unikátnímu vzhledu je tedy naprosto nezaměnitelný.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazen mezi zvláště chráněné druhy v kategorii kriticky ohrožený (§1) podle vyhlášky MŽP č. 395/1992 Sb. Jeho sběr nebo poškozování ve volné přírodě je tedy přísně zakázáno. V Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR je rovněž veden jako kriticky ohrožený druh (kategorie C1t). Na mezinárodní úrovni není uveden v seznamu CITES ani na globálním Červeném seznamu IUCN, protože celosvětově není považován za ohrožený, jeho ochrana je významná především na lokální úrovni na hranicích jeho areálu.
✨ Zajímavosti
Vědecké jméno „Phyllitis“ pochází z řeckého slova „phyllon“ (list), což odkazuje na jeho nápadné listy. Druhové jméno „scolopendrium“ je odvozeno z řeckého „skolopendra“ (stonožka), protože podlouhlé kupky výtrusnic (sory) na spodní straně listu připomínají nohy stonožky. Starší latinský název „Asplenium scolopendrium“ ho řadí do rodu sleziník, což odráží i jeho historické využití při léčbě sleziny. České jméno „jazýček“ je přímým odkazem na jazykovitý tvar listů. V lidové symbolice byl někdy spojován s ochranou a léčením. Jeho zajímavou adaptací je stálezelenost; listy zůstávají zelené i přes zimu, což mu v chráněných a stabilních podmínkách jeho stanovišť umožňuje fotosyntetizovat i během mírnějších zimních dnů.
