📖 Úvod
Vysoká, robustní trvalka s velkými, špičatými listy a nápadnými žlutými, kopretinovitými květy. Její výrazný vzhled z ní činí pozoruhodnou přítomnost na loukách a podél cest. Historicky byly její silné oddenky a kořeny ceněny pro různé účely, zejména v tradiční medicíně pro dýchací potíže a trávicí problémy. Daří se jí ve vlhkých, dobře propustných půdách a může dosáhnout impozantních výšek, často přesahujících dva metry. Rostlina láká opylovače, čímž přispívá k biodiverzitě. Její výrazné olistění a veselé květy ji činí atraktivní okrasnou rostlinou, avšak její primární sláva pramení z její historické užitečnosti.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Bylina, jednoletá, výška 1-2,5 m, robustní a vzpřímená, v horní části větvená, tvoří husté porosty s mohutným, dužnatým vzhledem.
Kořeny: Svazčitý, poměrně mělký a slabě vyvinutý vzhledem k velikosti rostliny.
Stonek: Lodyha je přímá, dutá, křehká, lysá, sklovitě průsvitná, často červeně nebo fialově naběhlá, s charakteristicky zduřelými uzlinami (nody), bez trnů.
Listy: Listy jsou uspořádány vstřícně nebo v trojčetných přeslenech, jsou krátce řapíkaté, čepel je kopinatá až vejčitě kopinatá (délka 5-25 cm), na okraji ostře pilovitá, tmavě zelené barvy, se zpeřenou žilnatinou a na bázi řapíku a čepele má stopkaté, načervenalé mnohobuněčné žlázky (extraflorální nektaria).
Květy: Květy jsou velké (2,5-4 cm), růžové, purpurové až fialové, vzácně bílé, souměrné (zygomorfní) s vakovitou, zahnutou ostruhou, uspořádané v koncových chudých hroznech; doba kvetení je od června do října.
Plody: Plod je kyjovitá, lysá, zelená tobolka, která po dozrání při sebemenším dotyku či otřesu explozivně puká a vymršťuje semena na vzdálenost několika metrů; zraje postupně od srpna do října.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál této byliny zahrnuje jihovýchodní Evropu a západní a střední Asii, odkud se rozšířila díky pěstování. V České republice není původní, je považována za archeofyt, tedy rostlinu zavlečenou již ve starověku či středověku. V současnosti je rozšířena v celé Evropě, v částech Asie a byla zavlečena i do Severní Ameriky, kde zplaněla. V ČR se vyskytuje roztroušeně až vzácně, především v teplejších oblastech v nížinách a pahorkatinách, často v blízkosti lidských sídel, což odráží její historické pěstování v klášterních a selských zahradách.
Stanovištní nároky: Preferuje vlhké až svěží, hluboké, výživné a humózní půdy, které jsou neutrální až slabě zásadité, tedy vápnité. Daří se jí na slunných až polostinných stanovištích, jako jsou vlhké louky, břehy vodních toků a rybníků, lesní paseky, příkopy a rumiště. Jedná se o světlomilnou rostlinu, která však snese i částečné zastínění, přičemž vyžaduje konstantní vlhkost, ale nesnáší trvalé zamokření.
🌺 Využití
Její hlavní význam spočívá v léčitelství, kde se již od antiky sbírá a využívá její oddenek s kořeny, známý jako Radix Inulae. Má silné expektorační účinky, usnadňuje vykašlávání a uvolňuje hleny při onemocněních dýchacích cest jako je bronchitida či astma, působí také antisepticky, močopudně a podporuje trávení. V gastronomii se její aromatický, nahořklý kořen dříve kandoval nebo používal k ochucení likérů, například absintu, a vín. Průmyslově se z ní získávaly látky pro farmaceutický průmysl a v minulosti i modré barvivo. V zahradách se pěstuje jako mohutná okrasná solitéra či dominantní trvalka v pozadí záhonů pro své velké listy a výrazné žluté květy, existuje například kultivar ‚Goliath‘ vynikající obzvláště velkým vzrůstem. Ekologicky je cenná jako významná medonosná rostlina, jejíž květy poskytují bohatý zdroj nektaru a pylu pro včely, čmeláky a motýly, a její hustý porost nabízí úkryt drobnému hmyzu.
🔬 Obsahové látky
Klíčovými obsahovými látkami v oddenku jsou polysacharid inulin, který může tvořit až 44 % jeho hmotnosti a působí jako prebiotikum, a silice obsahující směs seskviterpenických laktonů, především alantolakton a isoalantolakton. Právě tyto laktony jsou zodpovědné za charakteristickou vůni a silné antiseptické, protizánětlivé a protihlístové účinky. Dále obsahuje polyacetyleny, triterpeny jako friedelin, a fytosteroly.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Rostlina není považována za jedovatou, avšak při předávkování může způsobit nevolnost, zvracení, průjem a křeče. Obsažené seskviterpenické laktony mohou u citlivých jedinců vyvolat alergickou kontaktní dermatitidu. Pro zvířata není ve větším množství vhodná. Záměna je možná s jinými velkými žlutě kvetoucími hvězdnicovitými rostlinami, například s kolotočníkem ozdobným (Telekia speciosa), který má však listy výrazněji srdčitého tvaru a na rubu nezřetelně šedě plstnaté, na rozdíl od plstnatého rubu listů popisovaného druhu. Díky svým obrovským přízemním listům a celkové mohutnosti je však v plném vzrůstu poměrně nezaměnitelná a nebezpečná záměna s jedovatým druhem je nepravděpodobná.
Zákonný status/ochrana: V České republice nepatří mezi zvláště chráněné druhy rostlin podle zákona č. 114/1992 Sb. Přesto je v Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR zařazena do kategorie C4a, což značí vzácnější taxon vyžadující pozornost, jehož populace mohou být ohroženy zejména kvůli změnám ve využívání krajiny a úbytku vhodných stanovišť. Na mezinárodní úrovni není vedena v seznamu CITES ani na globálním Červeném seznamu IUCN.
✨ Zajímavosti
Rodové latinské jméno „Inula“ má nejasný původ, ale druhové jméno „helenium“ odkazuje na Helenu Trojskou z řecké mytologie; podle legendy vyrostla tato bylina z jejích slz, které uronila po svém únosu. České jméno „oman“ je slovanského původu a může souviset se slovem „mamit“ nebo „omámit“, což odkazuje na jeho silnou, pronikavou vůni a dřívější využití v magii a lidovém léčitelství. Historicky patřil mezi nejvýznamnější léčivé rostliny, byl součástí slavného „octa čtyř zlodějů“, který měl chránit před morem, a Plinius starší jej doporučoval pro zlepšení nálady a trávení.
