Ekologie – maturitní otázka z biologie (3)

Otázka: Ekologie

Předmět: Biologie

Přidal(a): M

Zabývá se organismem a jeho obydlím
Ekolog Haeckel → stanovil pravidla
Nauka o vzájemných vztazích mezi organismy a jejich životních prostorách
Rozdělení – Autekologie – zabývá se jednotlivými druhy
- Synekologie – zabývá se více organismy
- Populační ekologie – studuje populace
- Ekologie společenstev – studuje společenstva a ekosystémy
Podle různých jednotlivých druhů – ekologie hub, bakterií, rostlin, živočichů, člověka

Ekologické pojmy

Biocenóza – společenstvo všech organismů obývajících jeden prostor (ZSJ)
- Přírodní (přirozená) → v přírodě vzniká samo (např. pralesy, poušť) →musí platit rovnováha, je tam určitý vztah, je trvalejší
- Umělá – vznikají zásahem člověka, rovnováha narušena, vztahy méně trvalejší, př. rybník
Ekosystém – ekologický systém života org. (na určitém území) → musí být nějaký vztah, 2 složky
- Autotrofní – příjem jednoduchých látek a výroba složitých, energie ze slunce (př. fotosyntéza)
- Heterotrofní – příjem složitých látek a výroba jednoduchých, energie se uvolňuje, např. konzumenti, reducenti
- Součástí může být biocenóza – tvoří živou složku → fytocenóza (R), Zoocenóza (Ž)
Biotop – určité vymezeni prostoru, ve kterém žije jedinec, populace, nebo společenstvo
Biom – ekosystém určité geografické zóny (oblast, s určitými typy vegetace)
Ekologická valence – určité rozmezí podmínek, ve kterém je org. schopen žít
- Euryektní – široká ekologická valence=hodně adaptabilní, velká tolerance, kopřiva, hmyz
- Stenoektní – malá adaptabilita, tropické rostliny, raci, medvědi
Ekotyp – tvarová nebo funkční varianta druhu, která je podmíněna prostředím, dědičná, Pyrenejský ekotyp, Krkonošský ekotyp
Areál – soubor stanovišť, kde druh žije, vyvíjí se, rozmnožuje se, … →kosmopolité (široký areál) = prvoci, bakterie, mouchy, kopřivyy,…
- Kosmopolitní druh – široký areál, rozšířen prakticky po celém světě, př. člověk, moucha domácí
- Endemický druh – na určitém území, jinde se nevyskytuje, př. madagaskarská šelma fosa

Abiotické podmínky života

Sluneční záření – energie pro život na zemi, k zemskému povrchu má určité rozmezí 290-5000nm
- Ultrafialové záření (10-380nm) – většinou pohlcováno ozónovou vrstvou, ve větších dávkách životu nebezpečné, v malých dávkách – důležité pro vznik vitamínu D (aby se fosfor a vápník správně ukládal do kostí)
  - Ve větší míře záření – mutagenní účinky
- Viditelné záření (380-760nm) – světlo → základní zdroj energie pro fotosyntézu, živočichům umožňuje schopnost vidění
  - Intenzita a délka světla ovlivňuje ve velkém množství organismy
  - Fotoperiodicitu – určité pravidelné změny (střídání dne a noc, délky dne a noci) → vliv na R
    - Rozlišují rostliny světlobitné (ze tmy do světla = kvetení) a stínobitné
  - Vliv na Ž – orientace v prostoru, barevnost živočichů, aktivita, ovlivnění biorytmu, stimulace hormonů (rozmnožování, migraci, výměna peří a srsti; u člověka ovlivňují hormony ze šišinky)
- Infračervené světlo 760nm-1mm)– zahřívá tělo organismů i neživá tělesa
  - Vydává každý organismus, teplo zpomaluje nebo urychluje biochemické reakce, 15-30 ̊C (některé bakterie až -90 nebo -270)
  - Stenotermní – nesnesou kolísání teploty, musí mít určité optimum
  - Eurytermní – nevadí výkyvy teplot
  - Ž rozdělíme na
    - teplokrevné (stálá tělesná teplota, vlastní termoregulace, neovlivňuje prostředí, savci (36-37) a ptáci (41-42))
    - studenokrevní (plazi, obojživelníci, ryby, teplota těla závislá na prostředí →při snížené teplotě upadají do = anabióza – stav strnulosti)
  - Vzduch – ovlivňuje organismy svým tlakem, prouděním, složením a teplotou
    - Kyslík – velmi stabilní 21%, dostal se do vzduchu teprve jako produkt fotosyntézy, s vyšší nadmořskou výškou jeho množství klesá, pro anaerobní organismy je toxický
      - Více kyslíku ve studenější vodě, v teplé dochází k rozkladu
      - Kyslík potřebujeme ke spouštění metabolismu – rozklad látek
      - Na kyslíkový dluh – sprint
    - Oxid uhličitý – ve vzduchu 0,03 %
      - Důležitý pro fotosyntézu, zdroj uhlíku pro organické sloučeniny → skládá jednotlivé složité látky (cukr, tuk,…), množství roste vlivem spalování fosilních paliv, větší koncentrace nad různými aglomeracemi
    - Dusík – 78% ve vzduchu, přímo ho využívají jen některé prokaryotické organismy, hlízkové bakterie, které žijí v symbióze na houbovitých R, sinice, vyšší obsah org. je pro většinu org. toxický
    - Vzdušná vlhkost – Význam vzduchu – proudění
      - Ž – ovlivňuje orientace → zachycení pachů, využití při letu, echolokace – dorozumívání
      - R – opylování rostlin, přenes semen a plodů
      - Ovlivnění prostoru (teritoria) – pachová stopa
      - Pokud je proudění malé, shromaždují se škodliviny → ovlivnění org
    - Tlak vzduchu – 0,1 MP, vůči tlaku většina organismu odolná, tlak klesá se stoupající nadmořskou výškou
    - Hustota – nízká, čím výš, tím menší hustota
  - Voda – zdroj pro veškerou obživu, výskyt v hydrosféře
    - 3 skupenství (plynné=využívají R, kapalné=nejdůležitější)
    - Mořská voda – 78% zemského povrchu, sladká voda 2% zemského povrchu (proudící potoky, řeky) + ledovce (nejvíc sladké vody)
    - Salinita – vliv na sladkovodní org., mořské org., některé organismy střídají sladkou a slanou vodu (losos obecný)
      - Slané vody – větší hustota (žijí spíše větší org. → voda je nadnáší) → přizpůsobeny i tvarem (aerodynamický tvar = aby lépe pronikali hustotou vody)
      - Čím teplejší voda, tím větší salinita; při 4 stupních je hustota vody největší
      - Hustota 775x větší než vzduch
    - Hydrostatický tlak – roste s hloubkou
      - Nebezpečí náhlé změny tlaku = Kesenova nemoc (plynná embolie)
      - Těla bez schránek (došlo by k rozdrcení), ovlivnění metabolismu bílkovin
    - Množství kyslíku – čím teplejší voda, tím méně kyslíku
    - Propustnost světla (s hloubkou ubývá intenzita světla)
      - Dáno i obsahem dna a zahalovacích látek (bahno, nečistoty)
    - Vliv vody na suchozemské organismy
      - Člověk na ní vydrží maximálně 5 dní
      - Ž – příjem pitím, potravou → některé jsou vázáni na vodu svým zárodečným vývojem
      - R – voda k rozmnožování = mechorosty…
        
        Příjem kořenovým vlásením, vlhkomilné (rýže, kapraďorosty) a suchomilné R (kaktusy, sukulenty)
        
        Střední nároky (zbytek rostlin), nebo větší hostitele v symbióze
      - Ž za vodou migrují → ovlivnění růstu a vývoje živ. + hmyz = vývoj ve vodě (komáři)
      - H₂O je potřebná i k fotosyntéze
    - Půda – pedosféra = půdní obal země
      - Vzniká zvětráváním hornin a činností organismu
      - Matečná hornina (vzniká zvětráváním hornin a minerálů)
      - Humus – odumřelá těla,…
      - Edafon – soubor všech org. žijících v půdě (řasy, sinice, žížaly)
      - Je zdroj většiny min. látek
      - R upevnění na staveništích a Ž = úkryt
      - Pórovitost – prostory mezi půdními částmi, dává určitou vlastnost půdě
        
        Velikost půdních částic a Ž žijících tady
      - Sopečná činnost – schopnost půdních částic vázat na sebe vodu a v ní obsazené ionty
        
        Čím víc váže, tím více humusu
      - Teplota – největší výkyvy do hloubky 50 m → dál vyrovnávání teploty
        
        Záleží na klimatu (zeměpisné poloze), co 1 km o 30 ̊C ↑ (u zem. Jádra)
      - Chemické složení
        
        R – důležitý obsah solí (pro život nezbytné) → nejúrodnější je černozem →dusíkaté sloučeniny zvyšují úrodnost půdy a fosforečné soli (nedostatek P – rostlina menšího vzrůstu a málo plodů, nedostatek N = R je křehká)
      - pH – kyselé půdy = rostou mechy a masožravé R, rašeliny a vřes → zásadité půdy = bobovité R (hrách, sója…)
        
        Ž – chemické složení je méně podstatné → pouze pro Ž žijící v půdě → zooedafon= žije v půdě →ovlivňován vzduchem (méně tolerantní jsou v povrchových vrstvách)
        
        Světlo – orientace pomocí jiných smyslů
        
        Teplota – tmavší živočichové v tmavých půdách (menší výkyvy teplot) → větší výkyvy teplot (snižuje sníh = promrzání – nemrznoucí hladina půdy u nás je 1,2 m)
      - Půdní vlhkost – ovlivňuje samotný edafon
        
        Hygrobionti – vyžaduje hodně vody, prvoci, hlístice (škrkavky, viřníci)
        
        Hygrofilní organismy – dýchají vzdušný kyslík a vyžadují vysokou půdní vlhkost, většina půdních živočichů, larvy hmyzu, kroužkovci, měkkýši
        
        Xerofilní organismy – sušší půdy, nebo v půdě žijí dočasně, pavouci

Biotické faktory

Působí na prostředí i na jednotlivé organismy, působení jedinců navzájem
Živá složky systému v přírodě
Rozhoduje zde jedinec, druh a populace
- Jedinec – schopen samostatného života, jednobuněčné (bakterie, sinice, řasy a prvoci) mnohobuněčný (ostatní), nebuněční (viry)
- Druh – specifický jedinec, každý má svůj druh a areál (kosmopolitní, relit a endemit)
  - Areál – všechna naleziště daného druhu na zemi
- Populace – soubor jedinců téhož druhu, kteří žijí v určitém čase a prostoru kde se rozmnožují, působí zde migrace, př. populace rostlin= semena, plody,…
  - Populace živočichů = samci, samice, dospělí, vývojové stádium
  - Společná vlastnost všech populace je adaptabilita

Populace

Hustota (denzita) počet jedinců nebo hmotnost biomasy na určitou plochu
- Vyšší hustotu mají spíše drobné organismy a nízkou organismy větší (př. šelmy)
- Důležité udržovat hustotu populace v určitých mezích
- Pokles hustoty – nedostatek potravy, místa na hnízdění
- Ovlivňuje člověk – vyhubení přirozených predátorů, poškození biotopu, nadměrná ochrana
Růst – ovlivněn natalitou (množivostí = počtem narozených jedinců na počet členů populace)
- Mortalitou – úmrtností, uplatňuje se vliv prostředí např. dravci, parazité, nedostatek potravy
Migralita (stěhování) – migrace (stěhování se zpětným návratem na místo výskytu), emigrace – vystěhování), imigrace (přistěhování)
Otevřený růst populace je pomalý, poté jde rychle nahoru, zpomalí se a stabilizuje se na určitou hladinu → prostředí zpomalí růst početnosti (př. bakterie, viry, nový druh, …)
Uzavřený růst – pozvolněji nahoru, křivka ve tvaru S, ustálí se v rovnovážném stavu
Rozmístění – většinou shloučené (potomci jsou u rodičů), méně pak rovnoměrné (u druhů se silnou konkurencí) nebo náhodné
Struktura – složení populace podle různých hledisek, např. podle věku, pohlaví, sociální hierarchie
Nosná kapacita prostředí – hranice, za níž už růst populace není možný
Oscilace – krátkodobé kolísání, obměnou střídání ročních období
Fluktuace – dlouhodobé kolísání (1 za 4 roky-7 let)
Vztahy mezi populacemi
- Konkurence (kompetice) – soutěžení mezi jednotlivými druhy populace o prostor, partnery, místo k rozmnožování
  - Silnější a pohyblivější druhy vytlačují druhy slabší a méně pohyblivé
  - R – vyšší a mají více listů nebo kořenů, mohou potlačovat růst R v jejich okolí
  - Vnitrodruhová – mezi jedinci téhož druhu
  - Mezidruhová – mezi jedinci odlišných druhů
- Antibióza – jedna populace produkuje látky, potlačují růst druhé
- Predace (kořistnictví) – patří do konkurence, jedna populace tvoří kořist druhé populace, predátor je obvykle větší a početně slabší
  - Př. vlk a zajíc
- Parazitismus – vztah mezi populací hostitele a parazita, parazit je obvykle menší a početnější než hostitel
  - Parazité žijí na povrchu hostitele (ektoparazité) např. blechy, vší nebo uvnitř těla (endoparazité) např. tasemnice → poškozuje hostitelovy tkáně, orgány
  - Fakultativní parazité – parazitují pouze příležitostně, př. pijavka lékařská
  - Obligátní – parazitují celý svůj život, př. tasemnice
  - Symbiózy
- Protokooperace – pozitivní vztah v populaci, druhy se sdružují, navzájem si prospívají, využívají se navzájem

Společenstva (biocenózy)

Živá složka ekosystému, tvořen R, Ž, mikroorganismy a houby → na sobě závislá
Vzniká konkurence mezi druhy a parazity
Soubor populací různých druhů (R, Ž, mikroorganismů) na určitém biotopu
Fytocenóza – společenstvo R, zoocenóza – společenstvo Ž, umělé společenstvo – člověkem vytvořené (př. pole, lesy, zahrady, města)
Struktura biocenózy
- Prostorovou – dána rozmístěním jednotlivých populací v prostoru, výsledkem vztahů mezi organismy, mění se v čase
  - Horizontální – okraj rybníku a jeho střed, rozvrstvení na ploše
  - Vertikální (patra) – kořenová → mechová a lišejníkové → bylinná → … → stromové patro
- Druhové složení spol. se mění v prostoru a čase (př. kolísání srážek a t)
Společenstvo se mění v čase → ovlivněno abiotickými podmínkami → náhlá změna naruší statistiku
Druhové vztahy, mezidruhové vztahy

Biomy

Soubory společenstev daných určitými klimatickými podmínkami, vegetační pásma
Tropické deštné pralesy – oblast rovníku
- 25-30 ̊C, velké srážky 2000-8000 mm/rok
- Rostliny – dřeviny, epifyty (rostou v blízkosti kořenů vyšších rostlin), liány, kapradiny
- Ž – hmyz, kolibříci, papoušci, primáti, velké množství plazů
- Vysoká vzdušná vlhkost
Opadavé lesy – Indonésie, J \Evropa
- Střídání období, 15-20 ̊C, 1500-2000 mm/rok
- Stromy opadavé, R – listnaté stromy, kapradiny menšího vzrůstu → zásobní orgány – oddenky…
- Ž – letouni, hmyz, primáti, tapíři, hmyzožravci
Savany – J polokoule
- Střídání chladného a teplého počasí, období sucha a dešťů, 500-1000 mm/rok
- R – traviny nízkého vzrůstu, keře a stromy ojediněle
- Ž – kopytníci a šelmy, pavoukovci a hmyz
Tropické Pouště, polopouště
- Sahara největší, obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (40 stupňů), minimální srážky (11 měsíců bez srážek)
- R – sukulenty, Ž – plazy, pavoukovci, ještěři a hadi
Lesy středního a mírného pásu
- Oblast Japonska, Číny, Korea
- Srážky 1000-1800 mm, R – stromy duby, javory magnolie, Ž – panda, koala a drobní savci
Stepi – střední Asie, část Ukrajiny, J a S. Am
- Méně srážek 500 mm/rok, suchomilné rostlin a trávy, hlodavci, kopytníci (koně a bizoni)
Tundra – S polokoule, jehličnatý severský les
- Dlouhá zima 9-11 měsíců, srážky 300 mm/rok, R – zakrslé dřeviny – menší stromy brvy, břízy, mechy, lišejníky, Ž – sob, los, polární liška, tuleni, zajíci, lední medvědi
Tajga – obrovské teplotní rozdíly mezi teplem a zimou, 600mm/rok
- Jehličnany, los, sob, hnědí medvědi, grizzly, …

Ekosystém

Výměna látek a energie mezi ekosystémem a okolím, v každém ekosystému jsou klíčové druhy
Z hlediska vztahů ekosystému rozdělujeme org. do 3 základních skupin
- Producenti – primární organismy, vytváření organické látky z látek anorganických (zelené R, chemolitotrofní bakterie)
  - Zelené R, autotrofní org, fotosyntéza – hlavní děj, hlavní zdroj je sluneční energie
- Konzumenti
  - Heterotrofní org., závislé na organické hmotě, rozkládají organické látky
  - Řádu – kopytníci, 2. Řádu – masožravci a všežravci, 3. Řádu – masožravci (velkého rozměru)
- Reducenti (=Dekompozitoři)– rozkladači
  - Živý se mrtvou organickou hmotou, energii získávají rozkladem složitých org. látek na jednodušší
  - Rozkládají org. hmotu na anorganickou a zaručují koloběh látek
  - Houby a bakterie, kvasinky
- Vytváření potravního řetězce – soubor organismů, které jsou na sobě závislé
  - Pastevně kořistnický – velikost těla konzumentů se zvětšuje, na začátku je více a na konci je méně, tvoří ho producenti (zelené autotrofní R)
    - R, býložravec (konzumenti I. Řádu)→ drobný masožravec (II.řádu), predátoři býložravců a velký masožravec → masožravci, predátoři masožravců (III. Řádu)
    - př. řasy – býložravé ryby – dravé ryby – člověk; strom – lýkožrout – pták – dravec
  - Dekompoziční (detritový) – rozklad organické hmoty na anorganické látky
    - Velikost těla konzumentů se zmenšuje a počet roste
    - Odumřelý organismy (R,Ž) → Saprofágové (narušují mrtvou organickou hmotu) → saprofytické organismy – hmyz, houby, bakterie
    - Př- R – saprofyt – houba
  - Parazitický – vede od hostitele k parazitovi (a následně k parazitům dalších řádů)
    - Savec – parazituje hmyz – hmyz zanese bakterii a ty se mění bakteriofágy – onemocnění
  - Potravní pyramida

Vzniká spojením všech potravních řetězců, E – ve spodu → spotřeba E, u vrcholu uvolnění E
Vznikají propojením jednotlivých potravních řetězců včetně toku energie a koloběhu látek v rámci ekosystému

Biosféra

Soubor všech ekosystémů, Zahrnuje litosféru, pedosféru,…
3 biocykly – Pevninský – suchozemský, druhově nejpočetnější, Hl. Producenti jsou vyšší R
- Slanovodní – marinní, moře + oceány, Největší rozlohu, druhově méně bohatí, hl. producenti nižší R
- Sladkovodní – limnický
  - Kontinentální vody, méně druhů, menší rozloha, producenti nižší R
  - Mohou přecházet Ž – obojživelníci a hmyz

Cyklus látek – koloběh látek v ekosystému je uzavřený a má cyklický charakter, zahrnuje koloběh prvků a látek mezi živými a neživými složkami ekosystému, nejvýznamnější je koloběh vody a biogenních prvků (C,N,S,P)

Koloběh vody – výměna vody mezi zemským povrchem a atmosférou doprovázenou změnami – hlavní roli v koloběhu vody má sluneční energie
- Vypařováním a transpirací se dostávají do ovzduší vodní páry → ty se ochlazením kondenzují a spadnou ve formě srážek na kontinenty a oceány → na souši je část vody zachycena vodními plochami, část se vsakuje pod zemský povrch a tvoří zásoby podzemní vody → ta po čase vystupuje na zemský povrch
- Na koloběh vody jsou vázány koloběhy makrobiogenních prvků

Koloběh uhlíku
- Uhlík z atmosféry je ve formě CO₂pohlcován zelenými rostlinami a prostřednictvím fotosyntézy zabudován do organické hmoty
- Podílí se na toku energie v ekosystémech – energie zpravidla uložena v makroergních vazbách uhlíkatých sloučenin
- Organicky vázaný uhlík je z části organismy prodýchán (vznik opět CO2) a část se hromadí ve formě odpadních produktů a masy odumřelých zbytků, které jsou dále zpracovány reducenty (opět se uvolňuje CO₂
  - Hlavní zásobárna uhlíku – oceány – využíván fytoplanktonem k fotosyntéze → přesuny uhlíku mezi atmosférou a oceánem – prostřednictvím srážek/difúzí přes hladinu

Koloběh kyslíku – zásoba kyslíku je v atmosféře nestále doplňovány fotosyntézou zelených rostlin
- Organismy je spotřebován při dýchání a při dýchání a při rozkladu jejich odumřelých těl (oxidační procesy)

Koloběh dusíku
- Zdrojem dusíku je atmosféra
- Většina organismů nedokáže přijímat volný vzdušný dusík (N₂)
- Musí dojít k fixaci dusíku → jeho přeměně na dusičnany prostřednictvím některých organismů (hlízkové bakterie) nebo fyzikálně-chemických procesů (elektrické výboje za bouřky)
- R přijímají dusík ve formě nitrátových NO₃^– nebo amonných HN₄⁺iontů a využívají ho k tvorbě organických látek (proteinů a NK)
- Do těl živočichů se dusík dostává s potravou, z části je živočichy využit k tvorbě vlastních bílkovin, z části je vylučován močí
- Organický dusík z mrtvé organické hmoty je mikroorganismy a houbami přeměňován na amoniak, nitrifikační bakterie pak převážně amoniak na dusitany či dusičnany, denitrifikační bakterie redukují dusičnany na amoniak či plný dusík
- Člověk zasahuje – hnojením půd

Antropoekologie – vztah člověka k životnímu prostředí

Vývoj ekosystému začíná od vývoje člověka na zemi, negativní i pozitivní vliv
Negativní – Od 17 století prudký rozvoj populace člověka, většina potravu, přírodní zdroje, přelidnění Asie, růstem intelektuálních schopností člověka, vznik továren, dopravy
Vývoj antropoekologie z hlediska historie
- Pravěk – zásahy do ekosystému minimální, nebyla narušena, člověk se podřídit přírodním podmínkám a rovnováha nebyla narušena
- Starověk – rozvoj zemědělství, těžba dřeva, pastevectví, začínají se budovat města → odlesňování prostředí, začínají vznikat vodní eroze, změna
- Středověk – obrovské kácení lesů, zásahy do prostředí, rozvoj průmyslu z hlediska rozvoje zemědělství, pořád nedochází k zásahům do cyklu biosfér
- Novověk – 17-18 stol, obrovský rozvoj průmyslu, těžba surovin – uhlí, ropa, rudy, velké osidlování nových a nových území, zásah do ekosystému a jeho poškozování
  - vyhubení některých druhů (11 druhů ptáků, 100 savců) umožnění lepší existence jiných druhů, rozšíření druhů, vznik nových druhů, také přemnožení (=Austrálie-králík, u nás brambory-mandelinka bramborová, plíseň bramborová)

Globální problémy lidstva

Populační exploze – potravinová krize, u rozvojových zemí, regulace porodnosti
Nebezpečí vyčerpání zdrojů
Energetická krize, plyn, ohrožení základních podmínek existence člověka (voda, vzduch,…)
Vše se musí regulovat a respektovat, omezení spotřeby neobnovitelných zdrojů – dodržovat zákony
Ekologické katastrofy – rozsáhlé poškození velkých částí biosféry (havárie tankerů, atomových elektráren, požáry lesů a naftových polí, kácení pralesů)
3 katastrofy

Hlavní znečišťující faktory

Emise – Pevné látky – saze, prach, plynné – z továren, dusičitany, siřičitany…
Imise – vznikají reakcí emisní látek mezi sebou + vzduch → jak reagují a mění složení
Smog – Směs emisí a imisí → špatné životní prostředí → Londýn – kyselí typ (SO₂, kovy) Los Angele- fotochemický (výfukové plyny), kombinovaný smog – u nás
Zvyšování inverze – obrácení vzduchu, rozvrstvení teplých a studených vrstev vzduchu, údolí
Radioaktivní znečištění – přirozené – z půdy do ovzduší – radon (uvolnění rozpadem radia, při rozpadu hornin)
- Člověkem (jaderné zbraně, jaderné havárie a elektrárny…), lékařské vyšetření
Hnojiva v půdě – člověkem vytvořené uměle → dusičnany a fosforečnany
Voda – má do určité míry samočisticí schopnost (kyslík a minerální látky, fyzikální – teplota a záření, biologické – působení organismů, řasy, houby a kořeny R)
- Biologické – močůvky, fekálie, městská odpadní voda, odpady z nemocnic…
- Chemické
  - Průmyslová hnojiva
  - Ropa a ropné produkty
  - Těžké kovy
  - Čistící a mycí prostředky z průmyslu
- Fyzikální – odpadní tepla (z elektráren), radioaktivní záření

Vliv na ŽP
- Zemědělství
- Průmysl
- Doprava
- Lidská síla

Ochrana ŽP

Ochrana před negativními vlivy
Velkoplošná chráněná území
- NP – s omezenou průmyslovou a zemědělskou výrobou a výskytem vzácných druhů
  - Krkonoše, Šumava, Podyjí, České Švýcarsko
- CHKO – s harmonicky utvářenou krajinou, klade důraz na šetrnou výrobu i využívání zdrojů
  - Beskydy, Český ráj, Pálava
- Maloplodá chráněná území
  - Národní přírodní rezervace
    - Málo ovlivněné lidskými zásahy, př. Boubínský prales, Praděd
  - Přírodní rezervace
    - S regionálním významem, př. Prachovské skály, Zemská brána
  - Národní přírodní památka
    - S výskytem vzácných nebo ohrožených druhů, nebo významných geologických jevů, př. Panská skála
  - Přírodní památka
    - Přírodní útvar nebo menší území s regionálním významem, výskyt vzácných nebo ohrožených druhů, i geologických jevů, př. Kunratický les
  - Zákony

Další podobné materiály na webu: