📖 Úvod
Hvozdík kartouzek sudetský je kriticky ohrožená, vytrvalá a hustě trsnatá bylina, která je striktním endemitem Hrubého Jeseníku. Roste výhradně na specifických hadcových skalách a sutích. Z přízemních trsů úzkých, šedozelených listů vyrůstají přímé lodyhy nesoucí na vrcholu svazeček sytě růžových až purpurově červených květů. Každý květ má pět korunních lístků s typicky zubatým okrajem. Kvete v letních měsících a představuje vzácný klenot české flóry, chráněný zákonem.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá až krátce vytrvalá, dosahující výšky 10 až 100 cm, vytvářející přímou, v horní části větvenou lodyhu, celkovým vzhledem působící jako robustní, mírně dužnatá rostlina.
Kořeny: Hlavní kořen je krátký, kůlový, s četnými postranními kořínky.
Stonek: Lodyha je přímá, oblá, lysá, často červenavě naběhlá, jednoduchá nebo v horní části chocholičnatě větvená, bez trnů.
Listy: Listy jsou střídavé; přízemní v růžici jsou obkopinaté a krátce řapíkaté, lodyžní jsou přisedlé, čárkovitě kopinaté až čárkovité, všechny jsou celokrajné, mírně dužnaté, lysé, sivě zelené barvy, s jednou hlavní žilkou.
Květy: Květy jsou uspořádány v úborech o průměru 1,5-4 cm, které skládají volný koncový chocholík; okrajové jazykovité květy jsou samičí, světle fialové až modrofialové, vzácně bělavé, zatímco středové trubkovité květy jsou oboupohlavné a žluté; kvete od července do října.
Plody: Plodem je podlouhlá, mírně smáčklá, hnědavá nažka (přesněji cypsela) o délce 2-3 mm s dvouřadým, špinavě bílým až načervenalým, vytrvalým chmýrem, který slouží k šíření větrem; dozrává od srpna do listopadu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Jedná se o subendemit Sudet, což znamená, že jeho původní areál je velmi omezený na Hrubý Jeseník v České republice a přilehlé oblasti v Polsku; v České republice je tedy původním druhem, ale vyskytuje se pouze na několika málo lokalitách v nejvyšších polohách tohoto pohoří, jako jsou například Petrovy kameny, Vysoká hole nebo Keprník.
Stanovištní nároky: Preferuje extrémní, otevřená stanoviště v alpínském a subalpínském pásmu, typicky roste ve skalních štěrbinách, na kamenitých sutích a ve vyfoukaných alpínských trávnících, přičemž je výrazně světlomilnou (heliofilní) a suchomilnou (xerofilní) rostlinou vyžadující dobře propustné, mělké, skeletovité půdy na silikátovém podloží, které jsou zpravidla kyselé až neutrální.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti využíval příbuzný hvozdík kartouzek obecný (nikoliv tento vzácný poddruh) pro močopudné a antirevmatické účinky díky obsahu saponinů, přičemž se sbírala kvetoucí nať; květy jsou teoreticky jedlé a dají se použít jako ozdoba pokrmů s lehkou hřebíčkovou chutí, avšak kvůli ochraně je jakýkoliv sběr zakázán; v okrasném zahradnictví se tento konkrétní taxon nepěstuje komerčně, je však chloubou specializovaných skalničkářů a botanických zahrad; jeho ekologický význam spočívá v tom, že je klíčovým zdrojem nektaru pro vysokohorské opylovače, zejména motýly s dlouhým sosákem, jako jsou například různí modrásci a okáči.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsaženými látkami, charakteristickými pro celý rod, jsou triterpenoidní saponiny, které při protřepání s vodou pění a mají diuretické účinky, dále obsahuje flavonoidy, fenolické kyseliny a stopy esenciálních olejů, které mohou přispívat k jemné vůni květů.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina je považována za mírně jedovatou při požití většího množství, a to kvůli obsahu saponinů, které mohou způsobit podráždění trávicího traktu projevující se nevolností, zvracením a průjmem u lidí i zvířat; k záměně může dojít s jinými druhy hvozdíků, například s běžnějším hvozdíkem kartouzkem pravým („Dianthus carthusianorum subsp. carthusianorum“), od kterého se liší nižším, hustě trsnatým vzrůstem a výskytem výhradně ve vysokých horských polohách, nebo s hvozdíkem kropenatým („Dianthus deltoides“), jenž má na korunních lístcích charakteristickou kresbu a tečkování; žádný z těchto druhů však není nebezpečně jedovatý.
Zákonný status/ochrana: V České republice se jedná o přísně chráněný druh, který je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR veden jako kriticky ohrožený (kategorie C1t) a zároveň je chráněn zákonem (vyhláška č. 395/1992 Sb.) v kategorii kriticky ohrožený druh (§1), což znamená, že je zakázáno jej trhat, vykopávat, poškozovat či jakkoliv s ním manipulovat; na mezinárodních seznamech jako CITES nebo IUCN globálně hodnocen není, což je běžné u taxonů s takto malým areálem.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Dianthus“ pochází z řečtiny a je složeninou slov „Dios“ (patřící bohu Diovi) a „anthos“ (květ), lze jej tedy přeložit jako „božský květ„; druhové jméno „carthusianorum“ odkazuje na kartuziánský mnišský řád, který jej údajně pěstoval ve svých klášterních zahradách, a přívlastek „sudeticus“ jednoznačně označuje jeho geografický původ v pohoří Sudety; jde o významný glaciální relikt, tedy pozůstatek z doby ledové, který přežil v drsných podmínkách horského prostředí, které mu sloužilo jako útočiště (refugium).
