Hormonální soustava – maturitní otázka z biologie

 

   Otázka:  Hormonální soustava

   Předmět: Biologie

   Přidal(a): Johana

 

 

 

 

–        zajišťuje látkové řízení organismu, tzn. řízení prostřednictvím hormonů.

Hormony jsou chemické látky přenášené krví, schopné vázat se na receptory cílových buněk a ovlivňovat tak jejich činnost. Účinkují v nepatrných množstvích. Většinou jede o látky steroidní, peptidické nebo bílkovinné povahy.

 

Rozlišujeme:

–        tkáňové hormony → jsou vylučovány buňkami rozptýlenými v tkáních, které mají primárně jinou funkci (působí nejčastěji v místě svého vzniku, ale mohou působit i na vzdálené buňky, např. sekretin ze střevní stěny

–        žlázové hormony → jsou vylučovány endokrinními žlázami (tj. žlázami s vnitřní sekrecí), což jsou speciální žlázy, které vylučují hormony do krevního oběhu

–        neurohormony → jsou vylučovány neurosekrečními buňkami produkujícími hormony (typické pro hypotalamus)

 

Mechanismus účinku hormonů:

–        hormony bílkovinné nebo peptidické povahy se vážou na speciální receptory v buněčné membráně → spustí se sled reakcí, během nichž uvnitř buňky vznikají látky označované jako tzv. DRUHÝ POSEL → ten mění propustnost membrány pro určité látky nebo aktivuje enzymy (enzymy spustí biochemickou reakci)

–        hormony steroidní povahy pronikají přímo do buňky → vážou se na receptor v cytoplazmě → komplex hormon-receptor putuje do jádra buňky a váže se na určité místo DNA → syntetizují se speciální enzymy → enzymy spustí biochemickou reakci

 

Hormony ovlivňují v těle v podstatě čtyři životní funkce:

  1. celkový metabolismus
  2. hospodaření s ionty a vodou
  3. růst
  4. rozmnožování

 

Hormonální regulace je uspořádána hierarchicky. Nejvyšší postavení má hypotalamo-hypofyzární systém.

 

HYPOTALAMO-HYPOFYZÁRNÍ   SYSTÉM

Hypotalamus je spodní část mezimozku, z jeho nervových buněk jsou uvolňovány hormony, které:

a)     se hromadí v neurohypofýze (zadním laloku hypofýzy), z níž jsou vylučovány:

–        antidiuretický hormon (ADH) – zvyšuje propustnost buněčných membrán pro vodu v distálním kanálků ledvin a umožňuje její zpětné vstřebávání

–        oxytocin – působí pravidelné stahy hladké svaloviny (dělohy při porodu)

b)     jsou vedeny v adenohypofýze (předním laloku hypofýzy) a povzbuzují nebo inhibují produkci jejich hormonů

/hypotalamus je s hypofýzou spojen nervově (se zadním lalokem hypofýzy) a cévně (s předním lalokem hypofýzy)

 

Hypofýza (podvěsek mozkový) je oválné tělísko zavěšené na hypotalamu. Její zadní lalok – neurohypofýza – pouze skladuje a posléze odevzdává do krve hormony produkované hypotalamem.

Její přední lalok – adenohypofýza – produkuje:

    somatotropin = růstový hormon, podporuje růst těla, hojení poškozených tkání; je aktivní zejména v mládí; nedostatek se projeví trpasličím vzrůstem (nanismus), nadbytek způsobuje nadměrný růst (gigantismus), nadprodukce v dospělosti vede ke zvětšení okrajových částí těla (akromegalie)

–        prolaktin = v těhotenství podporuje růst mléčné žlázy; po porodu vyměšování mléka u žen v době kojení

–        kortikotropin = řídí činnost kůry nadledvinek

–        tyrotropin = řídí činnost štítné žlázy

–        folitropin = ovlivňuje dozrávání folikulů ve vaječníku

–        lutropin = vyvolává ovulaci a tvorbu žlutého tělíska ve vaječníku a tvorbu dalšího hormonu estrogenu; u mužů vyvolává rozmnožování pohlavních buněk (spermatogenezi), působí na buňky varlete, které tvoří mužský pohlavní hormon testosteron.

 

ENDOKRINNÍ   ŽLÁZY

–        štítná žláza = párová žláza uložená po stranách štítné chrupavky hrtanu, její buňky kumulují jod (musí být přijímán v potravě), produkují hormony obsahující ve své molekule atomy jodu – thyroxin a trijódthyronin, oba hormony ovlivňují celkový metabolismus, termoregulaci, růst a vývoj; dále produkuje kalcitonin, který snižuje hladinu vápníku v krvi

–        příštitná tělíska = 2 páry čočkovitých útvarů při zadní straně štítné žlázy, produkují parathormon udržující stálou hladinu vápníku v krvi

–        nadledvinky = párová žláza umístěná na horním vrcholu ledvin. Rozlišujeme:

a)     vnější kůru → vylučuje glukokortikoidy (především kortizol) účastnící se metabolismu živin a působící protizánětlivě;

mineralokortikoidy (především aldosteron) zvyšující zpětné vstřebávání sodíku (a tím i vody) v ledvinách

androgeny produkované pouze v nepatrném množství, podílejí se na správné diferenciaci pohlaví

b)     vnitřní dřeň – produkuje:

adrenalin rozšiřující svalové cévy a podporující srdeční činnost

noradrenalin způsobující zúžení všech cév a tím zvýšení krevního tlaku

/adrenalin a noradrenalin se vylučují při stresu a připravují organismus k tělesnému výkonu a zátěžovým situacím; zvyšují také odbourávání tuků a glykogenu v játrech/

–        slinivka břišní = tvoří se zde inzulin (v tzv. Langerhansových ostrůvcích), který snižuje hladinu glukózy v krvi, a glukagon, který působí opačně; slinivka břišní produkuje také trávicí enzymy

–        vaječníky – folikuly vaječníků produkují estrogeny podporující růst ženských pohlavních orgánů; žluté tělísko vylučuje vestaveny, důležité např. pro menstruační cyklus

–        varlata – Leydigovy buňky produkují testosteron podporující růst pohlavních orgánů, atd.

 

Endokrinní žlázou je také šišinka vylučující hormon melatonin (ovlivňuje např. dobu spánku, bdění a rozmnožování) a brzlík – kromě produkce hormonů tvoří také T-lymfocyty.

 

Nemoci hormonální soustavy

Struma = zvětšení štítné žlázy, může být spojena s její hypofunkcí i hyperfunkcí. V oblastech, kde je nedostatek jodu ve vodě se u lidí tvoří tzv. endemická struma.

Hypothyreóza = nedostatek hormonů štítné žlázy, projevuje se zimomřivostí, svalovou slabostí, mentální otupělostí a ukládáním tuků do podkoží; v dětství způsobuje zpoždění tělesného a duševního vývoje (kretenismus).

Hyperthyreóza (Basedowa choroba) = zvýšená tvorba hormonů štítné žlázy, zvyšuje tvorbu tepla, zrychlení srdeční činnosti, hubnutí a neklid.

 

Cukrovka (diabetes mellitus) = onemocnění způsobené zvýšenou hladinou glukózy v krvi; může být způsobeno nedostatečnou tvorbou inzulinu (DM 1. typu, často začíná v mládí, pacient je závislý na podávání inzulinu) nebo poruchou působení inzulinu v tkáních (DM 2. typu, pacient není závislý na inzulinu); v obou případech se glukóza hromadí v krvi a způsobuje vážné poruchy metabolismu (nejen sacharidů, ale i bílkovin a tuků).

Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!