📖 Úvod
Mohutný opadavý strom s širokou korunou, dorůstající až 30 metrů. Kůra je šedavá, u starších jedinců se odlupuje v šupinách. Listy jsou dlanitě pětilaločné, na líci tmavě zelené, na rubu světlejší. Kvete žlutozelenými květy v převislých hroznech. Plody jsou charakteristické okřídlené dvounažky, tzv. „vrtulníky“, snadno se šíří větrem. Je velmi odolný, často se vyskytuje v podhorských oblastech, parcích a alejích.
🌱 Botanická charakteristika
Růstová forma: Strom, trvalka, výška až 40 metrů, s mohutnou, široce klenutou a hustou korunou, celkově majestátní a statný opadavý listnatý strom.
Kořeny: Srdčitý, v mládí s hlavním kořenem, který později zaniká a je nahrazen silnými, do hloubky i do šířky jdoucími postranními kořeny, zajišťujícími výbornou stabilitu.
Stonek: Kmen je přímý a silný, borka je v mládí hladká a šedá, ve stáří se mění na šedohnědou a deskovitě se odlupuje v nepravidelných šupinách, čímž odhaluje světlejší oranžovohnědé vrstvy; bez trnů.
Listy: Listy jsou vstřícné, dlouze řapíkaté; čepel je velká, dlanitě pětilaločná s tupě zašpičatělými laloky; okraj je hrubě a nepravidelně pilovitě zubatá; barva je na svrchní straně tmavě zelená a matná, na spodní straně světlejší, šedozelená; žilnatina je dlanitá; na rubu listů podél žilek se mohou vyskytovat jednoduché jednobuněčné krycí trichomy.
Květy: Květy jsou žlutozelené barvy, pětičetné, uspořádané v dlouhých, převislých a bohatých květenstvích typu hrozen, která se objevují po rašení listů; doba kvetení je v květnu až červnu.
Plody: Plodem je okřídlená dvounažka, která se rozpadá na dvě samostatné nažky; barva je zpočátku zelená, při zrání hnědne; křídla nažek svírají ostrý až pravý úhel a umožňují šíření větrem (anemochorie); doba zrání je v září až říjnu.
🌍 Výskyt a stanoviště
Přírodní rozšíření: Původní areál zahrnuje střední, západní a jižní Evropu a zasahuje až do západní Asie na Kavkaz; v České republice je původní dřevinou, která tvoří přirozenou součást smíšených lesů, zejména suťových lesů a klenových bučin ve vyšších polohách. Byl člověkem zavlečen a úspěšně zplaněl v mnoha oblastech mírného pásu, například na Britských ostrovech, ve Skandinávii, Severní Americe a na Novém Zélandu, kde je místy považován za invazivní druh. V rámci ČR se vyskytuje roztroušeně až hojně od pahorkatin po horské oblasti, přičemž těžiště jeho rozšíření je ve středních a vyšších polohách, zatímco v teplých a suchých nížinách je vzácnější.
Stanovištní nároky: Preferuje chladnější a vlhčí prostředí, typicky roste v roklinových a suťových lesích, v horských smíšených porostech s bukem, jedlí a smrkem. Má vysoké nároky na půdní živiny a vlhkost; nejlépe se mu daří na hlubokých, humózních, kyprých a dobře provzdušněných půdách, které mohou být vápnité i mírně kyselé, často na kamenitých svazích. Jedná se o polostinnou dřevinu, která v mládí dobře snáší zastínění, ale v dospělosti pro plný růst a plodnost vyžaduje dostatek světla. Je citlivý na extrémní sucho i na trvalé zamokření půdy.
🌺 Využití
V léčitelství se historicky používal odvar z kůry jako stahující prostředek (adstringens) při kožních zánětech nebo proti horečce, ale v současnosti je jeho význam okrajový. V gastronomii je známá především možnost získávání sladké mízy na jaře, z níž se vařením vyrábí sirup, i když s nižším obsahem cukru než u severoamerických druhů; mladé listy jsou po tepelné úpravě teoreticky jedlé, ale nevyužívají se. Technicky a průmyslově je vysoce ceněno jeho dřevo, které je tvrdé, pevné, pružné, má světlou, téměř bílou barvu a jemnou texturu; je klíčové pro výrobu hudebních nástrojů (tzv. rezonanční dřevo na zadní desky houslí, viol, violoncell), luxusního nábytku, dýh, intarzií, parket a kuchyňského náčiní, protože nepřenáší pachy. V okrasném pěstování je hojně vysazován jako solitéra nebo v alejích v parcích a velkých zahradách; existuje řada kultivarů, jako ‚Atropurpureum‘ s purpurovou spodní stranou listů, pestrolistý ‚Leopoldii‘ nebo ‚Brilliantissimum‘ s nápadně růžovými rašícími listy. Ekologický význam je obrovský: je to jedna z nejdůležitějších včelařských dřevin, poskytující na jaře velké množství nektaru a pylu, jeho plody (dvounažky) jsou potravou pro hlodavce a ptáky, a jako mohutný strom poskytuje úkryt a životní prostor pro mnoho druhů hmyzu, ptáků, hub, mechů a lišejníků.
🔬 Obsahové látky
V jarní míze jsou obsaženy především cukry, hlavně sacharóza, a také minerální látky. Kůra a listy obsahují třísloviny, které mají svíravé účinky, a dále flavonoidy (kvercetin, kempferol) a saponiny. V semenech a klíčících rostlinách se nachází neproteinogenní aminokyselina hypoglycin A, která je toxická.
☠️ Toxicita a status
Toxicita: Pro člověka není za běžných okolností jedovatý, avšak jeho semena, a v menší míře i semenáčky, jsou silně toxické pro koně a další koňovité. Způsobují u nich onemocnění zvané atypická myopatie (neboli sezónní pastevní myopatie), které vede k rychlému rozpadu svalových vláken a často končí úhynem zvířete. Hlavní jedovatou látkou je hypoglycin A. Lze jej zaměnit s javorem mléčem (Acer platanoides), který má ale špičatější zakončení listových laloků, při utržení listového řapíku roní bílou mléčnou šťávu (latex) a jeho křídlaté dvounažky svírají ostrý úhel (méně než 120°), zatímco klen má laloky zaoblenější, mléko neroní a jeho nažky svírají tupý nebo pravý úhel (kolem 90°). Další možná záměna je s platanem javorolistým (Platanus × acerifolia), ten má ovšem střídavé postavení listů (javory mají vstřícné) a typickou, ve velkých plátech se odlupující kůru.
Zákonný status/ochrana: V České republice není zákonem chráněn, jedná se o běžný a hospodářsky využívaný druh stromu. Podle mezinárodního Červeného seznamu ohrožených druhů IUCN je zařazen do kategorie „Málo dotčený“ (Least Concern – LC), protože jeho populace je v celém areálu rozšíření velká a stabilní. Není předmětem ochrany úmluvy CITES.
✨ Zajímavosti
České jméno „klen“ je starobylého slovanského původu. Latinské druhové jméno „pseudoplatanus“ znamená „falešný platan“, což odkazuje na podobnost listů s listy platanu. Rodové jméno „Acer“ je latinsky „ostrý“, což se mohlo vztahovat k ostrým cípům listů nebo k využití jeho tvrdého dřeva na výrobu kopí. V keltské mytologii byl spojován s tolerancí, uvolněním a praktičností. Zajímavostí je jeho strategie rozmnožování prostřednictvím tzv. semenných let, kdy jednou za několik roků vyprodukuje obrovské množství semen, aby tak zahltil predátory (hlodavce, ptáky) a zajistil přežití dostatečného počtu semenáčků. Jeho dřevo s vlnitou texturou (“očkové“ nebo „vlnkované“) patří k nejcennějším na světě a bylo vyhledáváno houslaři jako Antonio Stradivari pro výrobu mistrovských nástrojů.
