Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava

Otázka: Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava

Předmět: Biologie

Přidal(a): Markéta

Tělní tekutiny, imunitní systém a oběhová soustava živočichů a člověka

Fylogeneze

U jednobuněčných organismů cévní soustava chybí, výměna živin a plynů zajišťována difuzí – probíhá v cytoplazmě, která slouží jako médium
není u hub, žahavců, žebernatek, vířníků, hlístů (pohyb tělní tekutiny zajišťuje lokomoční svalovina)

2 základní druhy: otevřená (hemolymfa, krvomíza se výlévá mezi orgány) difuze látek přes tkáňový mok

Uzavřená (krev a míza, krev nevystupuje z cév, difuze látek přes stěny vlásečnic

poprvé vyvinuta u měkkýšů, vznikla z mezodermu, typ otevřená – na konci cév se vylévá tělní tekutina na orgány a okysličuje je a pak se vrací zpět, mají tělní tekutinu krvomízu (hemolymfu), a jiný typ barviva = hemocyanin, srdce je chráněno ve vazivovém obalu osrdečníku a vedou z něj žíly
poprvé uzavřená cévní soustava u kroužkovců, mají břišní a hřbetní cévu (funkce srdce) à rozšíření a stažení = pulzy, mají červenou krev (hemoglobin)
u členovců je otevřená, primitivní srdce vzniklo z rozšíření hřbetní cévy
obratlovci mají uzavřenou – je tvořena srdcem a cévami, mízní systém
paryby mají venózní srdce (dvojdílné – 1 předsíň a jedna komora)
obojživelníci jsou studenokrevní – poikilotermní – smíšená krev, vyhledávají teplo (teplomilní), srdce má 2 předsíně a 1 komoru, mají dva krevní oběhy (malý plicní a velký tělní)
plazi mají stále smíšenou krev, ale už se jim vytváří přepážka v komoře (malý otvor=foramen pariser), mají dva srdečnicové oblouky a vrátnicový oběh v ledvinách
ptáci jsou teplokrevní – 4 dílné srdce s koronárním oběhem, nejvyšší krevní tlak a tep 700/min), 44°C
savci – mají pouze levý oblouk aorty, lymfatický oběh

Cévní soustava:

CS slouží hlavně pro přenos dýchacích plynů, hormonů a živin do všech tkání po těle
Funkce: zabezpečení pohybu tělních tekutin v organismu a transport látek
Stavba:
Srdce (cor)
Cévy: – tepny

– žíly

– vlásečnice

Stavba cévní soustavy:

Srdce:

Dutý orgán kuželovitého tvaru
Umístěno v dutině hrudní mezi levou a pravou plící za hrudní kostí
Vzniká zmohutněním části nejsilnější cévy v těle
U některých živočichů jeho funkci plní velká céva – např. u kroužkovců
Typy srdcí:
- Srdce tepenné (arteriózní):
  - Leží v cévní soustavě za dýchacími orgány → nasává okysličenou krev z dýchacích orgánů
  - Živočichové s otevřenou cévní soustavou – korýši, klepítkatci, měkkýši
- Srdce žilné (venózní):
  - Leží před dýchacími orgány → nasává odkysličenou krev z těla
  - Kruhoústí, paryby, ryby, larvy obojživelníků
- Srdce smíšené (arteriovenózní):
  - Nasává současně okysličenou krev z dýchacích orgánů a odkysličenou krev z těla. Do těla jde krev smíšená
  - Obojživelníci, plazi
- Srdce čtyřdílné:
  - Srdce žilné (pravá síň + komora) + srdce tepenné (levá síň + komora)
  - Ptáci a savci

Stavba:
- Stavba stěny:
  - Endokard = nitroblána srdeční – vnitřní tenká blána: endotel + vláknitá pojiva, mohou v něm být uložena vodivá vlákna srdeční převodní soustavy, vybíhá v chlopně
  - Myokard = střední, silná vrstva: srdeční svalovina + síť oporných tkání (v levé komoře nejsilnější)
  - Epikard = vnější vrstva srdce: mezotel + pojivo + cévy + nervy; pojivo je prostoupeno tukovou tkání
  - Perikard = osrdečník = vakovitý obal, srdce je v něm volně uloženo
- Části:
  - 2 síně + 2 komory
  - Krev se vždy pohybuje ve směru síň → komora
  - Chlopně – zabraňují zpětnému toku krve, zajišťuji jednosměrný tok krve
    - Nacházejí se mezi síněmi a komorami, mezi komorami a tepnami, ve velkých žilách
    - Cípaté chlopně:
      - Mezi síní a komorou
      - Trojcípá chlopeň – mezi pravou síní a pravou komorou
      - Dvojcípá chlopeň – mezi levou síní a levou komorou
    - Poloměsíčité chlopně – mezi komorou a tepnami vycházejícími ze srdce – aorta, plicnice
  - Činnost srdce:
    - Pracuje rytmicky, neustále
    - Pravidelně se střídá stah (= systola – vhání krev do oběhu) a ochabnutí (= diastola – krev nasávána do srdce)
    - Délka jednoho stahu je 0,8 sekundy
    - Srdeční cyklus = srdeční revoluce:
      - 1) dochází k systole síní = diastola komor
        
        Cípaté chlopně jsou otevřené a poloměsíčité chlopně jsou uzavřené
        
        Krev je vháněna do komor
      - 2) systola komor, diastola síní
        
        Poloměsíčité chlopně jsou otevřené (otevírají se tlakem) a cípaté chlopně budou uzavřené
        
        Krev je vháněna do tepen
      - 3) diastola celého srdce (krátká fáze)
        
        Síně i komory jsou v diastole
        
        Poloměsíčité chlopně jsou uzavřené
        
        Cípaté chlopně jsou otevřené
      - Řízení srdeční činnosti:
        
        Vlastní činnost srdce zajišťuje tzv. převodní systém srdeční:
        
        = Soustava nervosvalových buněk, které zajišťují pravidelné střídání systoly a diastoly → vznikají elektrické vzruchy
        
        = excitomotorický aparát

– tvoří ho:

Síňový (sinusový) uzlík
- Je uložen v horní části pravé síně
- Vznikají tu vzruchy – vyvolávají systolu síní
Síňokomorový uzlík
- Umístěn mezi pravou síní a komorou – ve stěně
- Převádí vzruchy dále do komor
- Řídí systolu komor
- Uzlíky = shluky svaloviny
Hissův svazek
- Je mezi komorami – v přepážce
- Dělí se na Tawarova raménka
Tawarova raménka – 2, pravá a levá

– dělí se na Purkyňova vlákna

Purkyňova vlákna – šíří vzruch do stěny komor

Dále se na řízení podílí: nervové řízení
Vegetativní (útrobní) nervy – řídí zrychlování nebo zpomalování rytmu srdce
Hormonální vedení – například adrenalin

Projevy činnosti srdce:
- Srdeční ozvy – při uzavírání chlopní – systolické a diastolické ozvy
- Tep (puls)
  - Roztažení aorty při systole
  - Pulsová vlna, posunuje se dál do žil
  - Okolo 70 tepů/min (klidová hodnota) ve stresu i 200/min
  - Při námaze se zrychluje
- Elektrické impulzy:
  - Elektrické akční potenciály vznikají při činnosti srdce
  - Dochází ke snímání z povrchu těla – EKG = elektrokardiograf (jednotka EK gran)
- Krevní tlak = tlak krve na stěny cév
  - Největší je v aortě
  - Systolický (120) a diastolický tlak (80)
  - 120/80 – zdravý člověk
  - Tonometr = tlakoměr na pažní tepně
  - Hypertenze = vysoký krevní tlak (160/140)
  - Hypotenze = nízký krevní tlak (120/60)
  - Závisí na věku, hmotnosti…

Cévy:

3 základní typy: tepny, žíly a vlásečnice
- Tepny = artérie:
  - Vedou krev ze srdce, vystupují z komory
  - Pružné, silné
  - Silná vrstva svaloviny – kvůli velké u tlaku krve
  - Hladká svalovina – zajišťuje peristaltické pohyby – vlnění
  - Největší tepna – aorta (osrdečnice)
- Žíly = vény:
  - Přivádějí krev do srdce, vstupují do síní
  - Tenčí stěny, méně svaloviny
  - Žíly dolních končetin – kapsovité chlopně → pomáhají návratu krve do srdce, proti gravitaci
  - Největší – horní a dolní dutá žíla

Vlásečnice = kapiláry:
- Tenké cévky, spoje mezi tepénkami a žílami
- Umožňují výměnu látek mezi krví a tkáňovým mokem
- Stěna vlásečnice je propustná – z krve do buněk a naopak

Krevní oběhy:

2 krevní oběhy:

Velký tělní oběh:
- Z levé komory vede aorta okysličenou krev do těla → z těla vedou duté žíly odkysličenou krev do pravé síně
Malý plicní oběh:
- Z pravé komory vede plicnice odkysličenou krev do plic → z plic vede plicní žíla okysličenou krev do levé síně
Na velký tělní oběh jsou napojené ještě dva oběhy:

Koronární oběh
- probíhá v srdci
- Výživa srdce
- Tvořen koronárními tepnami (věnčité)

Vrátnicový oběh:
- Probíhá v játrech, je napojen na koronální oběh
- Sbírá krev z orgánů dutiny břišní (střeva), krev je částečně okysličená (fialová) àVede do jater vrátnicovou žilou → v játrech specifická úprava (vzniká např. heparin, fibrin) → z jater je vedena odkysličená krev jaterní žílou → do dolní duté žíly (játra mají své zásobení krve – z aorty se oddělí jaterní tepna s okysličenou krví, která vede do jater, vše se spojí – vrátnicová vede 80% a jaterní 20%

Nemoci cévní soustavy:

Arterioskleróza:
- Dochází k zužování cév, cévy ztrácí pružnost
- Postižení velkých cév: ukládání cholesterolu a vápenatých solí do stěny cév → ucpání
Infarkt myokardu:
- Dochází k ucpání věnčitých tepen → nedostatečné zásobení myokardu = srdeční ischemie → odumírání myokardu – zahojení jizvou, nejčastěji dolní levá komora, bolest na hrudi
Žilní vměstky = varixy = křečové žíly:
- Patologické rozšíření žil → městnání krve → vznik trombů sraženin nebo bércových vředů (špatná výživa kůže, důležité je sportovat)
- Poranění velkých cév
  - Možnost vykrvácení: ohrožení života při náhlé ztrátě krve 1,5 litru, při pomalém krvácení 2,5 litru
- spavá nemoc – Trypanozoma spavičná – parazit v krvi – napadá červené krvinky, přenašeč moucha Tse Tse
- toxoplazma – u lidí gondie, v krvi napadá bílé krvinky, nebezpečí pro těhotné ženy – poškození plodu
- malárie – zimnička parazituje v krvi (komáři)
- angína pektoris – bolest jako infarkt, nedostatek přívodu kyslíku
- bypass – přemostění (př. žíly na nohou)

Mízní (lymfatická) soustava:

Lymfa – mimobuněčná cévní tělní tekutina
Pohybuje se v uzavřeném systému cév – jednosměrný pohyb
Průběh oběhu:
- Mízní vlásečnice (slepý začátek) – spojují se dál → vytváří míznice (hladká svalovina – peristaltika + chlopně) – jedním směrem → spojí se do mízních kmenů:
(hrudní mízovod – míza z dolní části těla, z levé části hrudníku a z levé paže;
pravostranný mízní kmen – z horní části těla, hlava, pravá část hrudníku a pravá paže)

à oba mízovody ústní do krčních žil → horní dutá žíla à do krve

Složení lymfy:
- Podobné složení jako krevní plazma (méně bílkovin)
- Obsahuje látky, které neprojdou stěnou kapiláry (tuky, tukové kapénky, vitamíny)
- Bílá (s tukem) nebo bezbarvá
- 2 – 3 litry – denní tvorba
- Vzniká z přebytečného tkáňového moku
- Součástí jsou lymfocyty

Mízní uzliny (lymfatické):
- Jsou na určitých místech lymfatických cév
- Krk, podpaží, podtříslí, kolem břišní aorty
- Jsou tvořené lymfatickou síťovitou tkání
- Probíhá tam filtrace/čištění mízy, likvidace mikroorganismů/bakterií → zduření uzlin
- Retikulární tkáň
Hromadění lymfy → otoky = edémy
Elefantiáza = Vlasovec mízní – parazit v mízních uzlinách, ucpává mízovody a dojde k zbytnění tkáně a otokům

Retikuloendotelová soustava RES

Různé orgány pro imunitu organismu,
buňky mají schopnost fagocytózy – pohlcovat
vychlípením cytoplazmatické membrány à pohlcení bakterie
tvoří protilátky
organy např. – slezina, játra, lymfatická tkáň, kostní dřeň, brzlík

Slezina

Největší lymfatický orgán, v levé straně dutiny břišní, točí se tam hodně krve (do vrátnicové žíly)
Odbourávání starých červených krvinek

Tělní tekutiny = pojiva trofická:

Tekuté látky, které se nachází v těle organismů – chybí pouze u hub
Většina koluje v těle organismu, některé tekutiny jsou vylučované ven z těla – odpadní tekutiny
dospělý – až 66 % hmotnosti těla
novorozenec – až 80 % hmotnosti těla
člověk (70 kg): 42 l tělních tekutin, z toho 28 l nitrobuněčná tekutina (40 % hmotnosti), 14 l mimobuněčná tekutina (20 % hmotnosti

Funkce:
- Vytvářejí vnitřní prostředí organismu – rozvod živin, hormonů, odstraňování zplodin metabolismu, výměna dýchacích plynů…
- Podílejí se na udržení homeostázy vnitřního prostředí
  - Homeostáza = stálost a rovnováha v organismu

Typy tělních tekutin:
- Nitrobuněčné = intracelulární – u člověka tvoří asi 40% tělesné hmotnosti (draselné ionty, méně hořečnatých a fosforečnanových)

Mimobuněčné = extracelulární – u člověka tvoří asi 20% tělesné hmotnosti (hlavně sodné a chloridové ionty, méně vápenaté, hydrogenuhličitanové, živiny, plyny,tekutina mezibuněčná (10,5 l) a cévní (3,5 l) tkáňový mok, krev a lymfa se vzájemně doplňují, stav dynamické rovnováhy

Druhy tělních tekutin:

Cévní – krev, lymfa (míza)
Mimocévní :
–relativně stálý objem: tkáňový mok, endolymfa, perilymfa, mozkomíšní mok, komorová voda
–nestálý objem: moč, pot, trávicí šťávy

BEZOBRATLÍ:

Hydrolymfa
- má podobné složení jako mořská voda – obsahuje ionty solí, téměř žádné bílkoviny, volně plovoucí buňky
- ambulakrální soustava – systém vodních cév, slouží jako dýchací soustava
- žahavci, ostnokožci
Míza = lymfa = perienterická tekutina
- Vyplňuje tělní dutinu
- Má podobné složení jako krevní plazma, obsahuje buňky
- Mohou v ní být rozpuštěna krevní barviva
- Hlísti, kroužkovci
Krvomíza = hemolymfa
- Obsahuje ionty solí, bílkoviny, krevní buňky, krevní barviva (neváží se na buňky)
- U živočichů s otevřenou cévní soustavou
Krev
- U bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou – kroužkovci
- Krevní buňky = krvinky
  - Obdoba bílých krvinek u obratlovců
    - Amébocyty – schopnost fagocytózy
    - Hemocyty – u hmyzu
  - Tvorba krvinek:
    - Z mezenchymu a množením přímo v krvi
  - Krevní barviva:
    - Umožňují přenos kyslíku (váže se na atom kovu)
    - Rozpuštěna v plazmě

Atom kovu	Barvivo	Barva	Výskyt
Fe	hemoglobin	červená	Členovci, kroužkovci, plži
	hemerytin	fialová	Kroužkovci
	erytrokruorin	červená	kroužkovci
	chlorokruorin	zelená	Kroužkovci
	echinochrom	oranžová	Ježovky
Cu	hemocyanin	zelenomodrá	Hlavonožci, pavouci

Tkáňový mok
- U bezobratlých s uzavřenou cévní soustavou
- Vyplňuje mezibuněčné prostory

OBRATLOVCI:

Krev = sanguis

Složení:

Krevní plazma:
- Tekutá složka krve
- Hustá, průhledná, slámově žlutá barva
- Tvoří cca 55% krve – asi 3,5 l
- Složení:
  - 90% voda
  - Plyny – kyslík, oxid uhličitý, dusík
  - Minerální látky – Na⁺, Cl^–, Ca²⁺, Mg²⁺, HCO₃^–, HPO₄^2-
  - U teplokrevných živočichů tvoří minerální látky 0,85%, u studenokrevných 0,65% X u mořských bezobratlých 3% minerálních látek
  - Organické látky:
    - Bílkoviny (7%)
      - Albuminy – udržují osmotický tlak
      - Globuliny – přenašeče a protilátky
      - Fibrinogen – srážení krve
    - Sacharidy – glukóza – hlavní zdroj energie pro NS
    - Lipidy – zbytky kapének tuku
    - Aminokyseliny, mastné kyseliny
    - Hormony, vitaminy, barviva
    - Kyselina mléčná – ze svalů
    - Močovina – vzniká v játrech
  - pH krevní plazmy = 7,4 – slabě zásaditá; téměř se nemění
    - snížení pH = acidóza
    - zvýšení pH = alkalóza

Krevní tělíska (corpuscula sanguinis)
- Vznik = krvetvorba = hemopoesa
  - Krev se začíná tvořit už od poloviny 3. Týdne, vytváří se z mezodermu (stěna žloutkového váčku) → vznikají kmenové (mateřské) buňky všech typů; jsou roznášeny od embrya a od 2. měsíce osídlí postupně játra, slezinu a brzlík – tyto orgány se stávají hlavními orgány krvetvorby, až do poloviny těhotenství
  - Postupně tvorba vyhasíná v játrech a slezině, do konce života se vytváří v červené kostní dřeni

Červené krvinky = erytrocyty
- Chybí jen výjimečně u některých ryb polárních moří
- Znaky:
  - U většiny obratlovců s jádrem, u savců bezjaderné
  - Ploché, okrouhlé, bikonkávní (dvojvypuklé), ve středu jsou ztenčené, promáčklé
  - Jsou pružné, při průchodu tenkými kapilárami se mohou přechodně deformovat
- Funkce – přenos dýchacích plynů
- Tvorba = erytropoéza
  - Vznikají v červené kostní dřeni (hlavice dlouhých kostí, ploché kosti lebky, trupu)
  - Řídí hormon erytropoetin (tvoří se v ledvinách a játrech)
  - Nezbytná je přítomnost vitaminu B₁₂ a dostatek Fe, kyselina listová
    - Nedostatek Fe = sideropénie
    - Zdroj železa:
      - Z potravy – maso, vejce, játra, zelenina
      - Z rozpadlých červených krvinek
    - V zárodečném vývoji krvinky vznikají z mezenchymu a množí se v cévách, později vznikají v krvetvorných centrech
    - Porucha krvetvorby = anémie = oligocytémie = chudokrevnost
    - Polyglobulie – více červených krvinek než je norma
  - Složení:
    - 60% voda, 35 – 37% hemoglobin
      - Hemoglobin: Červené krevní barvivo, Komplex bílkoviny globinu (96%) a barevná nebílkovinná skupina hem (4%, obsahuje Fe²⁺ – váže kyslík, žlučové barvivo bilirubin
      - Typy hemoglobinu:
        
        Oxyhemoglobin – hem + kyslík – jasně červený
        
        Karbaminohemoglobin – hem + oxid uhličitý – červenofialový až modrý
        
        Karbonyl (xy)hemoglobin – hem + oxid uhelnatý – váže se velmi snadno, tím znemožňuje vazbu s kyslíkem; už při 0,1% CO ve vzduchu je nebezpečné a způsobuje vážné poruchy → může dojít až ke smrti udušením
        
        Methamoglobin – místo dvojmocného železa Fe²⁺ má trojmocné Fe³⁺ – není schopen přenášet kyslík
      - Životnost: člověk 90 – 120 dnů, ptáci 20 – 40 dnů, žába 700 – 1200 dnů
      - Zánik = hemolýza:
        
        Ve slezině, játrech a kostní dřeni
        
        Hemoglobin se oxiduje a vznikají (z hemu) žlučová barviva biliverdin, bilirubin → jsou do žluče a potom do dvanáctníku – emulgace (rozpad velkých tukových kapének), rozklad tuků pomocí enzymu lipázy → tuky se rozpadnou na mastné kyseliny a glycerol
        
        Nastává po porodu – novorozenecká žloutenka – nebo patologicky přímo v krvi – např. působením ultrazvuku, vysoké a nízké teploty, organických rozpouštědel, bakteriálních, hadích a rostlinných jedů

Bílé krvinky = leukocyty
- Znaky:
  - pravé buňky – mají jádro
  - bezbarvé, kulovité, průsvitné, nemají stálý tvar
- Funkce:
  - Obrana organismu proti infekci
  - Pohlcování cizorodých látek = fagocytóza
  - Tvorba a transport protilátek
- Tvorba = leukopoéza
  - V zárodečném vývoji z mezenchymu, později v játrech, slezině, kostní dřeni a lymfatické tkáni (lymfatické cévy a uzliny, brzlík, mandle)
- Zánik:
  - Životnost je různá, několik hodin až dní – neutrofily; až několik měsíců – monocyty a T-lymfocyty
- Rozdělení:
  - Granulocyty:
    - V plazmě mají barvitelná zrnečka = granuly
    - Vznikají v červené kostní dřeni
    - Životnost je několik dní
    - Eozinofilní (acidofilní):
      - Barví se kyselými barvivy
      - Jsou největší z granulocytů
      - Jádro je méně členěné – dvoulaločné až okrouhlé
      - Jsou schopné fagocytózy
      - V granulách mají lysozym (enzym rozrušující povrch bakterií)
      - Zmnožují se při parazitárních onemocněních a alergiích
    - Bazofilní:
      - Barví se zásaditými barvivy
      - Jsou nejmenší z granulocytů
      - Jádro je okrouhlé až zakřivené
      - Granuly obsahují heparin a histamin
      - Uplatňují se při zánětlivých a alergických projevech
    - Neutrofilní (heterofilní):
      - Špatně barvitelné
      - Jádro je po vzniku jednotné, potom se dělí na 2 – 5 segmentů spojených úzkými můstky
      - Granuly obsahují lysozomy
      - Jsou typické pro savce (chybí u ptáků)
      - Jsou velmi pohyblivé
      - Mají schopnost fagocytózy – fagocytují malé částice a bakterie = mikrofágy
    - Agranulocyty:
      - Nemají v plazmě granuly
      - Jádro mají oválné, kulovité, ledvinovité
      - Monocyty:
        
        Jsou pouze u savců
        
        Okrouhlé buňky s okrouhlým nebo ledvinovitým jádrem
        
        Jsou největší z krvinek
        
        Jsou schopné amébovitého pohybu
        
        Pronikají do ostatních tkání a mění se na makrofágy – fagocytují velké částice, včetně odumřelých buněk
        
        Zabraňují růstu nádorů
        
        Ovlivňují krvetvorbu
        
        Vznikají v kostní dřeni
        
        Výskyt:
        
        Lymfatické uzliny, slezina, játra (=Kupfferovy buňky), mikroglie v CNS
        
        Roztroušeny všude v okolí míst, kde hrozí infekce – plíce, vazivo v okolí trávicí soustavy
        
        Lymfocyty:
        
        Okrouhlé buňky s okrouhlým velkým jádrem
        
        Typické jsou malé buňky, ale v oběhu jsou i velké
        
        Liší se původem, imunologickými funkcemi a délkou života
        
        Společně vznikají v kostní dřeni a diferencují se potom v brzlíku a lymfatických tkáních
        
        T – lymfocyty:
        
        Dozrávají v brzlíku (brzlík = thymus → odtud název)
        
        Zajišťují buněčnou imunitu – rozpoznávají a ničí cizorodé látky a likvidují je
        
        Př. při transplantaci
        
        B – lymfocyty:
        
        Název od váčku (Burza Fabricie) – lymfatický orgán u kloaky ptáků – tady dozrávají
        
        Savci Burzu Fabricie nemají, diferenciace probíhá v játrech a později v kostní dřeni
        
        Zajišťují látkovou imunitu – reagují na přítomnost antigenu (= cizorodá látka) zvětšením, zmnožením → přemění se na plazmatické buňky a začnou tvořit a produkovat protilátky imunoglobuliny
        
        Poruchy:
        
        Leukopenie = snížený počet bílých krvinek
        
        Leukocytóza = zvýšený počet
        
        → onemocnění leukémie = rakovina krve:
        
        Zhoubná nadprodukce nezralých nediferenciovaných bílých krvinek
        
        Akutní X chronická
        
        Způsobena radiací, viry, chemikáliemi (benzen) Léčba – chemoterapie

Krevní destičky = trombocyty:
- Funkce – zabezpečují srážení krve – snadno se shlukují na porušeném místě cévy
- Jsou bezbarvé, ploché, drobné, nepravidelné útvary, bezjaderné – úlomky buněk – u člověka
- U ostatních obratlovců vřetenovité buňky s jádrem = koagulocyty
- Tvorba krevních destiček = trombopoéza:
  - Vznikají v červené kostní dřeni, z megakaryocytů = velké mnohojaderné buňky kostní dřeně
  - Z jednoho megakaryocytu vznikne až 5000 úlomků
- Podstata srážení krve:
  - Při poranění dojde na vzduchu k rozpadu krevních destiček
  - Krevní destičky uvolňují enzym trombokinázu (nastává jen za přítomnosti Ca²⁺ v krvi) → aktivuje přeměnu protrombinu (vzniká v játrech, je součástí krevní plazmy) na trombinà
  - Ten aktivuje přeměnu rozpustné bílkoviny fibrinogenu (vzniká v játrech) na vláknitý nerozpustný fibrin
  - Z nerozpustného fibrinu vzniká síť → zachytí krevní buňky → vzniká tzv. definitivní trombus = krevní koláč = sekundární hemostáza
  - Po čase dojde ke smrštění trombu (refrakce) a vytlačí se nažloutlá kapalina, tzv. krevní sérum (= krevní plazma bez fibrinogenu)
- Zástava krvácení = hemostáza (hemokoagulace)
  - Ochrana organismu před vykrvácením, ztrátou krve, Důležitá je přítomnost vitaminu K
  - Průběh:
    - 1) zúžení cévy v místě poranění = vazokonstrikce (stah hladkého svalstva)
      - Zúžení cévy je způsobeno vyloučením serotoninu z krevní destičky
    - 2) rychlý pokles tlaku krve v místě poranění – odtok části krve cévními spojkami
    - 3) krevní destičky se shlukují a rozpadají na místě poranění → vzniká tzv. primární hemostatická zátka = dočasný trombus = primární hemostáza
    - 4) srážení krve
  - Chorobné srážení krve v cévách:
    - Trombóza – nejčastěji v žilách dolních končetin, Vzniká krevní sraženina
    - Embolus = utržení trombu – trombus putuje, je možné ucpání cévy = embolie
    - Embolie:
      - Plicní embolie = ucpání cév v plicích
      - Ucpání koronárních cév v srdci → srdeční infarkt
      - Ucpání cév v mozku → mozková mrtvice
    - Onemocnění:
      - Hemofilie = porucha krevní srážlivosti, Geneticky podmíněná choroba – přenáší chromozom X
    - Protisrážlivé faktory:
      - Zabraňují srážení v krevním řečišti
      - Přirozeně:
        
        Plazmin – rozpouští fibrin, blokuje srážení
        
        Heparin – brání vzniku fibrinu, uvolňuje se z granul bazofilních granulocytů
      - Terapeuticky: Kumarin – antagonista vitaminu K
    - Krevní skupiny:
      - Krev má antigenní vlastnosti Známo asi 400 antigenů
    - Aglutinogeny = glykoproteiny – látky antigenní povahy vázané na membránu erytrocytů
      - Nejdůležitější jsou aglutinogeny A, B a Rh systém (soubor více antigenů – D je nejvýznamnější)
    - Aglutininy = protilátky přítomné v krevní plazmě (u člověka se tvoří v 1. roce života)
      - Při setkání s příslušným aglutinogenem (transfúze) způsobují shlukování (= aglutinaci) a hemolýzu erytrocytů
      - Nejdůležitější jsou anti – A a anti – B (přirozené) a anti – D
    - Podle přítomnosti aglutinogenů a aglutininů v krvi lze rozlišit krevní skupiny

Krevní skupina	Aglutinogeny	Aglutininy	Četnost ve střední Evropě
A	A	Anti – B	43%
B	B	Anti – A	12%
0	–	Anti – A + anti – B	40%
AB	A + B	–	5%

Rh systém:
- Je nezávislý na ostatních aglutinogenech, Aglutinogen D, 2 možnosti:
  - Rh⁺ = Rh pozitivní – má aglutinogen D – Výskyt asi u 80 – 85% lidí
  - Rh^–= Rh negativní – aglutinogen D chybí – Výskyt u 15 – 20% lidí
- Protilátky anti – Rh nejsou vrozené, vytvářejí se při vpravení Rh⁺ člověku s Rh^–
- Riziko v těhotenství: Matka Rh^–, otec Rh⁺, dítě zdědí po otci Rh⁺, Krvinky plodu se mohou dostat do oběhu matky a tam vyvolat vznik Rh protilátek, které pak mohou pronikat zpět do krve plodu a vyvolat tam hemolýzu. Vyloučí se mnoho bilirubinu, játra ho nestačí zpracovat a vzniká těžká novorozenecká žloutenka

Míza = lymfa:
Složení: bezbarvá nebo bělavá tekutina podobná krevní plazmě, je v ní méně bílkovin, obsahuje krvinky – především lymfocyty
Funkce: transport látek z tkáňového moku do krve (voda, ionty solí, lipidy), účast na obraně organismu
Vznik: z tkáňového moku v mízních vlásečnicích; proudí v mízních cévách a odtéká do krevního oběhu
Tkáňový mok
Tekutina obklopující jednotlivé buňky tkání, Funkce: zabezpečení výživy buněk tkání a odvod zplodin jejich metabolismu do krve a mízy, Vznik: z krevní plazmy prolínáním látek přes stěnu krevní vlásečnice
Další tělní tekutiny: mozkomíšní mok, komorová voda oční, nitroušní tekutina, kloubní tekutina, moč…

NESPECIFICKÁ IMUNITA

evolučně starší, vyskytuje se v různých formách v celé živočišné říši od bezobratlých po savce (včetně člověka)

základní charakteristiky:
- je vrozená (organismus ji má od narození nehledě na to, zda se s antigenem potkal, nebo ne)
- není specifická (buňky zasahují stejným způsobem proti všem cizorodým částicím)
- nemá imunologickou paměť (zásah proti antigenu vždy se stejnou silou, i když je opakovaný)

výkonné složky:
- fyzikální a chemické bariéry organismu: kůže, sliznice chráněné mukózním sekretem, řasinkové epitely, sliny, slzy, žaludeční šťávy
- bazofily: produkce histaminu – dilatace cév, zvýšení permeability vlásečnic – usnadnění průchodu proteinů a leukocytů z krve do tkání – zánětlivá reakce, teplota, otok, zarudnutí
- fagocytóza makrofágy a neutrofily: diapedézou vystupují z kapilár do tkání a pohlcují veškerý cizorodý materiál, v místě infekce vzniká hnis, aktivované tkáňové fygocyty produkují cytokiny (vliv na další buňky)
- komplementové proteiny: skupina tkáňových a membránových proteinů lokálně aktivovaných v místě zánětu, chemický atraktant leukocytů, opsonizace bakteriálních buněk, perforace bakteriální membrány
- NK buňky (natural killers, přirození zabíječi): nespecifická obrana proti virům a nádorovým buňkám (rozeznávají patologické změny na povrchu buněk)

SPECIFICKÁ IMUNITA

evolučně vyspělejší než imunita nespecifická
základní charakteristiky:
- není vrozená (organismus ji získává až při styku s antigenem)
- specificky rozpoznává cizorodé látky (antigeny)
- vyznačuje se imunologickou pamětí (opakované setkání – rychlejší a efektivnější odpověď)
na povrchu všech buněk jsou specifické membránové proteiny, které se během embryonálního vývoje učí imunitní systém rozpoznávat jako tělu vlastní – ostatní molekuly potom po narození rozeznává jako cizí, nazýváme je antigeny
antigen = původně látka vyvolávající tvorbu protilátek (z angl. antibody generating), v širším smyslu jakákoliv cizorodá látka vyvolávající imunitní odpověď
antigeny jsou v těle rozpoznávány prostřednictvím B- a T- lymfocytů – mají na svém povrchu buněčné receptory schopné vázat takové antigeny
antigenní molekula zpravidla příliš velká – váže se receptor jen na její určitou malou část, tzv. epitop (antigenní determinant)
receptor s epitopem do sebe zapadají jako „klíč do zámku“
klon = receptorově shodný typ leukocytu spolu s jeho identickými kopiemi
existují milióny typů antigenů, proto je formování buněčných receptorů jedním z nejsložitějších procesů v imunologii
- obrovská diverzita a rozlišovací schopnost
- eliminace receptorů potenciálně reagujících s vlastními buňkami

B-lymfocyty a látková imunita

namířeno proti extracelulárním antigenům
po stimulaci receptoru antigenem se B-lymfocyt dělí a diferencuje, vznikají:
- 1. plazmatické buňky
  - produkují velké množství protilátek, tzv. imunoglobulinů (téměř identické s membránovým receptorem)
  - protilátky jsou globulární bílkoviny obsažené v plazmě, slinách, slzách, mateřském mléce aj.
  - molekula má tvar písmene Y – tvořena čtyřmi polypeptidovými řetězci (viz obrázek)
  - u člověka rozlišujeme podle stavby pět základních tříd (izotypů) imunoglobulinů:
    - IgG: nejsilnější a nejstabilnější, vyskytuje se v krvi a mozkomíšním moku, prochází i přes placentu a chrání novorozence, váže se na viry, bakterie i houby a společně s komplementem je dokáže zničit
    - IgA: slizniční protilátky, nachází se v trávicím traktu, mléku, slzách a slinách, chrání vnější i vnitřní povrch těla, aktivují komplement
    - IgE: protilátky proti parazitům, hrají velkou roli v alergických reakcích, neaktivují komplement
    - IgM: časné protilátky, vyskytují se v krvi a aktivují komplement
    - IgD: funkce zatím není objasněná
  - protilátky samy o sobě antigen nezničí, ale „označí ho“ (= navážou se na něj, tzv. opsonizace), čímž se antigen stává viditelnějším pro makrofágy
  - komplex protilátky – antigen aktivuje další buňky a proteiny komplementu (spolupráce s nespecifickou imunitou)
- 2. paměťové buňky
  - vznikají v menším množství, ale zato mají delší životnost
  - rychlejší, masivnější, efektivnější zásah při opakované infekci
  - organismus tzv. imunizován proti určitému antigenu

T-lymfocyty a buněčná imunita

rozpoznávání intracelulárních antigenů (skoro vždy peptidů) – důležité u infekcí, kdy patogen pobývá přímo v hostitelské buňce a je tak nedostupný pro B-lymfocyty
cytotoxické T-lymfocyty (T_C) ničí buňku vlastního těla, která prezentovala cizorodý antigen (viz dále), a tím brání šíření infekce
pomahačské (z angl. helper) T-lymfocyty (T_H) produkují cytokiny, které stimulují k zásahu další buňky
na rozdíl od B-lymfocytů nejsou T-lymfocyty schopny reagovat s antigenem přímo – ke své stimulaci potřebují antigen prezentující buňky

Antigen prezentující buňky (APC) a MHC systém

APC jsou buňky vlastního těla schopné fagocytovat (makrofágy, dendritické buňky, B-lymfocyty) – co pozřou, to naštípou na krátké peptidické sekvence a vystaví na svém povrchu k „posouzení“
kromě těchto „vzorků“ mají na povrchu i MHC molekuly (z angl. major histocompatibility complex)
- MHC jsou vysoce polymorfní a zcela specifické a unikátní pro každého jedince
- MHC určují individuální identitu všech tkání – proto můžou působit komplikace spojené např. s odvržením štěpu po transplantaci
- největší koncentrace MHC je v leukocytech, proto se u člověka používá spíše zkratka HLA (z angl. human leukocyte antigens)
- více o MHC najdete například na Wikipedii
teprve komplex MHC molekuly s antigenem vystavený na povrchu buňky aktivuje příslušný T-lymfocyt

Imunizace

aktivní imunizace
- přímý kontakt organismu s příslušným antigenem, imunitní systém vytváří protilátky a paměťové buňky
- příklady: prodělání onemocnění, inkompatibilní těhotenství (matka Rh^–, plod Rh⁺), transplantace, většina očkování
pasivní imunizace
- do organismu transportovány již hotové protilátky nebo lymfocyty specifické vůči danému patogenu
- jedinec je imunní pouze dočasně, jeho imunitní systém de facto není zapojen – výhodou je rychlá účinnost
- příklady: přenos protilátek přes placentu z krve matky do plodu nebo mlékem při kojení, speciální očkování proti extrémně virulentním infekcím nebo jedům (tetanus, hadí jedy)

PORUCHY (ANOMÁLIE) IMUNITNÍHO SYSTÉMU

alergie, alergické reakce
- vyvolané přecitlivělostí na jinak všeobecně neškodné látky, tzv. alergeny
- typické lokální projevy: zarudnutí, otok, svědění kůže, kýchání, zvracení, průjmy, kopřivka
- v extrémním případě se může rozvinout anafylaktický šok (celkový kolaps oběhového systému, rapidní pokles krevního tlaku v důsledku vasodilatačních účinků histaminu) a dušení v důsledku otoku průdušek (bronchoskopie)

autoimunita
- selhání schopnosti rozlišit látky cizorodé od látek tělu vlastních – tvorba protilátek proti vlastním tkáním
- příklady: roztroušená skleróza (narušování myelinových pochev v CNS), hemolytická anémie (protilátky proti antigenům erytrocytů), lupus (neznámá příčina), revmatická horečka (protilátky proti buňkám srdečního svalu), revmatická artritida (protilátky proti kloubním tkáním)

AIDS (acquires immune deficiency syndrome)
- agens retrovirus HIV (human immunodeficiency virus) – napadá T-lymfocyty
- více informací například na Wikipedii

nádory
- imunitní systém kromě cizích patogenů musí rozpoznávat i abnormální buňky vlastní a potom je eliminovat
- v případě nádorů tento mechanismus selhává

Další podobné materiály na webu: