Fyziologie rostlin – maturitní otázka (3)

 

Otázka:  Fyziologie rostlin

Předmět: Biologie

Přidal(a): Isabelllka

 

FOTOSYNTÉZA A DÝCHANÍ, VODNÍ REŽIM ROSTLINY, POHYBY ROSTLIN, VÝŽIVA ROSTLIN

(BIOGENNÍ PRVKY, AUTOTROFIE, HETEROTROFIE)

 

A) VODNÍ REŽIM

VODA

  • je nenahraditelnou složkou rostlinného těla
  • významné rozpouštědlo, hraje důležitou roli při transportu látek = transportní funkce
  • účastní se mnoha metabolických procesů (fotosyntéza, dýchání)
  • termoregulační funkce (chrání před prudkými teplotními změnami)
  • umožňuje šíření plodů (hydrochorie)
  • podílí se na rozmnožování a různých reakcí
  • při nedostatku vody se sníží turgor svěracích buněk průduchů a štěrbina se uzavírá
  • přebytek vody způsobí zvýšení turgoru svěracích buněk a štěrbina průduchů se otevírá

 

VODNÍ BILANCE = poměr mezi příjmem a výdejem vody

VODNÍ DEFICIT = množství vody, které chybí rostlině k jejímu plnému nasycení

  • vzniká při nadměrném výparu

 

Vodní režim rostliny zahrnuje příjem, vedení a výdej vody

  • průměrně voda tvoří  70 – 80% hmotnosti rostliny
  • nejméně vody: semena a plody (došlo by k roztrhnutí, protože by v zimě zmrzla)

 

PŘÍJEM VODY

  • nižší rostliny a ponořené vodní vyšší rostliny přijímají vodu celým povrchem těla
  • většina vyšších rostlin přijímá vodu kořenovým systémem, pomocí kořenového vlášení
  • rostliny přijímají dvěma způsoby:
    • a) apoplastickou cestou (pasivně) = pouze buněčnými stěnami a volnými mezibuněč. prostory, bez spotřeby E, rychlejší než aktivní způsob
    • b) symplastickou cestou (aktivně) = z buňky do buňky přes membrány a cytoplazmu
  • spotřeba E, malá rychlost
  • difúze = částice jedné látky pronikají mezi částice druhé látky, hypertonické prostředí
  • osmóza=difúze přes membránu, přes kterou se dostávají jen menší molekuly, hypoton. prostředí

 

Příjem vody ovlivněn:

  • a) teplotou půdy – při snižování teploty se příjem snižuje, může se až zastavit
  • b) koncentrací půdního roztoku – vysoká koncentrace osmoticky aktivních látek zabraňuje příjmu vody
  • c) intenzitou transpirace – čím více vody rostliny vydávají, tím více vody přijímají
  • d) obsahem kyslíku v půdě – čím intenzivněji rostliny dýchají, tím více vody přijímají

 

VEDENÍ VODY

  • voda přijatá rostlinou je rozváděna po celém těle
  • u cévnatých rostlin se k tomuto účelu vyvinuly cévní svazky – cévy, cévice, třeba dodávat E
  • v mezibuněčných prostorách a buněčných stěnách nedodává se E, rychlejší

 

TRANSPIRAČNÍ PROUD = proudění vody s rozpuštěnými anorganickými látkami dřevní částí cévních svazků od kořene nahoru

  • probíhá samovolně – voda se odpařuje z listů → posouvá se vodní sloupec
  • umožňuje ho:
    • a) transpirace = odpařování vody z nadzemních částí
    • b) kořenový vztlak –tlak vytlačuje vodu a v ní rozpuštěné látky z kořene do nadzemních částí
      • na jaře když stromy nemají listy, dodat E
    • c) koheze molekul vody = soudržnost vodního sloupce
      • proud vody drží u sebe, nepřetéká
    • d) kapilarita = vzlínání vody v úzkých trubicích
    • e) adheze = přilnavost vody ke stěnám cév

 

VÝDEJ VODY

  • rostlina vydává vodu několika způsoby:
  • a) TRANSPIRACÍ = odpařování vody z nadzemních orgánů rostlin, hlavně z listů odpařováním
    • pasivní děj → nevyžaduje přísun E
  • b) GUTACÍ = výdej vody ve formě kapek hydatodami
    • nastává při velké vzdušné vlhkosti, kdy je pozastavena transpirac
    • gutační voda obsahuje minerální látky
  • výdej vody ovlivňuje: – obsah vody v rostlině, stav listů a průduch,
    • teplota vzduchu (s rostoucí teplotou transpirace stoupá a při určité   teplotě se průduchy uzavřou),
    • vlhkost vzduchu (s rostoucí teplotou transpirace klesá)
    •  světlo (zvyšuje transpiraci, průduchy se otevírají)

 

B) METABOLISMUS

→ FOTOSYNTÉZA (anabolismus) A DÝCHÁNÍ (katabolismus)

FOTOSYNTÉZA

  • Maturitní otázka č. 2
  • biochemický proces, který má zásadní vliv na udržení života na Zemi
  • za účasti slunečního záření a chlorofylu dochází k přeměně anorganických látek (H20, CO2) na látky organické (sacharidy)
  • probíhá v chloroplastech
  • dochází k přeměně světelné energie na energii chemických vazeb
  • intenzita fotosyntézy závisí na mnoha faktorech:
    • VNĚJŠÍ
      • SVĚTLO – ↑ intenzita → ↑rychlost fotosyntézy, ale jen do určité úrovně
      • KONCENTRACE CO2 v ovzduší
      • VODA – nedostatek se projevuje uzavíráním průduchů
      • TEPLOTA – nejintenzivnější při 25 – 30 stupňů
      • (teplotní optimum: 15 – 25 stupňů, t=-1 →zastavení, t=+30→rychlost klesá)
    • VNITŘNÍ
      • množství chlorofylu
      • stáří listů
      • minerální výživa,…

 

DÝCHÁNÍ (respirace)

  • = soubor katabolických reakcí, kterými rostlina uvolňuje E z organických sloučenin a tato E se dále spotřebovává
  • hlavním substrátem pro dýchání jsou jednoduché cukry, hlavně glukóza
  • pro rostliny je typické dýchání za aerobních podmínek = za přítomnosti kyslíku

 

Srovnání fotosyntézy a dýchání:

FOTOSYNTÉZA DÝCHÁNÍ
-probíhá jen v buňkách s fotosynteticky aktivními barvami -probíhá ve všech živých rostlinných buňkách
-probíhá jen na světle – probíhá na světle i ve tmě
-CO2 a H2O vstupují do reakce -CO2 a H20 se uvolňují
-kyslík se uvolňuje -kyslík se spotřebovává
-hromadí se energeticky bohaté zásobní látky, hmotnost rostliny se zvyšuje -zásobní látky se spotřebovávají,

hmotnost rostliny se snižuje

 

C) VÝŽIVA ROSTLIN

AUTOTROFNÍ = schopny přeměňovat anorganické látky na látky organické

  • fotosyntetizující květiny a rostliny (zelené rostliny)

 

HETEROTROFNÍ – získávají živiny různým způsobem:

  • a) SAPROFYTÉhemisaprofyté (polosaprofyté) – př. vstavačovité
    • holosaprofyté (úplní saprofyté) – př. hlístník
    • = zisk živin z odumřelých částí (jehličí, opad.listy,..)
    • asi už neexistuje
  • b) PARAZITÉ = odebírá látky živým org. – podbílek šupinatý, kokotice
    • hemiparazité (poloparazité) – zelené, fotosyntéza – jmelí
    • holoparazité (úplní p.) – nezelené

 

MIXOTROFNÍ = přechod mezi autotrofním a heterotrofním způsobem života

  • charakteristická tím, že autotrofní rostlina vyžaduje pro svůj život přísun některých organických látek
  • př. řasy, masožravé rostliny – rosnatka okrouhlolistá, žláznatka, konvice)
  • živý se hmyzem, vylučuje leptavou tekutinu → na ní se nalepí hmyz → masožravka ho sežere
  • a) symbióza – bakterie + hrách
  • b) mykorhiza – houba + -rostlina
  • c) lichenismus – vytváří lišejníky – hlízkovité bakterie + kořeny bobovitých rostlin

 

MINERÁLNÍ

  • procesy příjmu, vedení a využití minerálních látek, tzv. iontů anorganických látek – nezbytně nutné
  • hlavním zdrojem minerálních látek pro rostliny je půda (pevná fáze půdy – jíl a humus)
  • jednobuněčné org. a vodní rostliny přijímají celým povrchem těla
  • vyšší rostliny kořenovým systémem – kořenové vlášení
  • k transportu iontů ke kořenům slouží půdní roztok

 

kompletní živný roztok

  • = všechny živiny, postupně se ubírají jednotlivé prvky (rostlina v čistém křemičitém písku)
  • → pozorování (jak hodně roste, atd)
  • přehled o tom, co která rostlina potřebuje
  • → HYDROPONIE = pěstování rostlin pouze v živném prostředí

 

BIOGENNÍ PRVKY

  • prvky živých organismů a mají v něm specifickou funkci
  • zjištění: rostliny + sušina →po spálení vznikne popel →zbydou anorg. látky (CO2,H20,NO2,..)
  • dělíme je na:
    • MAKROBIOGENNÍ – ve větším množství, stavební fce (C, H, O2, N, S, K, P, Mg, Ca)
    • MIKROBIOGENNÍ – funkce katalyzátoru, prvky stopové (=stačí menší množství) – Fe, Cu, Zn, Mn, Mo, B, Cl
    • UHLÍK – základ všech organických sloučenin, hlavním zdrojem je atmosférický CO2, částečně přijímán z půdy ve formě HNO3-
    • KYSLÍK – dýchání, stavební prvek všech živých organismů
      • přijímán ze vzduchu, vody a z půdy
      • konstantní množství → není třeba dodávat
    • VODÍK – stavební prvek ve všech živých organismech → energetický metabolismus, přijímán v podobě H20
    • DUSÍK – je součást bílkovin (aminokyselin)
      • všechny květiny ho potřebují, protože má vliv na růst
      • zisk v podobě vodních roztoků z půdy (dusičnany – NO3-, NH4+), ne ze vzduchu
      • nedostatek → květiny nízké, malé listy, málo rostou, světlozelené, neprospívají
      • přebytek →tmavězelené, nechce se jim kvést, bujně rostou, špatný vývoj pletiv
      • nitrifikační bakterie → váží na sebe N
      • nitrofilní druhy = plevel, kopřiva, černý bez → mají hodně N
    • FOSFOR – je součástí nukleových kyselin, ATP → účast na fotosyntéze i dýchání
      • příjem ve formě (PO4)3-, (HPO4)2-, (H2PO4)2-
      • má vliv na tvorbu květů a plodů
      • nedostatek → listy zakrnělé, bledě zelené, zpomaluje se růst, méně plodů
      • nadbytek → intenzivní metabolismus
    • SÍRA – zisk z půdy, protože jí je tam hodně, ve formě (SO4)2- →hrozí zasolení půd
      • některé sloučeniny jsou ve vyšších koncentracích pro rostliny škodlivé
    • DRASLÍK – ovlivňuje otevírání a zavírání průduch → ovlivňuje fotosyntézu
      • vliv jak rostlina přežije sucho a nízké teploty → zvyšuje odolnost → nutný
      • přijímán ve formě draselného kationtu K+ z půdy
    • HOŘČÍK – přijímán z roztoku z půdy ve formě hořečnatých kationtů (Mg)2+
      • součást chlorofylu → nezbytné pro průběh fotosyntézy, dýchání, syntézu nukl.kys
      • nedostatek → INTERVENÁLNÍ CHLORÓZA = listy žloutnou mezi žilkami
    • VÁPNÍK – zisk z roztoku s vodou z půdy ve formě vápenatých iontů (Ca)2+
      • ovlivňuje děje v buňce – činnost membrán, neutralizuje toxický účinek org.kys.
      • většinou ve formě nerozpustných šťavelanů
      • nedostatek → zpomalení růstu kořenů, rostliny, žloutnutí listů
    • ŽELEZO – přijímán ve formě iontů železnatých (Fe)2+ nebo železitých (Fe)3+
      • průběh fotosyntézy, součástí systému předávající elektrony
      • nedostatek → žloutnutí a opadávání listů
    • BOR – vliv na metabolismus cukru
      • nedostatek → SRDÉČKOVÁ CHOROBA – u řepy cukrovky
    • ZINEK– vliv na aktivaci enzymů, příjem ve formě zinečnatých kationtů (Zn)2+
      • nedostatek → narušení tvorby semen
    • MĚĎ – součást enzymů, přijímán ve formě (Cu)2+
      • podíl na procesu fixace vzdušného dusíku půdními bakteriemi
      • hromadí se hlavně v semenech a rostoucích částech rostliny
      • nedostatek → zpomalení růstu a kvetení, chloróza

 

Živiny pro zemědělské plodiny bývají často doplňkovým hnojením, rozlišujeme HNOJIVA:

  • A) STATKOVÁ – přírodní (organická)– kompost, hnůj, močůvka
    • výhoda: bezezbytku rozložitelné, nedostávají se do půdy cizí látky
    • nevýhoda: omezené množství, nemůžeme ovlivňovat složení (hl. N)
  • B) PRŮMYSLOVÁumělá
    • výhoda: můžeme volit hnojivo se složením nejlepším pro danou rostlinu
    • nevýhoda: spotřebuje se jen část, přehnojení → hypertonické prostředí → nic neporoste
    • např. dusíkatá (močovina, amoniak, ledky), sírany, fosforeční, draselná, vápenatá, NPK
  • C) ZELENÉ HNOJENÍ – bobovité rostliny poutají vzdušný N
    • hypotonické prostředí = pěstování v živném roztoku, bez půdy a hlíny
  • D) RŮST ROSTLIN
    • základní znak života
    • rostliny na rozdíl od živočichů rostou po celý život
    • =charakteristické nevratné zvětšování rozměrů i hmotnosti rostlin → je spojen se změnami tvaru a vnitřního uspořádání rostlinných orgánů
    • uskutečňuje se pomocí meristémů – dělivých pletiv

 

Rozlišujeme fáze, které lze rozlišit u každé rostliny:

  • a) ZÁRODEČNÁ FÁZE = embryonální – zmnoží se buňky dělivých pletiv
  • b)PRODLUŽOVACÍ FÁZE– buňky se zvětšují a protahují, vznikají velké centrální vakuoly
  • c)ROZLIŠOVACÍ FÁZE = diferenciační – buňky se stavebně i funkčně diferencují, vznik pletiv a orgánů, buňky nabývají svého konečného tvaru a velikosti
    • nadzemní části rostlin rostou kratší dobu než kořeny

 

FATRORY RŮSTU:

  • 1) VNĚJŠÍ = světlo, teplo, voda
  • 2) VNITŘNÍ = rostlinné hormony
  • SVĚTLO – nezbytně nutné pro fotosyntézu
    • rostlina na světle → nižší listy, hustě nad sebou, tmavozelená
    • nedostatek světla → protahuje se do dálky, žlutozelené, listy daleko od sebe, dochází k etiolizaci = pěstování rostlin při nedostatku světla
  • TEPLO – teplotní optimum 15 – 30 stupňů
    • růst probíhá mezi 5 (teplotní minimum)– 40 stupni (teplotní maximum)
    • každá rostlina má jiné nároky
  • VODA – důležitá hlavně v zárodečné a prodlužovací fázi, musí jí být dostatek – vliv na růst
  • ROSTLINNÉ ORGÁNY (fytohormony) – použití v zahradnictví
    • už v malém množství ovlivňují růst a vývoj rostlin
    • organické sloučeniny syntetizované v pletivech
    • rozlišujeme:
      • a) STIMULÁTORYpovzbuzují růst, hlavně na jaře
        • AUXINY – podpora prodlužovacího růstu buněk
          • podporují zakořeňování
        • GIBERELINY – urychlují růst orgánů, klíčení semen
        • CYTOKINY–urychlují buněčné dělení, vývoj pupenů
      • b) INHIBITORYzpomalují růst, působí hlavně přes zimu
        • KYS. ABSCISOVÁ – zpomaluje růst, způsobuje, že květiny v zimě nevykvetou a opad listu na podzim
          • navozuje u rostlin odpočinek (dormaci)
        • ETHYLEN–zpomaluje růst kořene a stonku, opad listů,květů,plodů
          • použití na dozrávání plodů, na plevele a pokud nechci aby rostlina byla vysoká
    • ROČNÍ PERIODICITA RŮSTŮ – u nás období klidu v zimě = DORMACE (stromy mají opadané listí, nerostou)

 

E) CELISTVOST ROSTLIN

  • celistvost rostlinného těla je hlavně důsledkem: RŮSTOVÝCH KOLERACÍ
  • =vzájemné vztahy mezi jednotlivými orgány rostlin
  • př. třešeň →ořežu větve – kořeny zůstanou → na jaře vytvoří si větší listy a plody, velikost kořenné plochy se přizpůsobí kořenu
  • změna jedné části rostliny působí na ostatní části, cílem je znovuobnovení rovnováhy, která byla porušena
  • souvisí s REGENERACÍ = obnovení opotřebovaných nebo poškozených částí
  • významný způsob obrany rostlin
  • umožňuje vegetativní rozmnožování rostlin řízky
  • APLIKÁLNÍ DOMINANCE = hlavní vrchol blokuje růst ostatním, aby ho nepřerostli
    • když se hlavní vrchol uřízne → všechny rostou stejně
  • POLARITA= 3 větve vrby, zavěsím je do skleníku → 1.vrškem nahoru, 2. vodorovně, 3. vrškem dolu → i přesto kořeny vždy porostou na stejné části
  • ROUBOVÁNÍ – musíme si dávat pozor na polaritu, nesmí se prohodit póly rostlin
  • METODA EXPLANTÁTOVÉ KULTURY – část rostliny použijeme k pěstování jiné nové rostliny

 

F) VÝVOJ ROSTLIN (ONTOGENEZE)

  • ontogeneze = individuální vývoj jedince
  • zahrnuje období od vzniku až do smrti rostlinného jedince
  • uplatňují se genetické vlivy a vlivy vnějšího prostředí
  • fylogeneze = vývoj druhu
  • období vývoje jedince zahrnuje několik fází:
    • EMBRYONÁLNÍ = první období v životě rostliny
      • vývoj embrya od vzniku zygoty až po dozrání semene
    • VEGETATIVNÍ (vegetační) – začíná klíčením semene → pak tvorba vegetativních orgánů (kořene, stonku, listu), tvorba květů a plodů a pak zaniká
      • rozmnožování pouze nepohlavně
    • FÁZE DOSPĚLOSTI –rostliny jsou schopny se pohlavně rozmnožovat,tvorba pohl. b, výtrusů
    • FÁZE STÁRNUTÍ – převažují rozkladné děje, jednotlivé orgány odumírají, rozm. zastaveno

 

KLÍČIVOST ROSTLIN = proces růstu a vývoje zárodku a vzniku klíční rostliny

  • potřebné podmínky: teplo, voda, vzduch
  • různě dlouhá doba (často několik let – 4)
  • v nesprávných podmínkách neklíčí

 

ŽIVOTNÍHO CYKLUS

  • = trvání života rostliny od jejího vzniku po její odumření
  • podle něj dělíme:
    • 1. EFEMERY = rostliny, které mají životní cyklus velmi krátký – 2-3 týdny, př. osivka jarní
    • 2. JEDNOLETÉ – během jednoho roku vykvetou, vytvoří plody a odumírají
      • =letničky (nepříznivé zimní období přežívají v podobě semene), př. fazol, hrách, okrasné rostliny – astra, jiřina, afrikán, cínie
    • 3. OZIMY – vyklíčí na podzim, přezimují a na jaře vykvetou a oplodí, př. obilniny – ječmen, pšenice
    • 4. DVOULETÉ – 1. rok: vznik vegetativních orgánů, 2. rok: kvetou a plodí a umírají, př. mrkev, petržel, řepa, divizna, karafiát, měsíčnice
    • 5. VYTRVALÉ (pereny) – žijí víc vegetativních období, na svém stanovišti několik let → slouží k tomu cibulky(tulipán, sněženka)
      • hlízky, kořeny, oddénky (sasanka, kosatec, orsej)
      • někdy kvetou jen 1 za život, většinou každý rok, př. lilie, leknín

 

FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VÝVOJ ROSTLIN:

  • hlavně vnější faktory
  • a) TEPLO – někdy výhodné chladné prostředí
    • JAROVIZACE (=vernalizace) = účinek nízkých teplot vyvolávající kvetení
    • rychlení konvalinek – oddénky
  • b) SVĚTLO–FOTORESPIRISMUS =schopnost org. rozlišit světlo, tmu a přizpůsobit se jejich rozdíl. délce
    • podle nároků na délku osvětlení rozdělujeme rostliny na:
      • DLOUHODENNÍ – ke kvetení potřebují víc než 12h světla
        • př. špenát, pšenice, ředkvičky, řepa, salát
        • pokud chci pěstovat v zimě → svítit žárovkou
      • KRÁTKODENNÍ – potřebují dlouhou tmavou periodu
        • světlo méně než 12h
        • př. tulipán, chryzantémy, rýže, sója
        • chci pěstovat v létě→zastínit
      • NEUTRÁLNÍ – kvetou kdykoliv
        • př. sedmikráska, pampeliška
        • fotoperioda = délka denního osvětlení

 

G) POHYBY ROSTLIN A DRÁŽDIVOST

  • pohyby pomalé, jsou projevem dráždivosti = schopnost vnímat podněty z okolního prostředí a reagovat na ně, dělení pohybů:
    • FYZIKÁLNÍ = vykonávají živé i odumřelé části rostlin (šiška spadlá ze stromu)
      • HYGROSKOPICKÉ
        • mechanický princip – pletiva se nasáknou vodou
        • přechod z vlhka do sucha
        • založené na různé nasáklivosti rostli vodou
        • př. otevírání šišky – cílem je otevření za slunného teplého počasí, vlhkem se zavírají
      • MRŠTIVÉ (kohezní)
        • založené na soudržnosti molekul vody
        • umožňuje otevírání výtrusnic kapradiny– na povrchu mají pruh buněk s charakteristicky ztlustlými buněčnými stěnami, tzv. prstenec – při dozrávání výtrusů se snižuje obsah vody až dojde k roztržení a vymrštění zralých výtrusů
    • VITÁLNÍ = vykonávají pouze živé části rostlin
      • lokomoční = pohyb z míst na místo (taxe)
      • ohybové = část rostliny se ohne (indukované – tropismy, nastie; ohyby autonomní)
      • TAXE – řasy pomocí bičíků a brv
        • FOTOTAXE = pohyb za světlem
      • TROPISMY – vyvolané podrážděním, rostliny na ně reagují kladně (ohyb za zdrojem) nebo záporně (ohyb od zdroje podráždění)
        • orientované pohyby za světlem
        • FOTOTROPISMUS – otočení listů směrem ke světlu
          • kladně fototropické-stonky; záporně kořeny
        • GEOTROPISMUS (gravitropismus) – směr pohybu ve směru nebo proti směru působení zemské gravitace(pozitivně geotropické=rostou ve směru jsou kořeny; negativně geotropický stonky)
        • HYGROTROPISMUS –reakce na rozdílnou vlhkost prostředí-kořeny kladné
      • NASTIE – směr pohybu není závislý na směru podnětu -reaguje na intenzitu, ne na zdroj podnětu
        • FOTONASTIE – otevírání a zavíraní květu podle intenzity světla (růže)
        • TERMONASTIE – ohyby vyvolané změnou teploty (tulipán)
        • SEISMONASTIE – ohyby vyvolané otřesy, ochrana před býložravci, př. citlivka, šťavel
        • NYKTINASTIE = spánkové pohyby – ohyby vyvolané střídáním dne a noci, šťavel
      • AUTONOMNÍ = samovolné – probíhají bez vnějšího podnětu na rozdíl od indukovaných pohybů
        • hlavně růstové pohyby u klíčních rostlin
        • pohyby vychází z nerovnoměrného růstu rostlin = růstová nastie (fotonastie, termonastie)
        • pohyby vychází ze změny turgoru v buňkách = turgorová nastie (seismonastie, nyktinastie)
      • pohyby aktivní a pasivní (= působením vody nebo větru)


Další podobné materiály na webu:

💾 Stáhnout materiál   🎓 Online kurzy
error: Content is protected !!