📖 Úvod
Bažanka vejčitá je drobná, nenápadná, jednoletá bylina, charakteristická svým šedobílým až nažloutlým plstnatým ochlupením. Dorůstá výšky 5 až 20 cm a vyskytuje se na suchých, slunných a narušovaných stanovištích, jako jsou okraje polí, písčiny či úhory. Její drobné, žlutavé květní úbory jsou uspořádány do hustých klubíček obalených listeny. V České republice se řadí mezi kriticky ohrožené druhy naší květeny, což z ní činí velmi vzácný a chráněný poklad přírody.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, trvalka, výška 10-40 cm, nevytváří korunu, celkovým vzhledem tvoří nízké, často rozsáhlé a husté porosty sytě zelených listů.
Kořeny: Tvoří tenký, plazivý, článkovaný a silně rozvětvený oddenek s adventivními kořeny v uzlinách, kterým se vegetativně rozšiřuje.
Stonek: Lodyha je přímá nebo vystoupavá, obvykle jednoduchá nebo jen na bázi chudě větvená, zřetelně čtyřhranná, celá krátce a hustě pýřitá, bez přítomnosti trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně, jsou krátce řapíkaté, čepel je široce vejčitá až téměř okrouhlá, na bázi uťatá až mělce srdčitá, okraj je pravidelně pilovitě zubatý, barva je živě světle zelená, mají zpeřenou žilnatinu a na obou stranách jsou porostlé krátkými, jednoduchými, jednobuněčnými krycími trichomy.
Květy: Květy jsou drobné, nenápadné, zelenavé až nažloutlé, jednopohlavné (rostlina je dvoudomá), bezkorunné; samčí jsou uspořádány v úžlabních, dlouze stopkatých, přetrhovaných klasovitých květenstvích, samičí vyrůstají jednotlivě nebo po 2-3 a jsou téměř přisedlé v úžlabí listů; doba kvetení je od dubna do června.
Plody: Plodem je dvoupouzdrá, kulovitá, hluboce dvoulaločná a hustě štětinatě chlupatá tobolka o průměru 3-4 mm, za zralosti zelenohnědá, dozrávající od června do srpna.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál se rozkládá především ve střední, jižní a jihovýchodní Evropě, s přesahem do západní Asie; v České republice je považována za původní, i když velmi vzácný druh, jehož rozšíření je submediteránní až panonské, sahající od východní Francie a Německa přes Apeninský a Balkánský poloostrov až po Ukrajinu a Kavkaz, přičemž v ČR se vyskytuje pouze na nejteplejších lokalitách, především v termofytiku jižní Moravy, jako jsou Pavlovské vrchy, Bílé Karpaty a okolí Znojma, a vzácněji i v teplých oblastech Čech, například v Českém středohoří.
Stanovištní nároky: Preferuje teplé a slunné lokality, jako jsou světlé listnaté lesy, především teplomilné doubravy a dubohabřiny, lesní okraje, křoviny a výslunné travnaté stráně; je výrazně vápnomilná (kalcifyt), vyžaduje zásadité až neutrální, humózní, sypké a spíše sušší, dobře propustné půdy, často na vápencovém nebo sprašovém podloží, přičemž se jedná o světlomilný až polostinný druh, který nesnáší trvalé zamokření a preferuje stanoviště s nízkou vzdušnou vlhkostí.
🌺 Využití
V lidovém léčitelství se v minulosti zřídka využívala její nať pro projímavé a močopudné účinky, podobně jako u příbuzných druhů, avšak pro svou jedovatost se dnes již terapeuticky nepoužívá; v gastronomii se pro svou toxicitu neuplatňuje a je považována za nejedlou; zajímavostí je historické využití k získávání nestálého modrého barviva, které se však na světle rychle rozkládá; jako okrasná rostlina se téměř nepěstuje a je spíše záležitostí botanických zahrad; ekologický význam spočívá v tom, že je součástí přirozených teplomilných lesních a lemových společenstev, kde poskytuje půdní pokryv a úkryt pro drobný hmyz, ale pro včely je bezvýznamná, jelikož je větrosnubná.
🔬 Obsahové látky
Obsahuje řadu účinných látek, především toxické saponiny, dále aminy jako methylamin a trimethylamin, které způsobují nepříjemný zápach po rozemnutí, silice, hořčiny a specifický glykosid hermidin, který se na vzduchu rozkládá a může způsobovat modré zbarvení tkání.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Celá rostlina je jedovatá pro lidi i hospodářská zvířata, zejména pro skot a koně; otrava se projevuje podrážděním trávicího traktu, zvracením, silnými, někdy krvavými průjmy, bolestmi břicha a v těžších případech poškozením ledvin a jater, což se může projevit krví v moči; možnost záměny existuje především s příbuznými druhy, od mnohem hojnější bařičky vytrvalé („Mercurialis perennis“) se liší především tvarem listů, které jsou široce vejčité až téměř okrouhlé, zatímco bařička vytrvalá má listy podlouhle kopinaté a užší, a od plevelné bařičky roční („Mercurialis annua“) se odlišuje vytrvalým charakterem s plazivým oddenkem.
Zákonný status/ochrana: V České republice je zařazena na Červený seznam cévnatých rostlin jako ohrožený druh (kategorie C3), což reflektuje její vzácný výskyt a vazbu na specifická, mizející stanoviště; zákonem chráněná v některé z kategorií podle vyhlášky MŽP ČR č. 395/1992 Sb. však přímo není; mezinárodně (např. v seznamu CITES nebo globálním Červeném seznamu IUCN) není chráněna, jelikož v celém svém areálu není považována za globálně ohroženou.
✨ Zajímavosti
Rodové jméno „Mercurialis“ odkazuje na římského boha Merkuria (řecký Hermes), kterému bylo údajně připisováno objevení léčivých, ač toxických, vlastností těchto rostlin, zatímco české jméno „bařička“ pravděpodobně souvisí se schopností rostliny poskytovat barvivo; velkou zajímavostí je, že se jedná o dvoudomou rostlinu, tedy samčí a samičí květy rostou na oddělených jedincích, a její poškozená pletiva na vzduchu někdy modrají v důsledku chemického rozkladu obsažených látek, což je typické pro celý rod.
